Názory k dotazu Nevěra partnera

Dobry den, je mi 28 let a bydlim uz 3roky ve spanelsku.Narodil se mi tu syn, jehoz otec je britske narodnosti rozesli jsme se ve zlem kdyz jsem byla mesic tehotna a nastehovala jsem se ke kamaradovi se kterym jsme se hodne zblizily.. staral se o me a cele me tehotenstvi byl skoro az do porodu se mnou... maliho ma hrozne rad, ale je tu jeden problem...od ty doby co nepracuji mi zacina vycitat, ze jsem lina, doma nic nedelam vsude je bordel, at delam co delam vse je spatne a vsechno je moje chyba... cely dny je pryc a doma mi s nicim nepomaha absolutne s nicim... ted jsem zjistila ze jsem tehotna on si dite hrozne preje, ale nejsem si jista jestli mam me tehotenstvi pokracovat...jsem ve stresu. v hloubi duse ho mam jeste rada, ale pro tento moment ho nenavidim, jenom kvuli tomu jak se mnou mluvi a zachazi... Nevim co mam delat, chci se vratit zpet do cech, kde mam svouji rodinu, ale pro tento moment nemuzu, protoze syn ma zdravotni problemy... prosim o radu moooc dekuji Izabela

Vážený pane,

Vaše stránky navštěvuji v posledních dnech velmi často a Vaše názory jsou mi velmi blízké.Vím,že na téma nevěra už zde bylo zodpovězeno mnoho přesto prosím o radu. V krátkosti, mám přílete 9 let spolu žijeme jsme oba rozvedení a letos jsme po letech budování začali užívat nového domu.Já jsem si moc přála ještě jedno dítě / mám z prvního manželství dceru 12 let / ale přítel vždy našel důvod proč ne. Nyní se o dítě již dva roky marně pokoušíme ale těsně před umělým oplodněním jsem příteli přišla na nevěru. Prozatím pouze citovou ale v případě mého přítele je to ještě horší. Oba jsme si zakládali na věrnosti a ctili jsme ji. Bohužel se do našeho vztahu po devíti letech vloudila krize a on ji řešil tak, že se začal scházet a psát s mou a jeho kolegyní z práce která je o 10 let mladší než já. Vždy ji nazýval naivkou a hlupačkou a nyní je do ní blázen. Přišla jsem na to náhodou a on vše přiznal. Hovořila jsem o tom také s ní.Ona má přítele se kterým prý není šťastná ale od neví o jejích citech k mému příteli nic. Nyní po měsíci je situace taková, že on se mnou doma mluví otevřeně o všem jí milosrdně lže a nestýká se s ní - prý? Ona protože již ve firmě nepracuje je šílená. Píše mu stále sms zamilované, vyděračské a jiné.Občas po telefonu častuje urážkami i mne. On se se mnou doma miluje,prý jsem se změnila a věci které mu na mne vadili prý nejsou ale už mi nevěří že je to napořád. Jí prý také má rád a nechce jí ublížit. Doufá, že vše se vyřeší samo ale to není možné. Nevím jak dlouho to mám ještě vydržet.Prý u ní našel něhu a cit který jsem mu prý já nebyla schopná dát. Přečkali jsme spolu vše, rozvod,soudy, podnikání. Jsme schopni spolu sportovat i pracovat v jedné firmě ale nevím zda jsme schopni spolu žít. Co jsme schopni úplně úžasně je milovat se. Je to nádherné, lepší než na samém začátku. Je tam vše co tam být má, něha, vášeň a krásné společné vyvrcholení. Nevím zda se mu podaří přes probíhající intenzivní masáž z druhé strany dát vše dopořádku. Nevím jak se zachovat, kolik času mu dát, zhubla jsem za 14 dní deset kilo a trápím se.

Dobrý den. Vím, že se nehodí, abych sem psala, ale ... omlouvám se, zkrátka už nevím, jak mám jít takhle dál. Chodím s klukem. A i když vím, že je to nejúžasnější kluk, jakého jsem kdy potkala, nedokážu zapomenout na jistýho blonďáka. Ať dělám, co dělám a ať vím, co vím... to srdíčko zkrátka míří jinam. Blonďáček za mnou stále chodil, hnusilo se mi to, ale jednoho dne jsem se do něj zamilovala. Neuvěřitelně moc!!! ... Líbím se mu, ale ... jsme kamarádi. Nikdy bychom ani nemohli být spolu. Nechtěl by? Nevím! Nejspíš ne. Nechce nic takového řešit, vždy couvne, ale přesto mám pocit, že je v mé blízkosti nervózní. Je to snad z toho, že jsem mu kdysi řekla, co cítím??? Je to už dlouho, co jsme se takhle bavili. Teď má zato, že mé city zmizely... občas si to taky myslím, ale to že ho potkávám každý den, mi nedělá dobře. Bolí každý pohled na něj. Každou noc brečím do polštáře. Hlava ho nesnáší, ale srdíčko? Už skoro rok ho miluje!!! A přesto mu to nemůžu říct. Mám delší dobu vztah s klukem, kterého mám ráda, nedokážu se s ním rozejít, nechci, protože bych si s ním rozumněla i později např. v manželství. Přesto ale při každým MILUJU TĚ, vím, že obelhávám nejen jeho, ale i sebe. Je ze mě nešťastný člověk... Nemohl byste mi nějak poradit, prosím??? Byla bych moc ráda, pokud byste mi odepsal na mojí e-mailovou poštu. Děkuji. S pozdravem Eliška

Dobrý den pane magistře,

nevím jestli můj příspěvek najdete a budete mít čas odpovědět, ale opravdu bych potřebovala poradit.
Žiji s přítelem ve společné domácnosti 4 roky. Před 3-mi týdny se mi přiznal k tomu, že má milenku ve městě kam často služebně dojíždí. Nevím jak dlouho to trvá. Bylo to pro mě jako nečekaná facka. Měla sem pocit, že svět kolem mě se zhroutil. Nic jsem netušila, dokonce jsem byla přesvědčená že máme pohodovej vztah, který je navždy, do té doby jsem se cítila šťastná. Netuším proč mě poinformoval, jestli potřeboval ulevit svému svědomí nebo mi chtěl dokázat jakej je "chlapák", že sbalil ženskou o 10 let mladší. První týden po jeho přiznání byl pro mě hrozný. O to horší, že on svým přístupem nedal vůbec najevo, že by něčeho litoval, naopak mi o ní vyprávěl s nadšením, jaké ona má názory , v čem je lepší apod. i mi řekl, že jí můžu zavolat, že se mě chce na něco zeptat. Do očí se mi vysmíval. Cítila sem se strašně ponížená, zrazená, méněcenná, nebyla sem schopná jíst, spát. Nechápala sem, jak mohl zahodit náš vztah a absolutně zničit mou důvěru v něj kvůli mladé holce. Řekla sem si, že se nenechám tak ničit, zaměřím se už jen na děti a na sebe a přestanu mu poskytovat pro něj tak samozřejmý servis. Zároveň sem ho začla nenávidět a přála si, aby se odstěhoval a zároveň sem při té představě strašně trpěla. On po týdnu přišel s tím, že ten vztah ukončil protože si uvědomil, že to byla hloupost ničit náš již "zaběhlý" vztah, který funguje i když ne 100 % podle jeho představ a že by bylo pro něj riziko se pustit do nového vztahu s NÍ, kde nemá takové jistoty, že by to bylo to pravé. No prostě mám pocit, že si vybral podle toho co je pro něj nyní pohodlnější ... tedy já, která navaří, vypere, vyžehlí, uvaří kafe a donese až pod nos, dokonce se ode mě nechal i holit ... a je kdykoliv k dispozici. Myslím, že to nebyl výběr podle citu.
Dost se v tom teď plácám. Tak jak sem si ještě před měsícem připadala šťastná a byla o něm přesvědčená, tak teď je to naopak. Přestala sem mu věřit i když on se snaží, ale po svém. Myslí si, že když bude u nás teď sex každý den že tím se to asi spraví. Ale mě ten sex od té doby absolutně nebaví a nic neříká, připadám si jen jako stroj. Připadám si, že mě s ní neustále porovnává i když nic takového neřekne nahlas.
Když o něčem mluvíme tak v každé jeho druhé větě cítím podtext, že mě porovnává s ní apod.
Dnes už jsem ve stadiu, že mám pocit že jeho odchod bych zvládla, ale on na nic takového přistoupit nechce. Takže zatím se snažíme, on asi z pohodlnosti (musel by si shánět bydlení) já hlavně kvůli dětem protože nechci aby doma zažívaly hádky a naschvály.
Jen mám strašný strach, že ta důvěra a láska kterou jsem v něj měla už se nedá obnovit.
Nevěru jako takovou bych si myslím zvládla odpustit, ale víc mi ublížily ty řeči okolo, co všechno jsem si o sobě musela vyslechnout. Předtím mi nikdy neřekl, že je nespokojený.
Myslíte, že je možné po tom všem znovu věřit a milovat stejného člověka ? Že budu zase někdy schopná těšit se na sex s ním a že se mé malinkaté sebevědomí zase alespoň o trošku zvýší, aniž bych si to musela dokazovat nějakým jiným mužem ?
Nebo už nemá tohle cenu, zvlášť když to není můj manžel a ani otec mých dětí ?
Už jsem uvažovala i o nějaké poradně, kam bych mohla docházet, ale nevím jestli to má smysl.
Moc bych potřebovala Vás názor.
Lída