Názory k článku Kdy začíná život - názory občanů

Nechápu? Když mi přeci někdo nařídí (například zákon) musíš si to dítě nechat, musíš! Co je na tom svobodného. Copak se dá láska vynutit, ano můžeme přinutit ženu, aby dítě porodila a aby se o něj starala, ale lásku mu musí dát sama...Musí to sama cíti, cítit že to chce, protože jinak to může dítěti jen škodit.
...Chápu tvůj rozdílný pohled na svět, jsi muž a nikdy jsi nemohl prožívat vše co cítí žena v těhotenství, ten strach a pocit zodpovědnosti za toho tvora, bolesti a obavy. Kdybych na to byla sama nevím, asi bych dítěti nemohla dát to co potřebuje, tak aby bylo spokojené. Otec mého dítěte se ani na sekundu nerozmýšlel a dítě chtěl (mluvil o něm již dříve), ale jelikož já jsem ta co musela změnit celý svůj život (vzdát se snů, které jsem tak dlouho budovala a už jsem byla jen krůček před splněním), nechal rozhodnutí na mě.
V těch případech kdy žena jde na potrat, většinou muž o dítě nejeví zájem, a naopak (setkala jsem se i z mužem co své přitelkyni vyhrožoval že, když nepůjde na potrat tak jí ho udělá sám (že jí zmlátí)... Nesmíš všechny lidi (ať muže, nebo ženy) posuzovat podle sebe , nebo tvé ženy. Jsme každý jiný a buď danou situaci zvládneme a nebo ne, těch co to nakonec zvládne je naštěstí více, tak alespoň to...

Paní Columbová !
Úplně s vámi souhlasím. Proto, ke svému "školnímu konceptu" přidávám "školní diskusní kroužky "Maximální mužství"" :)))
Dnešní doba dělá z kluků a mužů bábovky a nikdo nás do života nepřipravuje. Nechci se tu teď tvářit jako chudáček, ale já do manželství skočil absolutně duševně i tělesně nepřipraven.
Kluci by se skutečně měli začít učit etice chování, gentlemanovství, mělo by se jim vštípit, že ženy jsou jiné nejenom od pohledu, ale hlavně uvnitř, my prostě potřebujeme přípravu na manželství.
Dnešní výchova se sestává s poučení jak navlékat kondom a to je asi tak všechno. :(

Fanda

Víš v o těch nemilovaných dětech...Asi jsi to špatně pochopil. Já mám taky "nechtěné dítě", tedy spíše bych řekla neplánované a ještě než jsem ho začala mít ráda (než jsem se na něj začala těšit), jsem pochybovala jestli to zvládnu a rozhodovala jsem se.(důvody nejsou důležité) Jde o to, že i když jsem to neplánovala, mohla jsem se svobodně rozhodnout a zvolit. Není důležité jak dlouho jsem se rozhodovala a hledala pro a proti, věděla jsem, že když si dítě nechám, budu ho muset milovat a musím mu dát vše co zvládnu...A od té chvíle kdy jsem si řekla, že ho chci (už to nebylo to, ale "moje dítě") a ta volba , to že mě nikdo do ničeho nenutil, mi dala pocit, že ho chci...Že to není vynucená povinost, ale má svobodná volba a v tom případě mi nic nebránilo to miminko milovat a těšit se na něj...Protože i pocit matky v těhotenství ovlivňuje duševní vývoj miminka. Pokud matka trpí stresem, může se to projevit na psychyce díťěte. Když je těhotenství bráno jako zátěž (nebo společenská povinost) a né jako svobodná volba, tak se láska k dítěti nedá vynutit žádnými pudy...A tu nám dává právě ta možnost interupce, možnost volby. A aby člověk mohl zdravě milovat a dávat, musí být tak trochu sobec, teda člověk by měl mít rád sám sebe, aby mohl milovat ostatní. A né se obětovat a být z toho psychycky na dně a říkat si: musím se obětovat, tak je to správné, nebo něco podobného...Snad někdo pochopí co jsem tím chtěla říci:)

Ahojky Jájo a spol.,

Nemám co dodat. Asi to bude vše o tom, jak moc milujeme své děti - jestli víc milujeme své děti, nebo sebe. Taky o tom, jestli umíme milovat druhé a ne jen sebe. A co se týče těch kraviček, tak jestli rozumíme, že jsme stvoření s duší a duchem a ne jenom další stádium savce.

Pokud berete svět materialisticky, je vše jasné. To pak ochraňuejme nenarozené děti, ale i delfíny a stonožky. Anebo je je jinému zase všecho fuk.
Pokud však někdo vidí svět čtyřrozměrně, chrozumí tomu.

Jsem rád, že jste se vyjádřili. Díky !
Pěkný DEN ! :)

Fanda

Ráda bych tě ,Fando, chápala,ale nejde mi to.Zvláště tvé názory k uvedenému případu mámy tvé manželky,kdy se při 4.dítěti rozhodla pro potrat a následující dítě si nechala.Předpokládám,že měla manžela (se kterým otěhotněla)a nebyla na všechno sama.To znamená,že v případě dalšího těhotenství se její sociální podmínky náhle změnily k lepšímu,takže si je "mohla" dovolit nebo již neměla psychické zábrany,jak se na ni - na těhotnou - bude dívat manžel apod.? Nevím,ale tenhle způsob rozhodování nedokážu pochopit,a zvláště tvé tvrzení - že to dítě bylo milováno (zvláštní přístup k milovanému dítěti ,skutečně).Sorry.

Je mi líto,že tvé děti,jak říkáš,byli nechtěné.Já si totiž,na rozdíl od tebe,nedovedu ani na zlomek sekundy představit,že bych své děti od času "mínus" nechtěla.Je to určitě otázka přístupu k vlastnímu životu a dětem a k jejich zplození a k roli rodiče.

A možná jako muž (ale nechci se tě nijak dotknout)nedovedeš pochopit pocit ženy,která může přivést na svět dítě,že miluje své dítě ještě před porodem.Že to nemá nic společného se spouštěním mateřského instinktu díky hormonům vyplaveným po porodu.

Ač jsi se snažil sebevíc,nepřesvědčils mne o tom,že nechtěné dítě je šťastné.To mi při té největší představivosti nejde.
Spíš si myslím,že si pleteš pojmy a své děti,o jejichž existenci jsi možná v začátku (hodinu,den,týden či měsíc ?) chtěl rozhodovat,jsou nakonec moc a moc chtěné a v zápětí i milované.
Pojem nechtěné děti chápu jako Sosan.