Názory k článku Vadí, když dítě před vstupem do školy umí číst?

Zcela souhlasím s názorem pana profesora. Jsem matkou takto "postiženého" syna, který začal číst a počítat velmi brzy (ve 4 letech), aniž by ho někdo k tomu vedl anebo ho to dokonce učil. Vše šlo přirozenou cestou a je opravdu těžké, dítě omezovat, když samo má zájem a tyto činnosti ho baví. Když jsme byli u zápisu, setkala jsem se se stejným názorem "zkušené" paní učitelky - čtení je na škodu. Dokonce jsem se prostřednictvím své známé dozvěděla takové paradoxy: paní učitelka na třídní schůzce rodiče důrazně žádala, aby děti doma pouze slabikovaly a nespojovaly slabiky ve slova, i když jim to jde (držela se asi časového harmonogramu..) Další maminka se až do 5. třídy trápila s nevhodným chováním svého syna (podle paní učitelky velmi vyrušoval a byl drzý), který rovněž plynule četl a obstojně počítal již před nástupem do školy. Syna dali rodiče na víceleté gymnásium a jeho chování přestalo vybočovat z normálu.
Škoda těch pěti let, které byly pro rodiče a dítě velice stresující.
Proto se domnívám, že by rodiče měli pro svého prvňáčka vybírat školu pečlivě a určitě by se měli se svými dotazy ohledně individuálního přístupu a přiměřeného vytěžování dítětě podle jeho schopností obracet přímo na paní učitelku 1. třídy (učitelů je jako šafránu). Podle mého názoru by měli preferovat třídy s menším kolektivem, kde je možnost individuální rozvoj realizovat. Domnívám se, že rozhodně není ztrátou času vozit dítě do školy, která není nejblíž bydlišti, ale která výše uvedeným kritériím vyhovuje.

Milá Marie,
děkuji za Tvoji odpověď a myslím, že to udělám přesně podle Tvoji rady. Konec konců za zeptání nic nedám a jenom doufám, že nám paní učitelka pomůže. Jestli můžu, dám Ti potom vědět, jak postupujeme a s čím se budeme setkávat na naší cestě za kvalitním vzděláním. Můžeš poslat e-mail. Moc děkuji.
wenigerova@hotmail.com
Marcela

Jsem maminkou holčičky, která v září nastupuje do první třídy. Začala nám číst v necelých 5 letech.Je všestranně nadaná, umí číst, psát tiskacím písmem, sčítat snad až do 30, a spoustu dalších věcí. Dělá nám jenom radost a jak říkají moje kamarádky, nemám normálné dítě : nezlobí, neodmlouvá, prostě dokonalá holčička. Přesto mám obavy, jaké to bude ve škole, protože od paní učitelky ve školce slyším téměř denně, jak se tam bude nudit. Nedá si vysvětlit, že se to prostě naučila sama, nikdo nad ní nestál a nenutil ji učit se cokoliv. Každý večer před spaním si čte, má ráda encyklopedie, ale i pohádky.
Děkuji proto za dodání odvahy, za hezký článek a doufám, že budoucí paní učitelka nám vyjde vstříc a talent male Anne - Marii nebude zmařen. Pokud by bylo možné, ráda bych se dověděla více, jak nadané dítě správně motivovat a podporovat v učení.
Marcela

Sama připojuji svůj názor na zmíněnou problematiku - číst nebo nečíst před vstupem do školy? V první řadě mám dojem, že dětem nelze poručit. Pokud mají snahu a chuť se samy naučit číst, těžko tomu lze bránit. Nedovedu si představit rodiče, který by je k tomu doma cíleně vedl, dokonce snad nutil. Bránit snahám mrňousů však považuji za zbytečné. Ten pocit vyjímečnosti, že umějí něco víc než ostatní, si plně zaslouží. Obě moje děti četly před první třídou. Syn je podzimní, takže ten měl značný náskok a četl zcela plynně. První den v první třídě se zeptala paní učitelka, jestli náhodou někdo neumí přečíst větičku na tabuli. Náš Davídek se přihlásil, přečetl, byl pochválen a ten výraz v jeho tváři bych vám přála zažít. V tu ránu si školu zamiloval. Vydrželo mu to poměrně dlouho, nenadšení vůči škole začíná projevovat až teď, kdy je v sekundě na gymnáziu, ale on má momentálně záporný vztah takřka ke všemu a mimo to projevuje osobitý názor na okolní dění, ovšem to už je problematika do zcela jiné rubriky. Dcerka četla před začátkem školy o něco "hůře", je totiž květňátko, takže měla proti bráchovi trochu handicap. Přesto se našli lidé, co nás přesvědčovali, ať jí dáme odklad. Byla hodně mrňavá, droboučká, zřejmě moc na školačku nepasovala. Rezolutně jsme to odmítli. Sice byla jedna z nejmladších ve třídě, ale odklad chápu pouze u dětí se zjevnou nezralostí nebo neschopností soustředit se (nechť posoudí psycholog), u ostatních mi připadá zbytečný. A ještě k tomu čtení: hodně záleží na učitelce. Jedna uvítá čtoucí dítě k oživení výuky a jako motivaci pro ostatní děti. Jiná si na něj zasedne, co že jí to rodiče fušují do řemesla. My měli v obou případech štěstí na ten první typ. Držím palce všem "čtoucím" prvňáčkům, aby to tak bylo i u nich.

neubranila sem se komentari k tomuto clanecku. Mam zkusenost spise negativni, co se tyka pristupu ucitelek k detem, ktere pred nastupem do skoly to ci ono zvladaji a prijde mi, ze v tom vidi veliky problem. Syn byl podobne "pripraven" jeste pred skolni dochazkou, sam se jaksi mne nepochopitelne naucil plynulemu cteni a jakymsi poctum. Jak sem se nadrela s dcerou, nez pospojovala slabiky?! A jemu to vsechno slo tak snadno. Ve skole vycnival z rady, stal se problemem a on sam byl predevsim bez motivace, protoze mjel jediny ukol: Nevyrusovat! nebudu vse popisovat, vysledkem je, ze jeho prospech i chovani se zhorsilo docela dost. Nasledovaly porady v poradnach, kde mne ujistili, ze chlapec je nadprumerne inteligentni a nevidi problem v dosahovani vybornych vysledku, ze to chce jen spravnou motivaci.
Sesli jsme se vsichni, ja, syn ucitelka i doktorka, moc sem tomu prikladala na vyznamu, zkoncilo to vsak poplacanim synovych ramen, tak se Honziku polepsi a nezlob a bylo po schuzce. Nekdy se skutecne zbytecne snazite a skola neustale nabada ke spolupraci...cha, cha
Dnes je na jine skole, stale se musi zaradit, ale uz je jina situace, protoze jde predevsim o to spacifikovat dablika, ktery odmita spolupraci, tak, aby z nej pedagog neprisel o rozum.
Blanka, Olomouc