Názory k článku Indiánské babičky žijí i v Čechách

Nosíme se v šátku už od narození, ze začátku bylo třeba si postupně zvykat, ale teď bez něj nedáme ani ránu. Bydlíme na menší vesnici a tak si hlavně tady vyslechnu věty typu: Vidělas, tahá ju jak opica! Ale teď už se nad tím nepozastavuju a dělám jen to, co máme rády.
Dostala jsem perfektní podrobné návody na jednotlivé typy vázání, které úspěšně rozšiřuju, takže i v naší vsi se počet nošenců pomalu rozroste.

Ahoj všichni příznivci novinek!
I já si myslím že radit mohou ti, kteří mají vyzkoušeno a nebrání se novinkám. Ale je bohužel mnohočetná generace těch, kterým pomůže pouze vymřít....

Ahoj Danielo,
nechci vás přesvědčovat, že šátek je ten nej-, nej-. Jenomže mám vyzkoušený jak kočárek, tak šátek a některé vaše argumenty proti šátku mi připadají neopodstatněné. Chtěla bych vám popsat své zkušenosti.

ad1) vzpřímená poloha
Tento argument jsem docela nepochopila. Úplně malé děti se nosí v "kolíbce" - t.j. vleže, nikoli vzpřímeně. Teprve starší děti se dávají do vzpřímených poloh. Ale... oni v těch šátcích jsou uvázaní ve stejné poloze, jako když jsou nošeni na rukou. Stejně podsazený zadeček, stejně přitisklé k tělu, nožičky široce kolem těla nosiče... Nebo Vy jste až do roku své dítě nenosila na rukou ve vzpřímené poloze? A ještě - má dcera v půl roce začala lézt a během tří týdnů zvládla techniku lezení, vzpřímeného klečení, stoupání u nábytku a sezení. V osmi měsícíh pochoduje kolem nábytku. Dva lékaři mi nezávisle na sobě řekli, že vše dělá správně a svalový korzet má dostatečně vyvinutý, takže není důvod jí to zakazovat. Nebo vy jste Adámka až do roku ani nenechala sedět? Navíc ještě jedna drobnost. Nevím, jestli jste někdy zkoušela jezdit kočárkem centrem Prahy. Já ano. Každou chvíli kočárek drncnul nebo nadskočil, podle toho, jestli jsme přejížděli koleje, vjížděli - sjížděli na chodník bez nájezdu, jeli po nekvalitních dlaždičkách nebo hrbolatém asfaltu... Myslíte, že páteř dítěte, které vleže neustále (byť třeba jemně) nadskakuje a znova dopadá na záda, tím netrpí?

ad2) mluvení na dítě v kočárku
Samozřejmě máte pravdu, opět je tu ALE. Jednou jsem v autobuse dcerku v kočárku nějak nemohla uklidnit, tak jsem jí zpívala její oblíbenou písničku. Aby mě vůbec vzala na vědomí, musela jsem zpívat tak hlasitě, že se bavila polovina autobusu. V šátku je to přeci jenom komornější a nemusím zbytečně obtěžovat okolí.

ad3) na dítě v kočárku je líp vidět
Když je dcera starší, z tohoto hlediska mi je jedno,jestli ji mám v šátku nebo v kočárku. A pokud se dítě nosí na zádech, tak v kočárku je samozřejmě opravdu vidět líp. Jenže dokud byla malinká, preferovala jsem šátek. Ne proto, že jsem na ni viděla líp (i když i to bylo velké plus - dcera se narodila v zimě a v kočárku byla tak schovaná ve fusaku, že jsem prakticky neviděla, jestli vůbec dýchá), ale proto, že novorozenci hůř vidí a teprve postupně se jejich zrak zlepšuje. A je rozdíl, když na můj obličej kouká ze vzdálenosti cca dvaceti centimetrů ze šátku nebo minimálně metru z kočárku (pokud dokonce nekouká jenom do boudičky).

ad3) v kočárku si může líp hrát
Tady asi záleží na tom, čemu které dítě dává přednost. Dcera má vždycky jednu oblíbenou hračku, kterou všude taháme a která jí stačí. Nemusí mít plný kočárek hraček, stačí jí ta jedna jediná. A s tou si může hrát i v šátku, já to řešila připnutím na řetízek, na který se obyčejně věší dudlíky. Co se pohybu týká, byla bych ráda, kdyby se hýbala míň. Aspoň ve chvílích, kdy si chce přečíst noviny, které má zrovna ten pán vedle nás, nebo prozkoumat kabelku té paní naproti nás... Jinak samozřejmě v kočárku má prostoru k hýbání asi víc, ale o to větší to je zátěž na moje nervy - udrží jí kšírky nebo je urve, stejně jako se to povedlo mně, když jsem byla malá? V šátku ji mám neustále v dosahu ruky a pohlídám si ji.

ad4) nápor na páteř matky
Půl roku jsem malou nosila pouze v šátku, kočárek byl pouze pro babičky a dědečky a záda byla OK. Pak začala vedra, tak jsem začala malou na procházky po okolí vozit v kočárku (kočárek je přeci jenom vzdušnější) a během týdne mě začala záda tak bolet, až to nebylo hezké. Jednak bydlíme v baráku bez výtahu a v přízemí není dost místa, abych tam kočárek nechávala, takže ho musím tahat do schodů do patra a připadá mi to příšerné. Navíc bydlíme na kopečku a trasu, kterou s dítětem v šátku vyjdu bez problémů, tak s kočárkem sotva ufuním a abych ho utlačila, musím se o něj pořádně opřít a tím se nakloním do nepřirozené polohy. Navíc každou chvíli drcáme přes obrubník, a protože dcera většinou v kočárku odmítá ležet, musím jednou rukou řídit kočárek a druhou přidržovat dceru (opět nepřirozeně nahnutá poloha), aby nespadla. Samozřejmě jenom u vyšších obrubníků, ale těch je u nás...

ad5) nákupy
Určitě je příjemnější odvézt si nákup domů v kočárku než ho vláčet v ruce, ale na druhou stranu velký nákup děláme s manželem a autem. Navíc ne do každého obchodu se s kočárkem dostanu. I když u nás je Delvita, do té jezdím i s kočárkem, jenže už přitom neutáhnu vozíček, tak si nákup odkládám do kočárku a dcera ho vesele bere a vyhazuje. S šátkem ten problém není, protože ze šátku do vozíku nedosáhne.

ad6) déšť, mráz a slunce
Žádný problém. Když v dešti dám přes kočárek pláštěnku, dcera se vzteká a snaží se vylézt ven. V šátku nad ní roztáhnu deštník a obejde se to bez vzteku. V zimě jsem dceru nosila pod těhotenským kabátem a zima jí rozhodně nebyla. A sluníčko? To má i v kočárku, pokud kočárek nemá slunečník (a to ten náš nemá a pod boudičkou mi nevydrží - nemá tam rozhled). Jediná nevýhoda jsou současná vedra, ale kupodivu je to míň hrozné, než jsem čekala.

Mějte se fajn. Sylvie

Já bych přidala jednu příhodu. Když bylo Verče půl roku, začala lézt a stoupat si a procházky s kočárkem využívala k tomu, aby se v těchto dovednostech trénovala. Nejradši stála v čele kočárku a koukala dolů, jak se točí kolečka, takže bylo nezbytně nutné pořídit jí kšírky, aby nevypadla. Jednou jsme spolu byly v bance. Mezitím co já přemýšlela, jak z těch šedesáti tisíc na účtě proplatit faktury za čtvrt milionu a Verča si v pohodě prováděla svá akrobatická čísla, tak přišly do banky dvě čarodějnice. A hned to začalo: "No podívej na toho chudáčka malého, jak je přivázanej, no to je chudinečka, vzdyť vypadne, chudáček ubohej..." No, vydržely to probírat celou dobu, co byly v bance. Takže ty chudáčky malý nebohý vždycky musí někdo politovat, ať už se nesou v šátku nebo jedou v kočárku

Zdravím,
šátek je ta nejbáječnější věc, kterou jsem zažila. Najdi si www.vatanai.cz, prodávají kvalitní šátky včetně poradenství a naprosto polopatických návodů, jak na jednotlivé úvazy.
U Vojtíška jsme měli jenom klokanku. Bylo to taky bezvadné, ale šátek je mnohem lepší. Jednak se z něj dá uvázat více možností, jednak je váha tělíčka na našich zádech lépe rozložena, jednak vliv nošení na bazální jistotu děťátka je nepopiratelný.
A k těm reakcí ostatních. Mně parádně podporuje manžel a jeho maminka a díky tomu zvládám reakce lidí na malé drbavé vesnici. Ale v poslední době zjišťuji, že lidé si zvykli a začli na tom vidět i dobré stránky. Dokonce si už někteří vzpomněli, že jejich babičky je taky takhle nosívaly.
Ještě je jedna zajímavá věc: dobře reagují lidé mladí a lidé velmi staří. Dnešní střední generace odchovaná kočárky a umělou výživou reaguje nejhůř. Řeči typu: "Jak to tomu miminku můžete udělat?" jsem už slyšela nejednou. U Vojty jsem to zvládala hůře, teď už jsem si mnohem jistější. Vím totiž, že nošení Vojtovi velmi,velmi, velmi prospělo.