Názory k článku Jiná rasa, jiné etnikum

Já osobně bych zvažovala adopci romského dítěte především práve z důvodů existence takových rádobylidských osobností jako jste vy. Setkávat se s jejich názory, hájit před nimi romské dítě - to je úkol který by možná byl nad mé síly.
Co Vás opravňuje k tomu POUŠALIZOVAT a být RASISTOU ? Jste zřejmě inteligentní a tak Vám musí být jasné, že sebehorší zkušenosti s částí Romů Vás k tomu nikdy nemohou opravňovat.
Z lidí jako jste vy mi je smutno na duši, působíte mile a lidsky (četla jsem některé Vaše články), ale Váš rasismus je naprosté lidské selhání.

Ráda bych podotkla, že samotné odmítnutí romského dítěte k adopci nemusí být projev rasismu !!!
Myslím, že mnozí si to neuvědomují a pletou. Fakt, že odmítám k adopci romské dítě, není samo o sobě důvodem, proč se prohlašovat za rasistu (nebo pro ty méně sebevědomé, proč si nechat "nalepit" označení rasista.)

Nakonec uvádím, že jsem sama žila 16 let v pražských Nuslích. Splňuji tak autorčin "požadavek" v závěru článku na to, abych mohla mít jiný NERASISTICKÝ názor, než jaký má ona.

Jestliže Romové neodkládají své rodiče do Domova důchodců, proč odkládají své děti do Kojeneckých ústavů, nebo proč dopustí, aby jim byly odebrány později a umístěny do Dětských domovů? Není to trochu postavené na hlavu? Vždyť v KÚ a DD jsou většinou romské děti!

Ráda bych se zeptala, kolik roků mají děti Vašich spokojených známých. Zažila jsem ve své blízkosti dva případy pěstounské péče (myslela jsem dosud,že k adopci se romské děti nedávají)romských dětí a ani jeden nedopadl dobře - tedy podle představ pisatele předchozího příspěvku. Byla jsem také takový "výchovný optimista", ale po těchto zážitcích už jím nejsem. Ten jeden případ byla paní, která si ke svému dítěti vzala 4 romská děvčata. Neměla původně v úmyslu si jich brát tolik, ale postupně se v domovech nacházely sestry již osvojeného dítěte a ona chtěla rodinu dát dohromady. Tyto dívky (dnes mezi 20 - 30 lety) již mají každá 3 - 4 děti, o které se vesměs nestarají, buď o ně pečuje jejich "babička" tedy ta původní pěstounka a nebo jsou v ústavech. Děvčata pijí, fetují atd. A přitom se ta paní o ně starala velice dobře a dívky se i dobře učily - až na jednu, u které bylo menší nadání. Její vl. syn je naprosto spořádaný člověk s fungující rodinou a vychovávala je společně a pokud mohu usoudit, tak i stejně. Ale v pubertě je to začalo táhnout k vlastnímu etniku a svouji inteligenci a získané vědomosti využily bohužel ke kriminálním deliktům.....
Druhý případ byl v době, kdy jsem jště učila před 15 lety na vesnici na Moravě, kde paní měla krásnou a úžasně vychovanou dívenku - opět romského původu. Pravda, chodila do ZvlŠ, ale každý nemá nadání na studium. I tak se mohla - pokud by sama chtěla - třeba vyučit žít "spořádaně". Bohužel jí bylo 12 let, kdy se v ní probudily hormony a ONA začala sexualně obtěžovat své spolužáky, kteří ve 12 letech ještě asi nebyli tak vyspělí, jako ona, tudíž byli spíše zvědaví a překvapení. Žádné domluvy nepomohly a její "maminka" mi v slzách líčila, že ji nezvládla a musela ji vrátit do ústavní výchovy. Tak nevím, ale i když se nepovažuji za rasistu, adopci romského dítěte bych si asi hodně rozmýšlela.
A mimochodem:pokud vyjdeme z definice rasizmu, potom u nás je velice silný rasizmus podporovaný i státem. Rasizmus je totiž to, když se s nějakou osobou zachází odlišně jen proto, že je jiné barvy pleti (nebo-li zjednodušeně rasy). A to u nás je, jelikož žádná jiná skupina obyvatel není tak zvýhodňována, jako Romové!

Mila Jano,
obavam se, ze jsi spravne nepochopila muj prispevek. Ja jsem se preci ani sluvkem nezminila o "pohodovem souziti s Romy v Nuslich". Snazila jsem se rici presne to, co napsal i Michal. Nezapuzujme opustene romske deti jenom proto, ze mnozi Romove se v tomto state chovaji způsobem, ktery my odsuzujeme.

Tak mi to nedá - všichni tady svorně tvrdíte, že adoptovat romské dítě je věc, která nese spoustu rizik. Až na Mili (doufám že jsem nespletla jméno).
Takže nejdříve: můj manžel má "bílou" manželku a sám je rom (přesně jak říkala Mili - není černý a má dokonce modré oči - jen mám na rozdíl od ní pocit že to není vůbec podstatné). Máme zatím (doufám) jedno dítě. Sám má učňák, jeho bratr i sestra SŠ. Přes to, se všichni stýkají se svojí rodinou a nevím co je na tom špatné. Vy se s rodinou nestýkáte?
Tady se volá, ať se romové přizpůsobí našemu stylu života. Ale proč? Kdyby tu žili např. Italové, asi by vám přišlo normální, když by se občas pohádali a házeli by po sobě nádobím :) Proč si myslíte, že romové se chtějí přizpůsobovat? (Teď mluvím o té větší a vámi kritizované části). Jejich priority jsou jinde. Mají velké rodiny a rádi se setkávají. Proč nepracují? Protože v zaměstnáních na dělnických profesích (na jiné nemají vzdělání) nedostanou plat vyšší, ale naopak mnohem nižší než jsou příspěvky od státu. To není chyba romů, to je chyba státu. Stát nemotivuje lidi pracovat. Jednali by jste v tomhle případě jinak? A že si na úřadech vykřičí něco navíc? Pracuji ve státní správě, proto VÍM, že kdo umí křičet a nekonečně chodit a něco žádat, svého se domůže. A může to být klidně i "bílý". Mnohokrát to i bílí jsou, ne ti černí. Jen jsou ti černí pro vás víc vidět.
A k té adopci: jak se dostanou děti do dětských domovů? Buď proto, že jsou sirotci (asi malé procento), nebo proto, že se rodiče nechtějí nebo nemohou starat. To se týká všech dětí. Takže to mluví i o rodičích a jejich vlastnostech které předali dítěti. Pokud budete uvažovat takhle, zjistíte, že potencionálně rizikové je adoptovat každé dítě - tedy klidně i to vaše vysněné "bílé". Barva kůže nezaručuje vyšší hodnoty dítěte, ať už mravní či jiné.

Omlouvám, se že problém beru trochu osobně, ale myslím že tu chybí ten pohled z druhé strany :)