Názory k článku Mé děti nepatří státu

co je kreslený názor na výživu?

třeba to co jste napsala: "Já se ve škole učila - .....že pro děti je maso nepostradatelné, zatímco dospělí jej nepotřebují"

podle Světové Zdravotnické Organisace (WHO při OSN)není maso(a ani jiné živočišné produkty) nutné ani pro dospělé, ani pro děti.
Tato zpráva je stará 50 let, od té doby ji nikdo nepopřel. Pokud tedy někdo dětem ve škole řekne, že maso musí jíst, jinak nebudou zdravé, má zastaralé informace-tedy zkreslené názory na výživu.


Pokud si přečtete informace Amerocké dieetické organisace, dozvíte se, že nejíst maso je pro děti zdravější než jej jíst (www.eatrigt.com/adap1197.html ve zprávě je obsaženo i stanovisko k veganské stravě)


k hospodářským zvířatům -nejde přece o to že by se o nich neměli učit, ale to co je vykládáno na základních školách je dost zkreslené a vytváří u dětí představy, že zabíjet zvířata je správné.

matka kterou uvádíte zřejmě dětem spíše škodí, -nspočívá to ve veganství, ale ve špatném složení stravy, znám několik veganských dětí, které jsou abnormálně zdravé.

Jane,
co proboha myslíte tím "zkresleným" názorem na výživu? Já se ve škole učila - už před pěknou dobou a za hluboké totality, že strava má obsahovat podstatně víc zeleniny a ovoce, než masa, že ke každému masitému jídlu má být salát ze syrové zeleniny a taky to, že pro děti je maso nepostradatelné, zatímco dospělí jej nepotřebují - a nikdy jsem nečetla (i když se zabývám bylinkami, půsty a pod. - držím např. pravidelnou očistnou dietu), že by někdo tvrdil opak - že třeba děti nemají jíst maso! Pokud jde o zvířata, chovaná na maso - liší se životním cyklem, mnohdy i vzhledem a nároky na potravu - civilizovaný člověk (a vegetariáni jsou velmi civilizovaní a disciplinovaní lidé, schopní oprostit se od předsudků), by měl o nich vědět co nejvíc - už jen proto, aby nepodporoval chov "dobře vyhlížejících a odolných" plemen. Tady asi je jeden z rozdílů mezi námi - tvrdím, že když neznám jiné názory, nemohu se od nich vědomě distancovat ani posoudit jejich kvalitu a smysluplnost, zatímco v některých příspěvcích naopak zaznívá, že jiné názory jsou škodlivé a je nutno nás před nimi chránit. V tom vidím následky totality - než bych někomu dovolila rozhodnout se a shromažďovala pro něj podklady a údaje pro kvalitní rozhodnutí (případně vysvětlovala odpovědně svoje rozhodnutí), radši ho omezím v přístupu k informacím - je to nejen bezpečné, ale i pohodlné...Tohle se ovšem netýká diskuze mezi námi dvěma.
Jen ještě perličku: když jsem mluvila s jednou matkou, která rodině velmi tvrdě ordinovala veganskou stravu (dětem občas povolila kousek sýru), řekla mi celkem upřímně:" Mně nevadí maso, já ho jen neumím uvařit! A syrových kuřat se štítím, tak jsem se rozhodla, že je škrtnu taky!" Vím, že to není přístup všech, je to spíš pro zasmání - nebo k politování, uvážím-li, že obě děti jsou nemocné (trávící a dýchací problémy), mladší už dneska velmi těžce, protože se jim ani sebemenší zranění nehojí...(Jen na okraj opakuju, že nešlo o stravu vegetariánskou, ale veganskou, u které se ani specialisté na syrovou stravu tak docela neshodují, je-li zdravá, či nikoliv a shodně ji doporučují až ve vyšším věku.)

Jane, mail máte v záhlaví - je tam podtržené jméno (adresa se skrývá pod ním). Nevím, jestli jste v některém ze svých předchozích příspěvků uváděl svůj, proto Vám nemůžu adresu poslat přímo.
Pokud jde o ty menšiny - vím, že to není zanedbatelné číslo. Nevím ale, proč by děti vegetariánů nemohly chodit do školy s ostatními - snad jen nemohou s ostatními obědvat. Neznám školy v Británii a jinde, ale u nás děti chodí dopoledne - v nižších třídách končí v poledne, nemusí tedy jíst ve škole aby zůstaly do odpoledních hodin. Jiná věc je u křesťanských rodin - ale i církevní školy už máme. Jinak jsem ráda, že se pokusíte ta čísla zjistit, myslím si, že to bude celkem i motivující pro ostatní. Pokud jde o domácí školu - souhlasím s ní za předpokladu, že doma vzdělávané děti nebudou zvýhodňovány proti např. nemocným - jak se až doposud dělo. Na to, abych svého syna mohla vzdělávat doma jsem totiž musela sehnat odborného garanta, zajistit alespoň jedenkrát týdně docházku do školy, odborné garanty pro jednotlivé předměty, speciální pedagožku, pravidelné přezkušování v poměrně značném rozsahu...A to mám odpovídající vzděláni i odbornost. Podotýkám, že syn onemocněl ve čtvrté třídě - nebylo už tedy možné přejít na "klasickou" domácí školu - aspoň mi to takhle bylo sděleno. V tom vidím podstatnou "vadu na kráse" domácí školy - v neregulérním hodnocení schopností a doveností takto vzdělávaných dětí, a to i po stránce sociální - vím, že ve styku s dospělými, kteří je budou zkoušet, budou tyto děti ve výhodě - ale jinak nevím, neumím si to představit. Myslím ale, že se s tím hodně rodičů i učitelů setkává u jedináčků, kteří nechodili do školky - paní učitelce se dítě zdá "hrozně hodné a šikovné" a v kolektivu není schopno zapadnout - neumí s dětmi mluvit, nemá stejné zájmy...U mého syna šlo o vadu, způsobenou poškozením mozku při porodu, která se bohužel projevila po několikerém napadení agresivním spolužákem velmi dramaticky - nevycházím tedy z pohledu rodiče (nemám praktickou zkušenost), ale z pohledu učitele.

Jane, posílám Vám mail - jestli chcete, můžeme si psát "ve dvou " a nezabírat místo. Jinak jen k Vašim dvěma dotazům: každý člověk, který příjde s někým do styku, si vytváří k druhému citový vztah - i když jen na pár hodin. Podle "prvního dojmu" se pak postupuje, pokud není možnost korekce. To, co jste napsal, je záměna pojmů - děti nepotřebují lektora, potřebují učitele, což znamená si vytvářet zpětnou vazbu, a ta nevznikne tam, kde není ničím podložena. To je právě jeden z nejčastějších omylů - u dospělých můžete vycházet z toho, že jim něco řeknete na školení, a oni to zvládnou nebo nezvládnou. Jenže, upřímně, když mi pošlou na školení dvacet lidí, vždycky tam bude nějaký dobrý a nějaký špatný a já jako lektor už ty lidi v životě neuvidím - jinými slovy zjistit, že někdo "vykládá" část látky špatně, je prakticky nemožné. Bude-li si totiž jeden stěžovat, vždycky (statisticky) tam bude ten druhý jako protiváha...(Tady mluvím z vlastní zkušenosti - bez ní je to trošku zmatené.) Většina maminek tady si stěžuje na vztah učitelů k dětem - myslíte si, že řešení je ty vztahy zrušit? Souhlasím s Vaším názorem, že rodiny s odlišnou stupnicí hodnot by měly tuto možnost mít, ale je jich opravdu tolik, jak píšete? Pokud jde o osnovy - žádná škola nemá jen osnovy. Má rámcový plán, ten se rozpracovává dál na nižší úroveň a z té ještě může vyučující změnit jednu třetinu. Jestliže vím, že v dalším předmětu je v rámcovém plánu to a to s důrazem na..., můžu tu "svoji" třetinu využít k posílení téhle látky, naopak vidím-li, že dítě zvládá látku líp než já (i takové borce učím), využiju svoji část k individuální práci - třeba na soutěžích. Pokud ale vezmu papír, který mi dá někdo do ruky a odvykládám to, co je na něm napsané, pak můžou nastat potíže. Vy jste nezažil skvělého odborníka, který ale nebyl pedagogem? Že je někdo nositel Nobelovy ceny ještě neznamená, že je schopen svoje vědomosti předat dál! Jinak Vám možná křivdím, ale závěr Vašeho textu mi připadá "bolševizace" naruby - za bolševika se muselo do školy, tak ji teď zrušíme! Spíš si myslím, že by bylo zajímavé napsat, kolik dětí (procentuálně) se v jiných státech opravdu vzdělává doma?

Jane,
nejsem si úplně jistá, že to, co popisujete, není spíš systém malotřídky - několik dětí se sejde do kupy a probírají látku společně. Víte, domácí vzděláváni v tom smyslu, jak tady o něm psali, je vzdělávání jednoho dítěte jedním z rodičů...Tedy nikoliv skupiny dětí najatým učitelem. Z vlastní praxe Vám můžu napsat, že po prvních třech hodinách poznám děti z určitých základních škol podle chybějících vědomostí a chování a mám trošku obavy, že Vámi popsaný systém nebude tak docela ono. Napsala bych to asi tak: třídy, tak, jak jsou dneska, jsou katastrofa. Ale třídy o 20 dětech také - protože je to moc na individuální práci a málo na vytvoření alespoň dvou rovnovážných skupin mimo hodiny - jedinec, který do třídy nezapadne, se v tak malé skupině neschová a děti "bílou vránu" uklovou...To je můj názor na početnost tříd. Sama bych uvítala 8, maximálně 10 dětí ve třídě a na odborné věci ještě méně (polovinu). Myslím si ale, že jste vynechal jednu stránku věci - citovou. "Najatý" učitel, byť i sebeodbornější, nikdy nebude mít možnost vytvořit si k dítěti citový vztah, protože ho nikdy neuvidí o přestávce, jak píše první dopis spolužačce, jak chytá Hanku ze sousední třídy, aby jí dal pusu a jak kopl Patrika odvedle, protože on se ušklíbl, když neměl a navíc řekl, "že Sandokan je blbec". Jistě, spousta lidí si myslí, že odvykládat u tabule zvládne kde kdo a koneckonců jde jen o ten výklad (náš stínový ministr školství taky, ačkoliv tak soudí v pohodlí svého stolu). Jenže i v muzeu Vás zrovna ten den nemusí provázet školený průvodce, některé akce mají minimální povinný počet účastníků...Mě se navíc vybavuje ještě jedna věc - můj syn byl po šikaně dlouho na psychiatrii a uvažovalo se, že už se mezi děti nevrátí. Na naléhání svojí kamarádky a její matky jsem to zkusila - pro mě to byl zoufalý pokus a musela jsem si vzít prášek, abych byla vůbec syna ochotná odvést do školy. Asi po čtyřech dnech syn vyšel z budovy pozdě a prohlásil:"Mami, já dom nejdu, mě je s děckama dobře!!!" Dneska, po půl roce, syn nenápadně infiltruje do rodiny svého kamaráda a do školy doslova utíká. Nevím, myslím si, že naše školství není na dobré úrovni, ale tím víc bych se bála lidí, ochotných učit moje dítě za nemalý peníz doma. Co si na něm vezmu, když dítě neprojde? Kolik dětí učí a jaké má další vzdělávání? Kdo zajišťuje například jeho pedagogickou a psychologickou průpravu? Kam dítě pošle, bude-li s ním problém? Co když vynechá určitou látku? (Vím o učitelce, která je vždycky "nemocná" na složené zlomky...)Můj otec přednášel matamatiku v Německu, v Anglii i ve Švýcarsku, ale na to, aby učil malé dítě, se necítí - doslova mi řekl:"Malé dítě má jiný náhled na svět - já bych ho nic nenaučil! Už jenom proto, že nevím, co umí ostatní a nemůžu srovnávat." Má 35 let praxe ve středním i vysokém školství a x let organizoval akce pro děti na ZŠ...Jinak smekám před lidmi, kteří opravdu své děti doma učí a učí je poctivě - je to veliký výkon. Myslím si ale, že je víc těch, kteří děti raději nepustí do školy, než by je varovali před drogami nebo se o ně báli - a takovým dětem může "domácí" škola jen ublížit. Je na každém z nás, aby si poctivě přiznal, jestli jde o dítě nebo jen o jeho obavy, kterých se pohodlně zbaví - na úkor dítěte.
Jenom ještě ke zkoušení - je od slova zkusit - když se kantor chytře ptá, dostane odpověď téměř vždy, když ne, "potopí" kohokoliv. Mám-li pana ředitele, podporující učení doma a za zády úřad práce plný nezaměstnaných absolventů pedagogické fakulty, budu se ptát tím prvním způsobem - nebo ne? Jsem vůbec schopná při hodinové zkoušce prověřit látku za půl roku? Oba víme, že ne. Navíc současný systém těch konzlutací vyžaduje minimum - a to asi není dobře. Jak rodič pozná, co je nosné a co rámcové a na co se asi bude navazovat dál - třeba za dva roky?