Názory k článku Martina píše z tábora

Všechny srdečně zdravím,
naprosto souhlasím s Helenou :-) Tábory dětem jen prospějí. Naše Lenka tuto sobotu také odjížděla na skautský tábor a my jsme trnuli strachy, jak přežijí ty bouřky. Opisuji úterní dopísek, kde je "přežití" popsáno:

Ahoj mami a tati!

Je neděle. Včera večer měly přejít přes tábor kroupy jako pingpongové míčky. Proto jsme zabalili své věci a jídlo ap. Pak jsme je ukryli do 2 jeskyň a běželi jsme do štoly, kde jsme se skryli a zpívalo se. Seděli jsme na karimatkách a najednou přijel z vnitřku štoly nějaký úchyl na motorce. Po dešti jsme se vydali zpět vzali své věci a šli jsme spát. Ráno jsme přinesli jídlo atd. ... Jaké je počasí u vás? U nás je dneska hezky. Včera odpoledne jsme se koupali. Byla to ledovka. Jak se máš?

Zdraví Tě Lenča

PS: Pošlete známky a žl. šátek.

Po dalších informacích od jiných maminek tedy vím, že přijeli do tábora, postavili si stany, vybalili věci a v šest večer jim z OÚ přišli oznámit, že bude bouřka. Do stanů se vrátili v jednu v noci. Na první den to byla docela bojovka :-), ale děti byly spokojené. V sobotu se na Lenku jedeme podívat, tak jsem zvědavá, jestli bude zase mezi největšími čuňaty mezi Světluškami. :-] Lítací den považuji po zkušenostech z domova v našem případě za naprostou nutnost. Je třeba se řídit heslem, co nás nezabije, to nás otuží :-)

Mějte se všichni krásně, užívejte si léta a zbytečně se nestrachujte, ony ty děti vydrží opravdu hodně :-))

Ahoj,
diky za podporu. Dnes mi zrovna dosly dva dopisy. V jednom mi dcera lici nejaky "pranyr" s bahnem a v druhem zas popisuje, ze je ji smutno, uz to druhy tyden nevydrzi a ze chape ze asi nebudu mit cas pro si ni prijet. Je to fakt napor na nervy. Bylo mi z toho nanic. Navic si k tomu musim pripocist tu desnou bourku a fakt, ze zijeme s dcerou samy. Dcera sice jezdi na tabory uz od 6let, ale na 14denni a tenhle typ tabora jela poprve. Snad s nervama vydrzim, v nedeli ma prijet.
Vsem preju pevny nervy a doporucuji to vzdycky s nekym rozebrat (me to alespon pomaha).

Ahoj vsem vynervovanym maminkam.
Mi dva raubiri taktez dobrovolne a s nadsenim trpi na skautskem tabore a me doma chvilemi tecou nervy. Taky jste staly u telefonu, kdyz se republikou v sobotu prehnala vichrice a bojovaly sanmy se sebou,jestli zavolat do tabora na mobil, nebo to vydrzet ? Ja tedy vydrzela , ale bylo to o fous... Letecky den , podle vypraveni mych synu , vypada tak, ze VSEM se vyhazeji vsechny neuklizene a nesrovnane veci / to v praxi vetsinou znamena, ze ze stanu leti skoro vsechno / pred stan, a jejich ukolem je si to nahrnout nejak inteligentne zase zpet. Na tom nasem tabore PORAD nekdo hlasi, ze zadne jidlo nesmi byt ve stanu ,je ulozene v kuchyni, kazdy ma svou krabicku, do ktere mu nikdo neleze a kde ma ulozene bonbony. Stav jidla od maminek a mlsku kontroluje kucharsky dozor. Vetsinou to je nejrozumnejsi divka ve vedeni .Ono totiz , kdyz na jidlo mimo kuchyn prijde kontrola z hygieny, muzou i zavrit tabor , a je to tak hloupy duvod, ze verim, ze si vedouci taboru na to davaji pozor.Proto usuzuji, ze ona nestastna divcina proste nejak nezaslechla rozkaz o vyhazeni jidla z kufru .
Pamatuji si prvni dopis sveho kluka z tabora predloni: " Maminko, je mi zima ! mam hlad !je to tady strasny ! prosim te moc , prijed si pro me ! nebo se zabiju ! "
Nastesti pro mou nervovou soustavu byl navstevni den hned treti den , co prisel dopis a tak jsem vcas zjistila, ze vykricniky z dopisu uz neplati a ze ditko je spokojene a uz se " zatahuje ". Skautsky tabor je pro novacky pekna fuska, a pokud dite normalne neni zvykle se o sebe trochu postarat alespon v necem, je to velmi tezke pro ne i pro vedouci. Navic upozornuji, ze na podsadovem tabore deti musi opravdu pracovat, nikdo za ne drivi nenanosi, ani vodu neohreje .. Hraji si az pak. A dnesni deti neumi pracovat.Nikdo po nich opravdovou, nezabavnou nebo odpovednou praci nevyzaduje. Jsou zvykle se predevsim bavit.A mimochodem pri tom nekdy neco uzitecneho udelaji.Ale jak je na ne kladena podminka nudne, smradlave nebo namahave prace , neumi se trochu obetovat. Drzim palce vsem maminkam / i tatinkum /vsem detem na tabore a hlavne vsem vedoucim,aby po skonceni tabora vsichni mohli prohlasit : bylo to skvely, za rok to urcite zopakujeme !!

Myslím, že tu holčičku, co jste jí udělali letecký den v kufru, to asi velmi ponížilo. Proto asi ten "srdceryvný" dopis. Skládání jistě tak nevadilo, spíš ta exekuce, která mu předcházela.
Zkuste si v podobné situaci představit sama sebe. Kdyby vám třeba tchýně našla něco plesnivého v lednici a před celou rodinou, švagrem, švagrovou a návštěvou lednici s patřičným komentářem vyházela.
Jak jste vůbec přišli na to, že holčička má v kufru plesnivé věci? Kontrolovali jste jí ho? S jejím souhlasem? Byla u té prohlídky?
Myslím, že děti jsou na ponižující zacházení stejně citlivé jako dospělí, ne-li víc.

Jako rodič bych asi nebyl příliš nadšen, kdyby mi došel takovýto pozdrav z tábora.
Koho by nezajímalo, jaké "hrozné věci" se tam dějí? Pokud bych věděl, že když mé dítě něco takového napíše, takže to myslí vážně, asi bych podle svých možností se to snažil zjistit - ale stojí za úvahu, jakým způsobem. - Kdybypak byly "hrozné věci" obyčejné, mohlo by dojít k velkému trapasu a zbytečné ztrátě času.