Názory k článku Maminky, jste to vy, které můžete změnit svět

Milá Martino,
mně se příspěvky pana Marka líbí a v mnohém s ním souhlasím. Jsem spokojená, že si je mohu najít na jedno kliknutí, jak Vy říkáte. Na některé otázky, které v článku pan Marek uvedl, již existují studije, které potvrdily to, na co se pouze pan Marek ptá. Že Vy o nich nic nevíte? Nebo s nimi nesouhlasíte? Ale to je Váš problém.
Sama jsem rodila (tedy spíše nerodila) císařským řezem, musím konstatovat, že mi opravdu normální porodní zkušenost chybí. To, že jsem musela rodit císařem, mě traumatizuje dodnes. Je to již deset let. Pan Marek jen potvrdil to, co já znám z vlastní zkušenosti. Nyní jsem opět těhotná a doufám, že se mi podaří porodit normálně ,přirozeně, něžně, alternativně, typicky, klasicky, bez epidurálu ale hlavně lidsky a ne chirurgicky. Martino, kam zařadíte můj příspěvek?
Monika

Milá Katko,
v prosazování svých představ o porodu to neměly a nemají jednoduché ani ženy na západ od našich hranic. Tam se ale začalo již v šedesátých letech minulého století, když zastánkyně hnutí za přirozený porod definovala porod jako životní zážitek.

Zrovna čtu román Účinný lék (Strong medicine,r.1984)od Arthura Haileyho. Je zajímavé, jak se s prosazováním představy o svém porodu, vypořádala hlavní hrdinka románu. Cituji:

....první dítě se jim narodilo přesně podle Celiina plánu.
Přišlo na svět v srpnu 1958. Byla to zdravá holčička, klidná, skoro ani neplakala. Pokřtili jí jménem Lísa.

Už během těhotenství trvala Celia neochvějně na jistých zásadách, pokud jde o vedení porodu, takže se ostře střetla se svým porodníkem dr. P.Keatingem, Andrewovým kolegou z nemocnice sv.Bedea. Keating, příliš úzkostlivě svědomitý muž v středním věku, který si potrpěl na vlastní důležitost, si Andrewovi postěžoval:"Ta vaše žena je úplně nemožná."

"Vím, co máte na mysli," odvětil Andrew s pochopením, "ale to právě činí život zajímavým. Připadá mi zvláštní, že to, co se mnohým lidem zdá nemožné, není pro Celii žádný problém."

Asi před dvěma dny totiž Celia řekla dr.Keatingovi:" Přečetla jsem si literaturu o přirozeném porodu a začala s doporučenými cviky." Když se lékař shovívavě usmál, dodala: "Chci při porodu aktivně spolupracovat a být při narození dítěte při plném vědomí. To znamená žádné anestetikum ani nástřih hráze (episiotomie)."

Keating se přestal usmívat a zachmuřil se. " Milá paní Jordanová, o tom rozhodne porodník během porodu."

"Nesouhlasím,"pravila Celia tiše a klidně. " Kdybych na to přistoupila, je pravděpodobné, že mě přemluví ve chvíli, kdy nebudu schopna soudně uvažovat."
"A když se ukáže, že jde o rizikový porod?"
"To je něco jiného. V tom případě musíte posoudit situaci a udělat, co je zapotřebí. Ale pak musíte mne i Andrewa přesvědčit, že to bylo nevyhnutelné.

Dr.Keating cosi zamručel a pak řekl: " Pokud jde o episiotomii, patrně nevíte, že nástřih perinea(hráz) zabraňuje natržení, když se vybavuje hlavička dítěte - natržení hráze je bolestivé a hojí se hůře než chirurgický řez."
"Vím to,"odpověděla Celia."A zajisté je vám také známo, že stále víc lékařů a porodních asistentek s tímto názorem nesouhlasí."

Nevšímala si toho, že se jeho obličej ještě víc zakabonil, a pokračovala: " Je dokumentována celá řada případů, kdy se přirozené natržení rychle zahojilo. U episiotomie často vznikly infekce a pooperační bolesti trvaly i celé měsíce."

Dr.Keating ji zamračeně pozoroval. "Zdá se, že na všechno máte odpověď."
"Vůbec ne," odvětila. " Jenže je to MOJE TĚLO a MOJE DÍTĚ.
" Když už mluvíme o vašem těle,"
reagoval dr.Keating podrážděně,
"rád bych vás upozornil, že i když to není účelem episiotomie, zašití po porodu udržuje těsnost vagíny."
"Zajisté," usmála se Celia. " Uvědomuji si, že těsnost pochvy zvyšuje rozkoš mého sexuálního partnera. A protože nechci, pane doktore, aby si můj manžel stěžoval na velkou vagínu, jakmile bude dítě na světě, zaměřím se na cviky, které zpevňují pánevní svaly."
Krátce poté odešla po vzájemné dohodě Celia od dr.Keatinga a stala se pacientkou dr. Eunice Nashmanové, která byla starší než dr.Keating, ale duševně dostatečně mladá na to, aby měla pochopení pro mnohé Celiiny názory.

" Vaše manželka je obdivuhodná žena," řekla Andrewovi, jakmile se narodila Lisa."Chvílemi měla velké bolesti a já se jí zeptala, zda si to s anestezií nerozmyslela."
Andrew, který chtěl být při porodu, ale odvolali ho k naléhavému případu, se zvědavě zeptal: " A co řekla?"

"Jen tolik: Ne, ale někdo mě, prosím, držte! A jedna z našich sester ji chytla oběma rukama a dodávala jí odvahy, a to bylo všechno. A když se jí narodila dceruška, neodnesli jsme novorozeně, jak je to zvykem, ale nechali jsme je ležet u matky. Obě byly tak nádherně pokojné, že byla radost na ně pohledět.".....


To co průkopníci přirozených porodů prosazovali již před padesáti lety, se v posledních dvaceti letech na Západě již přeneslo, při využití nových vědeckých poznatků, do běžné porodnické nabídky. Ženy si obhájily právo chovat se při porodu instinktivně.
Jana

P.S. Katko, domnívám se, že pan Marek má pravdu, je to na nás maminkách a tatíncích. Ach jo.
J.

Tak si myslím, že autor tohoto článku je fakt mimo. Abych dlouho nezdržovala, ale co si myslet o tvrzení
'..........Milé ženy a maminky, je to ale jen na vás. Co si neuděláte, nebudete mít. To vy musíte a můžete začít měnit stav našeho porodnictví tím, že budete vyžadovat to, co považujete za přirozené a normální. Musíte a můžete mít relevantní informace (proto i tahle diskuse) - když totiž nevíte, že jste v pasti, nemůžete z ní. Co takhle najít odvahu nenechat si vnutit, co chce chybný systém a nevšímavý porodník? ......'
Už to ten pán někdy zkoušel, v porodních bolestech vysvětlovat personálu v porodnici, jak se mají chovat k rodičkám? Co je to za nesmysl? Kdo zažil tu strašlivou porodnickou mašinérii, ví, o čem píši. Asi nemám dost představivosti, ale jak by to měnění českého porodnictví z úst ženy laika mělo konkrétně vypadat?? Ráda bych se to dozvěděla.
Ach jo.
Katka

Nic takového jsem netvrdila, obřízka se v USA provádí i z jiných důvodů, než rituálních, což jsem napasala. Věc není vytržena z kontextu, je jen obnažena.
Je smutné, že autor, dovolávající se navrácení důstojnosti rodícím ženám, jiným lidem svými výroky důstojnost bere (nejen obřezaným, ale i těm, kdo se náhodou rozhodnou jinak, než autor doporučuje).
Něco tak kluzce manipulativního a demagogického, jako je tento článek, je skutečně náročno diskutovat racionálními argumenty.
Nehodlám se o to pokusit, protože jsem těhotná a svému dítěti tvořím ve svém lůně "ekologické prostředí". Rozumně lze diskutovat jen s rozumným.
Nashledanou.
PS Jinak máte pravdu, už teď lituju, že jsem sem vůbec něco napsala. Bylo to v prvním šoku.

Vážená paní Taussigová,

nevytrhávejte věci z kontextu. Téma článku je o porodu, o jeho výjimečnosti a o možnostech a šancích ho opet "polidštit". Příklad z obřízkou je jeden z mnohých a slouží jako ilustrace určitého konvenčního chování, které může a nemusí mít racionální základ. A navíc pochybuji, že 60% amerického obyvatelstva tvoří občané židovského původu...;-) Krom toho, rituál obřízky - Brit Milah - není vlastní jenom Židům...