Názory k článku Mé děti nepatří státu

Nevím, jestli to nebyla reakce na něco konkrétního, ale proč posílat děti do školy od sedmi let? Co ty děti, které už ve čtyřech letech umí číst a psát? Jak by k tomu přišli?
Já sama jsem z těch dětí, co šli do školy v pěti letech a myslím, že kdyby mě učitelky ve školce do školy "nevystrkaly" - protože moje máma to vůbec nepovažovala za vhodné - asi bych se ve školce ten rok unudila. Už tak jsem si ve školce jenom četla a nezapojovala se do hry.
A když už je diskuse o škole, tam to bylo ještě horší, protože první a druhá třída mi nepřinesla nic nového a během prvního stupně jsem byla "zprůměrována" s ostatními.
Teď se bojím nástupu svých dětí do školy, protože mám dojem, že se školství od té doby zase tak moc nezměnilo...

Ahoj Mirko,
asi jsi mi trochu nerozumněla - já tu odpolední angličtinu použila jako příklad kolektivu, který není dán zájmem dítěte. Jako místo, kde se sejdou děti, které kromě toho, že je tam zapsali rodiče, nemají nic společného (přesně jako ve škole). Právě proto jsem použila jako příklad malého fotbalistu, co z rozhodnutí rodičů chodí na angličtinu (a možná se samými holčičkami, co se zajímají o balet), ale sám má radši fotbal (a kope do míče se stejně "postiženými" každou volnou chvíli).

Nechtěla bych, aby jste si myslel, že odsuzuji vegetariány. Jen mi připadá, že soužití s přírodou není omezeno na jezení masa - jsou mnohé da¨lší způsoby, jak přírodu chránit. Vím, že "zabíjení" rostlin je menší zlo, než tyto rostliny nechat zkrmit a potom zabít zvíře, které je snědlo - jenže masožravci jsou v přírodě nezbytní - jinak by nevznikli...Naši předkové žili výrazně jinak, než my - v každé chýši byl např. hliněný hrnec s vodou, do kterého se házely různé kousky zeleniny - vařily se dlouhodobě a odvar se pil - neměl vitamíny, ale měl minerály...Jedly se skořápky z vajec - věc dnes celkem neznámá...nejstarší člověk, kterého jsem znala, měl přes sto let (104 - 106 - nebyl přesně znám datim narození) a jídelníček této mé příbuzné se skládal převážně z králíků, zelí, brambor a buchet...A nejzdravější z mého okolí je, pokud vím, můj muž - do svých 37 let byl u lékaře pouze na povinných prohlídkách a když měl autonehodu, nebyli jsme schopni vypátrat jeho zdravotní dokumentaci. Jeho nejoblíbejnějším jídlem je tatarský biftek a od přírody je lovec a masožravec. Myslím, že je to skutečně individuální, a že záleží víc na celkovém vztahu k přírodě a svému okolí, než na tom, co mám právě v hrnci (teď zrovna brambory a mrkev a k tomu salát ze syrových jablek:o)))

Ahoj Mirko,
upřímně řečeno, já patřím spíš k zastáncům možnosti domácího vzdělávání (pozor! možnosti, ne masového rozšíření - to by znamenalo, že česká škola nestojí za nic). A dokonce jsou i chvíle, kdy o něm uvažuju v souvislosti s naším Juniorem. Zatím doufám, že se mi pro něj podaří najít školu podle mých představ. Co si budeme povídat - je jednodušší dát dítěti ráno na záda aktovku a až do oběda se nemuset starat:-). Ale jako záložní možnost připouštím i domácí vyučování (pro prvních pár tříd, ne až k maturitě!).
Já sama jsem ZŠ moc ráda neměla. Dost jsem se tam nudila. "Naštěstí" jsem byla poměrně často nemocná, takže první stupeň jsem v podstatě odstudovala dálkově doma s mámou. Mého muže označila paní učitelka v 1.třídě za nevzdělavatelného a navrhla jeho přemístění do zvláštní školy (odmítal s ostatními číst slabiky, protože měl pod lavicí rozečteného Toma Sawyera:-)). Když tak dám dohromady naše zážitky ze školy a dosadím do toho našeho energického potomka, děsím se, co s ním škola udělá (a co on udělá se školou).
Nemyslím, že mám nějak mimořádně talentované dítě. V něčem je napřed (nebo je snad běžné, že čtyřleté dítě umí připravit preparát na mikroskopování?), ale na druhou stranu je ve spoustě věcí strašný "truhlíček". Ale za tu dobu, co se máme, už vím, kudy se jeho myšlení ubírá a jak mu něco nového vysvětlit tak, aby to co nejrychleji pochopil. V tomhle bych viděla největší výhodu domácího učení - v individuálním přístupu. Mám zkušennosti s učením ve škole i s doučováním a můžu říct, že to, co 25 dětem vysvětluješ 45 minut (a mnohdy bez úspěchu), jednomu dítěti vysvětlíš za čtvrt hodinky (když se vžiješ do jeho logiky uvažování).
Jako nepřesvědčivý mi přijde argument, že doma vzdělávaným dětem chybí kolektiv vrstevníků. Tenhle argument podle mě trochu předpokládá, že chceme z dítěte vychovat především nevyčnívajícího člena šedé masy a ne samostatnou osobnost. Nehledě na to, že jsou tu odpolední mimoškolní aktivity a ty nemusejí znamenat, že děti, které se jich účastní mají stejné zájmy. Alespoň já jsem přesvědčená, že prvňáček nechodí na angličtinu ze zájmu o jazyk, ale proto, že si to přejí rodiče (a jinak ho víc baví třeba fotbal). Navíc, pokud už bychom se odhodlali domácí školu zrealizovat, šlo by nejspíš o společné vyučování tří dětí ze třech spřátelených rodin, takže by měly i "klasické" spolužáky.
Jinak souhlasím s Tebou, že by to chtělo pořádnou koncepci a standardizované testy, aby bylo podle čeho srovnávat děti vzdělávané ve škole a doma.
Jo, a já sama určitě neusiluju o udržení nadvlády nad dítětem, protože tu jsem ani nikdy neměla :-)) A zkažený? To už je ze školky (nedávno řekl tatínkovi, že je "pěknej vůl" - jeden ze školkových kamarádů má staršího bratra, tak prcky poučil).

Ahoj Miško,
právě jsem se chystala Janovi napsat, že svoje dítě o živočišné bílkoviny v žádném případě neochudím - a dítě další budu kojit taky...Odmítám považovat ženy za rostliny:o))) - bez ohledu na 50 let starou zprávu odkudkoliv... Máš pravdu, že maso není nutné, ale doplňovat správný poměr živočišných bílkovin, které nutné jsou, jiným způsobem, je dost složité. Neučila jsem se ale ve škole zabíjet zvířata - ty ano?
Myslím, že o tom je celá tahle diskuze - prostě není-li argument, určitě se to tam učí, a neučí-li, učilo se to, a když ani to ne, tak si to ty učitelky myslí...
Asi shrnu, k čemu jsem se díky téhle diskuzi dopracovala - na experimentu domácí školy mi vadí:1) že děti nemocné nebo jinak handicapované mají nesrovnatelně horší podmínky než pár "zapojených" 2)Že není koncepční metoda, jak ověřit faktické výsledky 3)že se rozmáhá tendence tuto velmi užitečnou instituci zneužívat k udržení "nadvlády" nad dítětem (viz názory typu"já ho tam nedám, oni mi ho zkazí..."), nikoliv k vyrovnání odlišností, daných vývojem nebo prostředím.
Pokud vím, ministr domácí školu neruší, pouze stanovuje, které děti a za jakých podmínek se do ní zapojí - tedy "odstrkuje" děti, které bez problémů projdou normální školou, a naopak ji povoluje těm, které problémy mají a potřebují péči vyšší. Sama bych se ale přimluvila za nástup do školy v sedmi letech...