• |
20.5.2004 14:39:12
Bylo to krásné poselství v tvém článku, za které Ti moc děkuji. Uvědomila jsme si skutečnou relativitu našich starostí - vy máte rodiče příliš daleko a já zase příliš blízko a přesto to co jsi napsala mě chytlo u srdce, ze stejných důvodů.
Člověk má jen jeden život a jen jedny rodiče. Děkuju Ti, že jsi se s námi podělila o kousíček tebe, schovala jsem si jej na horší časy někde k srdci. A hlavně rodičům budu častěji nablízku - hlavně citově. |
Tana, 2 deti |
• |
12.11.2001 1:26:49
Petro,
nahodou jsi to u toho stolu nevyvedla tak spatne. Predstav si ten srumec kdybys svoje dite napomenula v Quebecu ANGLICKY!!! |
Petra |
• |
8.11.2001 19:08:21
Ano, clovek je mlady a vybira si zivot podle svych casto sobeckych predstav, ale prijde den kdy se neco nekde zhrouti a jeden si rika, co jsem to udelal.
Take jsem ceska maminka trochu vic vychodne od Montréalu tedy presneji z Québecu. Jedna vec se lisi od Very a Kateriny, muj manzel neni Cech, ale Kanadan, ktery sice chce, aby nas Benjamin mluvil cesky, ale napriklad vcera u stolu nasich pratel kdyz jsem Benjaminkovi rikala cesky, aby se nahnul nad talir polivky, me napomenul, ze bych mu to mela rici francouzsky... Abych se vratila k nadpisu, ano chapu vas Katerino, babicka i deda jsou daleko a teta ma jedina sestra ceka na vysledek biopsie nadoru na plicich. A co ted, vyletet hned a behem nekolika tydnu (vic si kvuli praci a manzelovi dovolit nemohu) pomahat mamince, ktera to nejak nezvlada anebo cekat co bude dal, jak zjistit ze je nejvhodnejsi cas? A tak si tady s jednou ceskou maminkou Hankou rikame, ze kdybychom vedely pred deseti lety jak se jeden citi, kdyz prijde nemoc tak bychom asi ten krok adaptace do jineho sveta neudelaly. (Hance pred nekolika tydny zemrel tatinek a zrovna v momente, kdyz jeji maminka tu byla poprve na navsteve). Ale svet se toci dal, nase deti nas drzi v neustalem provozu a vlastne oni jsou pro nas takovou ceskou podporou, protoze maji pulku z nas a libi se jim vic Rymovacky nasi Kacky nez vsechny ty obrakove knizky Pokemonu. Petra V. Pelletier, Québec, Kanada |
macicka |
5.11.2001 22:07:36
ahoj tina,
s mojim babysitovanim to bude tazsie, skoro nikam nechodime, nanajvys tak po nakupoch-byvam po veceroch desne unavena. tvoju dceru ti mozem postrazit takmer kedykolvek, staci sa dohodnut. zavolam ti. alebo tu je moj mail- loonette001@hotmail.com |
4.11.2001 2:58:50
Ahoj Loonette,
bydlim kousek od Toronta a mam taky obcasne hlidaci problemy (ted treba planujeme oslavu 11. vyroci svatby navstevou filmu Harry Pottera ve trech neb 7letou dceru neni kam odlozit a kdyz to prijde na Harryho, tak by se ani odlozit nedala...). Jestli chces, zavolej (905-785 8813), treba si muzeme vzajemne vypomoci. |
Zuzana,32 let,syn 8 let |
• |
31.10.2001 7:19:16
Milá Kateřino,
nemám sice rodiče tak daleko jako ty,jsou od nás "pouze" 600km (moji rodiče) a tchýně zase jenom 300km.Taky nám syna neměl ani nemá kdo pohlídat,protože žádnou adoptivní babičku nemáme ani hodné sousedy.Zažívám však podobné chvíle jako ty.Moje máma je dost nemocný člověk,je hrozné když si voláme a ona řekne,že ji něco bolí,má špatné výsledky,nic nemůže dělat atd.A já nemůžu sednout do auta abych ji pomohla.A tak jenom tiše doufám,že až zavolám příště bude to lepší.Nejhorší to bylo na Silvestra před 3 lety,když jsme volali ráno a táta řekl,že máma je v nemocnici.Prý nám to nevolal,aby jsme se na Silvestra netrápili.Tak jsem volala aspoň do nemocnice.Je to těžké a jelikož jsme od rodičů dost daleko,nedá se s tim asi nic dělat.A tak nám nezbývá nic jiného než doufat,že všechno bude zase v pořádku. |
Loonette |
• |
30.10.2001 12:15:28
Katarina, uplne podobne starosti prezivam ja v Toronte. Iba nam chyba ta adoptivna babicka...Je to tazke, ked su vsetci daleko, aj to, ze vnucatka si starych rodicov takmer nepoznaju. A vobec. Drzte sa.
|
Zuzana, bezdětná |
• |
29.10.2001 10:30:03
Krásné!
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.