Názory k článku Indiánské babičky žijí i v Čechách

Ahoj Jani, tvoje rozhodnutí ohledně šátku je super. My používáme babyvak od narození a moc se to malému i mě líbí. Kočárek ale máme taky. V současné době váží Ondra přes 9 kg a neumím si představit, že bych ho někdy "neodložila" do kočárku a neulevila zádům.

děkuji autorce článku za naše probuzení a novou cestu v projevu
a chápání dětského světa jsem novopečenou babičkou a spolu
s dcerou se učíme, co nám její plakající klouček sděluje.
Až vyzkoušíme baby vak
a šátek,napíšeme-zatím hledáme.

Milá Moniko
a všichni ostatní rodičové zapojení do diskuse.

Děkuji za Vaši podporu a zkušenosti, dodali jste mi odvahy.
Ať nám děti v šátcích spokojeně rostou!

Kristýna

No právě. Někdy je mi až smutno z toho, jak ti zastánci " starých pořádků,tradic, osvědčených metod ",jediní vlastníci patentu na rozum, totálně zapomínají na to, jak žili jejich rodiče a prarodiče, a že oni jejich názory a zvyky odhodili za zpěvu svazáckých písní bez okolků do starého haraburdí. (Něčeho opravdu není škoda, něco teď rádi znovuobjevujeme jako Ameriku.)
Ještě musím přidat svou zkušenost, i když se týká jiného tématu než nošení v šátku. Své děti jsem obě dost dlouho jenom kojila a starostlivá babička z toho měla nervy nadranc. I když jsem měla mléka habaděj, měla obavu, že nebožátka strádají hlady, bylo na ní vidět, že kojení považuje za jakýsi výstřední a nezodpovědný módní rozmar.Správná miminka přece odjakživa pěkně bumbají sunar z flašky!!!!!!!!
To je přece správné a přirozené ........

Ahoj Kristýno
Mého muže jednou /v roce 1990/ s dítětem v šátku vyhodili z obchodu s tím, že takhle nosí děti cikáni. Byli jsme z toho dost vedle /což dokazuje to, že si příhodu pamatuji dodneška/ teď bysme se tomu asi v klidu zasmáli.
Co se týče MHD - jsem také z Prahy, bydlím na Jiřího z Poděbrad a do metra i tramvaje nastupuji s pocitem naprosté vděčnosti vůči lidem, kteří ještě MHD používají, z aut jsem už šílená. Ať klidně čumí, mají poznámky...usmívám se a nevadí mi. Nedávno dokonce jedna paní stihla mému původně řvoucímu a mnou neuklidnitelnému tříletému dítěti na cestě mezi Hradčanskou a Jiřákem říct úplně krásnou pohádku o mašince, která fakt zabrala a syn si jí pamatuje dodneška.