Názory k článku Indiánské babičky žijí i v Čechách

Ahoj Kristýno,
klídek. Taky nosím mimčo v šátku, taky má nejradší, když v MHD stojím a co se týká reakcí spolucestujících, tak mám selektivní příjem informací. Slyším jenom to, co se mi hodí. Jinak řeči PROTI šátku vedli ponejvíc rodiče - jak moji, tak manželovi. Přestali s nimi ve chvíli, kdy Verča začala být ochotná vozit se v kočárku (kolem třetího měsíce) a oni s ní konečně mohli sami chodit na procházky... Když budeš mít chuť, ozvi se mi na mail, třeba si dohodneme někdy společnou procházku, a teprve potom budou mít lidi důvod k drbům. Dvě matky - tyranky najednou...
Ahoj Sylvie
PS: Dcera je zhruba stejně stará jako tvůj syn.

Milá Kristýno,
já malou taky nosím v šátku, pokud musím někam cestovat MHD, když jedu nakupovat nebo chodím po úřadech. S negativními reakcemi jsem se zatím nesetkala. Ba právě naopak, jak to píšeš. Malou všichni obdivují a o nošení v šátku jeví zájem. Fakt je, že Anička je zatím pokaždé ze všeho kolem sebe tak vyvalená, že ani nemukne. Ale je mi jasné, že s tím jak bude čím dál aktivnější a bude se chtít hýbat (už teď leze, sedí a má tendenci se stavět na nožičky, to bude tím nošením :-)), jí to taky začne vadit a bude se se mnou nudit. Jsem docela citlivá na reakce okolí, ale v tomhle případě říkám, ať si všichni trhnou nohou. I když si dokážu představit, jak je ti to nepříjemné, vytrvej. Stojí to za to. Zkus si představit, jak se taháš s kočárem a nikdo ti nepomůže a když znuděné miminko bude řvát v kočáru, budou na tebe lidi stejně vrhat pohledy, jaktože ho nedokážeš uklidnit.
No, asi jsem ti moc nepomohla. Jsem zvědavá jaké zkušenosti mají ostatní, já jsem ještě žádnou maminku s dítětem v šátku v Praze nepotkala.

Svoje miminko taky nosím v šátku. Po porodu syn nedýchal, byl kříšen a neurolog mi doporučil nejlepší terapii: chovat, chovat, chovat a hladit. Ze začátku to bylo úplně bez problémů, naopak jsme byli v Praze často středem příjemné pozornosti. Jenže syn už začíná mít svou hlavu a začíná se projevovat strach z cizích lidí. Dokud se pohybuji, chodím, je vše v nejlepším pořádku. Malý buď pozoruje svět nebo se stulí a spinká, ale problém nastává, když nastoupíme do přeplněného metra nebo do tramvaje a z důvodu bezpečnosti se posadím. Je ochoten mi tolerovat cestu z Flory na Náměstí Míru, ale pak ho to přestane bavit, začne se ošívat a fňukat a můžu ho houpat, zpívat, natřásat, všechno marné. Ve chvíli, kdy si stoupnu, je to zase v pořádku. Sama vím, že se mu nic neděje, ale jak to mám vysvětlit ostatním? V případě, že se syn usmívá, kdekdo ho obdivuje a zavádí se mnou řeč, ale jak chvilku fňuká, hned se na mne dívají, jako bych ho týrala. Často slyším tiché rozhovory: podívejte pani, jak je chudáček přivázanej, co ty zádíčka, vždyť ho všechno bolí. A mně se chce plakat. Jeden pán se na mne dokonce hlasitě obořil, co to s tím dítětem proboha dělám. A já jsem zůstala úplně zdrcená, druhý den jsem se dokonce vláčela přes půl Prahy s kočárkem. V domnění, že dávám svému dítěti to nejlepší zacházení, vypadám jak matka tyranka. Jsem vděčná za každou osvětu a propagaci nošení v šátcích, protože jsem zjistila, že valná část veřejnosti se stále ještě domnívá, že miminko má nejlépe ležet na zádech v kočárku a zírat do stropu.
Takže ostatní maminky, připravte se i na negativní reakce okolí a vytrvejte. Nošencům zdar!

Články o indiánských babičkách se mi líbí jen neumím ten šátek zavázat poradíte mi_

Mě se to také líbí ale dozvěděla jsem se o tomto způsobu dost pozdě, nicméně jsme užili klokanku i krosnu, ale bez kočárku to nešlo, takže ta věta :"maminky co se dožadují pomoci s kočárkem.." byla dost ošklivá. Někdy musíte třeba jít nakoupit a když máte dítě na zádech nebo břiše, pak vám zbývají na nákup už jen ruce, a to uznáte to bude asi dost malý nákup. No a pak jsou ještě maminky "dožadující se" místa , třeba ty čekající s bříškem, nebo s dvouletým dítětem, které těžko samo ustojí jízdu v tramvaji a držet ho na ruce - takových 14-15kilo živé váhy, nic moc. Možná až sama budete mít dítě budete se "dožadovat" nějaké pomoci , možná i stím kočárkem, nebo vám bude milé, když Vás někdo pustí sednout protože budete mít už velké bříško a oteklé nohy........