Názory k článku Vadí, když dítě před vstupem do školy umí číst?

Děvčata, moc jste mně "uklidnila". Mám kluka - v prosinci měl 4 roky. "Ježíšek" mu přinesl Megabyte - to je ten dětský počítaček. A průšvih. I před tím uměl písmenka a čísla - neučila jsem ho, sám se ptal na spezetkách na autách. No a teď mám fakt obavu. Mám počítač - dala jsem mu do něho pár dětských her - ale on chce "veliké písmenka" - to je ve Wordu písmo na 72 mm - no a píše. A takové - mami, pojď se podívat co jsem Ti napsal... je u nás na denním pořádku. Večer bez pohádky - to mu čtu samozřejmě já nebo tatínek - neusne.... Nevím jestli mám být ráda za otázky typu - ...co je víc osum nebo dvacet?... a pod. Uvidím, ale stejně si myslím, že učit se "učit" musí pomoci rodiče. Třeba výběrem kroužku - nevím - jazykový, počítačový, něco kde musí přemýšlet. Nějak jsem se rozepsala a možná je to i trochu neurovnané, ale asi mi stejně rozumíte. Až někdy přijdete sem na tento server ozvěte se. Já se taky sem-tam mrknu.

Paní učitelka má asi jiné starosti, doteď učila na druhém stupni a nyní má představu, že i o přestávce se musí jen sedět, napíši pár textů poznámek - vyrušuje o přestávce,
vyrušuje v TV a o přestávce, poté co dodělá svou práci chodí po třídě a učí ostatní, co mají psát. Při osobním rozhovoru mi řekla, že je jediný, kdo má vše hned a ona má s ostatními dětmi práce dost, má skoro pravdu, je jich ve třídě 29 a to ji nezávidím. Ale myslím, že má daleko více materiálů i zkušeností, jak zabavit naštěstí jen jedno dítě.
No uvidíme, co nás čeká dál. Díky za zájem a pocit, že nejsem na vše sama.

Ano,Souhlasím. Kubík uměl číst i počítat v pěti letech a vše se chtěl učit sám, jen jsem mu odpověděla na co se ptal. Při zápise se na mne učitelky dívaly divně a první třídě jsem si užili, jelikož už vše uměl, tak dostával poznámky za to že se stále hlásí a hned odpovídá a za to, že mluví, když už vše má a to nám zůstalo dodnes. Je ve třetí třídě a jelikož má vše hned hotovo, tak mluví a mluví, tak mu dávám každý den doplňování, počítání atd. Je to pro mne únavné, stále něo chystat, vymýšlet, kontrolovat. Paní učitelka má přece své práce dost. Mimo to hraje na flétnu a chodí na karate. Je dosti aktivní a to ho aspoň unavuje a uklidňuje. V Havířově, kde bydlíme není možnost nějakého jiné výuky a tak se těším až nastoupí aspoň na gymnázium, ale to je ještě 2 a půl roku. Tak zdar poznámkám v ŽK.

Právě to prožívám, dcera nastoupila do první třídy. Čte a počítá, já ji to učit nechtěla, ale ona se prostě pořád ptala a ukládala si to do hlavičky a jednou před rokem a půl mě překvapila, když sama začala nazývat písmena. Ve škole se nenudí, ten rok jsme proběhaly po kroužcích - angličtina, flétna, brusle, tanečky .... až jsem si říkala, jestli ji nepřetěžuji(syndrom jedináčka), ale večer byla stále plná života. Navíc trpí celiakií a musí držet bezlepkovou dietu - dnes si sama čte složení potravin a chce sama péct. No a s tatínkem modelářem chce lepit modely a koukat po hvězdách. Myslím, že děti si cestu najdou samy - aby se nezbláznily, když začnou bláznit rodiče.

Sice odpovídám pěkně pozdě a už to není aktuální, ale nedá mi to. Moje 5 letá dcera se sama naučila číst, v současnosti si sama čte knížky, umí psát, sčítá s občasnou chybou do dvaceti. Ví toho spoustu o lidském těle, o přírodě, zajímá ji historie. Nikdo ji v tom vědomě nepodporuje ani nebrání, necháváme to na ní. Ale do školy bych ji dřív nedala (je takdy podzimní), je velmi citlivá, ne snad moc dětinská, ale myslím, že sociálně zralá na to dost není. Taky je často nemocná. Tak ten rok navíc využijeme - budeme někde jezdit, začne chodit do hudebky, bude pokračovat v tancování a naučí se lyžovat nebo co já vím, na to ve škole už nebude tolik času, pokud ji nechci přetížit. Myslím, že škola jí neuteče a při její neprůbojnosti budu jen ráda, když bude ve třídě jedna ze starších