Názory k článku Vadí, když dítě před vstupem do školy umí číst?

Tak abych uklidnila všechny, co čtou ty úžasné články o úžasných dětech, já mám VŠ s červeným diplomem, ale do první třídy jsem šla pouze s tím, že jsem uměla jen 5 písmenek, ze kterých se skládá moje křestní jméno (prostě jsem jen chtěla naučit se podepsat) a uměla jsem napočítat do 20. Nic víc mě nezajímalo, nicméně v prospěchu jsem na II. stupni předčila ty, kteří už číst uměli před nástupem do 1. třídy (na I. stupni jsme měli prospěch spíš vyrovnaný, i když v pravopisu jsem byla vlastně nejlepší). Pamatuji si dobře, jak jsme my "normální" nahlíželi v 1. třídě na ty, co už umí číst a počítat, jako na UFO. Ale ve 2. třídě jsem zjistila, že žádný zázrak nejsou. :)
Jeden takový můj spolužák "ufounek" mě nedávno překvapil na srazu, že má "pouze" učební obor s maturitou (vyhodili ho předtím z policejního gymplu kvůli nějakému průseru).
Hlavně klídek, každý se vyvíjí individuálně, ale nesouhlasím s názorem, že kdo umí číst a počítat před nástupem do školy, je mu souzena VŠ.
Další věc je, že pokud je dotyčný na tom se znalostmi výrazně lépe než ostatní, tak může "přeskočit" 1 třídu (případ mojí neteře), aby na něj děti ve třídě nekoukali jako na Ufouna. Moje neteř si totiž těžko hledala kamarádku, byla názorově i zájmově úplně někde jinde...
Druhá strana - můj manžel byl dyslektik, známky na ZŠ měl příšerné (opak ode mě) a VŠ technického směru si udělal taky.
Takže jak říkám, hlavně klídek, každý jsme individuální a znalost čtení a počtů před 1. třídou nezaručuje vstupenku na VŠ.

A nebo se poptej: podle regionu na jednotlivých Prahách.

škoda já bych poradila,ale máš to z ruky... cca 100km. A máme do 5 třídy jen 58 dětí a paní učitelky jsou moc hodný.

Poradíte mi nějakou dobrou první třídu, kde letos není moc dětí a mají hodnou paní učiteku?V Praze.

Článek kapacity prof. Matějčka (bohužel již zemřelého) a následná diskuse jsou balzámem pro mojí duši. Sama jsem uměla číst, když jsem jako téměř 7 letá šla do školy - jsem prosincová. Ve škole jsem se nudila a nikdy jsem se pořádně nenaučila učit, což mi i tak umožnilo absolvovat VŠ. Můj syn se od mala vyvíjel tak, že všechny kolem sebe udivoval svými znalostmi a schopnostmi. Pravdou je, že k tomu měl množství podnětů. Protože je narozen 8. září, tak od nástupu na MŠ jsem tušila, že pokud bude na školu zralý, udělám všechno pro to, aby mohl do školy o rok dříve. Nakonec to nebyl problém, stačilo absolvovat zápis a od září už mám doma prvňáčka. Pravdou je, že učitelky v MŠ a třeba i moje maminka měly pocit, že mu tím krátím dětství. Zatím jsem se svým rozhodnutím spokojená a výsledky mého syna zatím nasvědčují, že jsem udělala dobře.

Můj syn také předběhl školu, aniž jsme se o to snažili. V 5 letech sčítal a odčítal do 20, ale písmena psal od prava. Je srpnový, usilovala jsem o odklad, i z rodinných důvodů, měli jsme mnoho problémů, chtěla jsem, aby synovi zůstalo alespoň něco při starém. Psycholožka mi vynadala, jak to že ho učíme počítat, obzvlášť to odčítání ji pobuřovalo.
Kluk nastoupil do 1. třídy v sedmi letech a k mému údivu začal pracovat jako ostatní děti - tedy 1+1,2-1, MAMA atakdále. Odmítal si "vzpomenout" na své dřívější znalosti a postupoval dle pokynů paní učitelky. To mu bohužel vydrželo až do nynějších 15. Do školy nastuduje a připraví si jen to, co musí, ani o písmeno víc! Když se mu snažím rozšířit probíranou látku nějakou další literaturou, se zlou se potážu...
Prospěch měl vždy velmi dobrý i na jazykové škole, tak jsem vlastně neměla, co proti namítat.
Tolik mé zkušenosti. Myslím, že v současné době, kdy na školách začínají učit podle učebních plánů, v cyklech a bez striktního rozdělení předmětů, bude mít i dítě, které už umí víc než spolužáci, šanci, že s dobrou paní učitelkou se nebude ve škole nudit. Nebojte se, šikovných a přemýšlivých učitelek a učitelů pomalu ale jistě přibývá.