Názory k článku Trápí nás onemocnění dolních cest dýchacích

Nízká vlhkost vzduchu v mateřských školkách je často alarmující


Již delší čas se věnuji informatice v oblasti preventivní a doplňkové medicíny, mimo jiné otázce mikroklimatu. Na úvod bych chtěl uvést pár základních údajů týkajících se rizikových a optimálních hodnot vlhkosti vzduchu. Hodnoty vlhkosti v místnosti 40 a 80% (v přírodě i 90%) je dle mého soudu (s ohledem na dlouhodobý pobyt) možné považovat za mezní, zatímco hodnoty zhruba mezi 45 až 60% za optimální. Je zřejmé, že člověk toleruje mnohem lépe vlhké prostředí než suché, je tak biologicky nastaven, protože podstatná část vývoje našich biologických předků se odehrála v tropických pralesích, kde je vlhkost i nad 90%. S postupem do sušších oblastí a zejména do oblastí chladnějších se člověk částečně přizpůsobil i na sušší klima, např. dalším vývojem (zvětšením) nosu, který pomáhá zvlhčovat, resp. zahřívat vdechovaný vzduch a vyšší odolnopstí cest dýchacích na zátěž suchým, resp. chladným vzduchem. Přesto však je to stále zejména suchý vzduch, který dokáže způsobit vážné zdravotní problémy.

Vlhčí ovzduší je nevýhodné zvýšenou produkcí plísní, zvýšenou schopností různých patogenů přežít, může být zaznamenána individuální přecitlivělost na velmi vysoké hodnoty vlhkosti (až po možnost kolapsu), teoreticky mimo tradiční vědu se předpokládá také zvýšená schopnost velmi vlhkého prostředí pohlcovat bioenergii, resp. některé složky energetického pole člověka a elektrosmogu, co může mít obecně i individuálně pozitivní i negativní účinek. Vlhké horké prostředí zvyšuje potivost, co může rovněž přinést pozitivní i negativní účinek. Vlhké prostředí také napomáhá difuzi látek ze stavebních a nábytkových materiálů, co má převážně negativní účinky.

Při pohledu na situaci ve školkách je však alarmující zejména časté překračování dolní hranice rozsahu, a to zejména během topného období, kdy klesá vzdušná vlhkost i hluboko pod 45%. V náhodně vybraných ostravských školkách jsem na počátku topného období 2005 opakovaně naměřil i neuvěřitelně nízkou hodnotu 20%, která prakticky automaticky vyvolává u 90% dětí v době v řádu hodin zdravotní problémy, které se projevují nejprve méně zjevně, po několika hodinách či dnech se však manifestačně projeví, nejčastěji jako rýma či zánět horních cest dýchacích. V extrémně suchém vzduchu dochází také k rychlému vysušování organismu, co při nedostatku tekutin může vést (například v mrazivém prostředí velehor) až k zápalu a otoku plic s vysokou pravděpodobností úmrtí, u školních dětí častěji dochází k zátěži ledvin se širokým následným negativním vlivem na organismus, zejména však k dispozici pro pozdější různé disfunkce ledvin a náchylnost močových cest ba zánětlivá onemocnění. Faktem je, že i ve školkách, kde děti mají možnost se průběžně napít, k tomu často v potřebné míře nedochází; děti se buď stydí se jít samostatně napít nebo o nápoj požádat nebo prostě na žízeň v zápalu hry a při různých školních povinnostech zapomínají. Suchý vzduch je tak ohrožuje více.

Za příčinu tohoto stavu (častá extrémě nízká vlhkost vzduchu ve školkách) pokládám zejména fakt, že širší veřejnosti dosud nejsou obecně známy některé důsledky nízké vzdušné vlhkosti. Například záněty horních cest dýchacích jsou v 90% případů způsobovány prvotně nízkou vzdušnou vlhkostí, a ne viry a bakteriemi. Ty přicházejí na řadu většinou až sekundárně, kdy jim suchým vzduchen oslabená sliznice nemůže klást dostatečný odpor. Suchý vzduch může spoluvyvolat také záněty přínosních dutin (např. čelních). zhoršovat stav alergiků, akutně již i chronicky nemocných atd. Vysušená sliznice, a to i před počátkem zánětu může být jedním z faktorů hyperaktivity. Hodnoty pod 40% je třeba považovat za rizikové, příp. zdraví ohrožující, zejména při dlouhodobém vlivu.

Situace je špatná zejména v topném období, a to ze dvou základních důvodů. Jednak je topením vysušován vzduch, jednak ani studený vzduch venku (zejména za mrazu) neobsahuje potřebnou vlhkost, takže sliznice dýchacích cest a přínosních dutin si neodpočine ani na procházce či cestou do či ze školky.

Tento rok se, jako i po jiné roky také skutečně následky nástupu topné sezóny projevili zvýšenou nemocností dětí, což by jakýkoliv seriózní statistický průzkum nepochybně potvrdil. V některých školkách je tato nemocnost v daném období (a to i mimo chřipkovou epidemii) značná a do značné míry zbytečná.

Dalšími příčinami snižujícími vzdušnou vlhkost ve školkách jsou např.: Velikost prostoru třídy (velké třídy potřebují k provlhčení větší kapacitu odpařovacích nádob či klimatizačního zařízení), počet dětí (větší počty dětí zejména v menší třídě dokáží způsobit dostatečné ,zadýchání" vydechovanou vlhkostí), odloučenost/blízkost kuchyně (produkující vlhkost), absorpce vlhkosti materiály, pravidelnost vlhčení, režim větrání, přítomnost/nepřítomnost a druhy pokojových rostlin, aplikace vlhkoměrů a zvlhčovacích nebo inhalačních zařízení. Na zdraví žáků má vliv mimo jejich osobní dispozice, hygieny a přítomnosti patogenů také doba, po kterou děti v místnosti se špatným klimatem stráví. Znevýhodněny jsou tedy zejména děti, které ve školce zůstávají déle a děti s dispozicí k onemocněním horních cest dýchacích, vedlejších dutin nosních a někteří alergici. Díky suchému vzduchu dochází ke změnám lidského biopole a snazší tvorbě elektrostatického napětí, které je jednou z hlavních složek elektrosmogu a BPZ.

V dnešní době, kdy je možné nejlevnější kvalitní vlhkoměry pořídit v ceně již od 90 Kč a s ohledem na to, že je možné vlhkost účinně zvýšit již prostým zavěšováním mokrých ručníků či určitého počtu odpařovacích nádob, není vážnějších důvodů k odkládání zaslání příslušného metodického materiálu vedení všech mateřských škol, příp. k odsunování jejich vybavení vlhkoměry. Denně mluvíme o ekologii prostředí, máme armádu hygieniků, která zkontroluje každou prodejnu masa či pískoviště v parku, ale, že naše děti existují v nevyhovujícím ekologickém prostředí školního mikroklimatu, se málokdy dozvíme.

S ohledem na skutečnost, že topné období právě začalo, zaslal jsem podnět na dané téma hlavnímu hygienikovi, panu Michaelu Vítovi s tím, že na prvním místě je třeba zaslat ředitelům školek příslušný metodický dopis.. Možná někde nějaká norma na to je, ale nikdo nezná ani normu ani důsledky a souvislosti. Myslím, že nejen školám, ale i jednotlivcům mohou být tyto informace k užitku.

Mgr. Darius Nosreti

PS: Pro ilustraci odpovědnosti našich orgánů: Na hlavního hygienika mne odkázal příslušný odbor min. školství, a ten mne v odpovědi informoval, že odpovědným je podle něj ministerstvo (patrně jde o to, kdo zaplatí známky a obálky; a co takhle spolupráce
PPS: Vlhkoměr je třeba porovnat s jinými, ne každý ukazuje správně.

Zajímalo by mě, kam spadá kašel probíhající stále v okamžicích, kdy se dítě nudí, kdy chce vyjádřit svůj vzdor nebo téměř stále v době, kdy je v lehké, tj. REM fázi, spánku, tj. kam spadá kašel, při kterém doktorka při důkladném vyšetření krku a průdušek, včetně výsledků výtěrů krku, zjistí, že dítě je zcela zdravé (my to víme předem, že bude vyhodnoceno jako zdravé, ale ten kdo prudí, a kdo nás jednou za čtvrt roku vybuzeruje, vždy tak ve středu, jít k doktorce, to je mateřská školka, kde snahou či posláním učitelek je zjevně to, aby mohly pospojovat pět tříd v jednu a střídat se během týdne v tom, že jedna z pěti zůstane v práci a čtyři jdou domů) a nechá dítě doma jen na naši prosbu, aby se školka nažrala a výplatní páska zůstala necelá.

Nejsem zastáncem antibiotik-možná v ohrožení života- my se léčíme homeopatiky a mám s nimi zatím dobrou zkušenost i v případě bronchitidy,zánětu středouší.