Názory k článku Schovánek 15: Vyhozené děti

Nevim, jestli to nekomu z Vas pomuze, ale ja si nemuzu vynachvalit batoh na zadech jako protivahu k diteti v satku na brise. Sice budim soucit, jsem mala, mam mrnouse na brise, okolo me brousi ten starsi a na zadech nesu velky batoh, porad mi chce nekdo pomahat, aspon tim, ze mi ponese batoh, ale ja ho nikomu nedam. Telo je rovnomerneji zatizeno a zada neboli. A kdyz jdu jenom na malou prochazku okolo baraku a reknu si, ze batoh necham doma, po padesati metrech toho rozhodnuti lituju a nekdy se pro nej i vratim :-).

Při zvedání možná, ale to ohýbání:o) Zkus si dát třiceticentimetrové pravítko za tričko a ohni se. Je to sranda, ale cvik je cvik a tak už to zvládám. Jen nade mnou visí strašák rizikového těhotenství od první minuty po početí:o) Aspoň tak si to myslí doktoři. Nezapomenu tě informovat. Zatím ahoj a hodně piš. Ráda čtu jak se vám oběma daří!

Mila Jano,
mas uplnou pravdu. My jsme take koupili krasnou drevenou postylku zn Chicco a take tam koupili krasny set s nebesy , mantinelem a kdovi jeste s cim ¨na radu svych pribuznych, ze deti maji radi postylku jako boudicku, ale bohuzel nase Terezka v postylce vubec nechtela byt. Take spala jen v nasi posteli a vsichni pribuzni to davali k lepsimu hlavne to nemohla pochopit nase babicka, ktera asi velmi miluje vsechny ohradky a postylky. Hned si take jednu domu poridila a dite tam vubec nechtelo byt. Take uvidis, az poleze, tak take nebude chtit byt v ohrade. My jsme take jednu dostali a vubec jsme ji nepouzili. NOrmalne jsem dite nechala pod hrazdickou na dece a dite bylo spokojene. Kocarek snasela dobre, ale jen, kdyz jsem ji vysunula ten zvedaci rost, aby mohla koukat co se deje. Pak v 8 mesicich dcery jsme se presunuli do Japonska a tady deti bezne nosi v takovem zarizeni na zadech nebo brichu i v zime a maji specialne vyrobeny kabat s kapuci i pro dite je to moc pekne a dite je spokojene. Mas pravdu s pribyvajici vahou ditete je to obtiznejsi, ale ja verim tomu, ze dite je moc spokojene u mamy a kdybych si poridila jeste jedno dite, tak bych uz na zadne rady svych pribuznych nedala.

Ahoj Jani a Tomíku!
Nezoufejte, že nepotkáváte žádnou maminku se šátkem. Já jich v poslední době v Dejvicích i jinde čím dál víc. A představ si, že potkávám i tatínka se šátkem. Zkus se líp dívat:o)
Přeju ti pevné nervy a při procházkách mezi lidmi si dej si tampony do uší a babky neposlouchej:o)
Ať ti Tomášek roste pro radost a pevnou páteř při jeho nošení.(Vím o čem mluvím, protože jsem před dvěma roky absolvovala operaci zad a teď mám v zádech našroubované titanové tyče, abych držela pohromadě:o)Ale díky tomu si budu moct dovolit za 2-3 roky taky malého "schovánka" jako ty. Rádá si čtu jak se oba máte. Pište často jak rostete a mějte se moc fajnově:o)

Já mám syna už staršího - 10,5 roku, ale živě si pamatuji na rezolutní "ne" paní doktorky, když jsem se ptala na šátek. A důvody: hlavní důvod byla MOJE páteř a nohy - matka prostě není nosítko...další důvod byl pro mě tehdy nepochopitelný, dnes je mi úplně jasný:"Když bude pořád s tebou, nebude chtít spát sám." Jak bláhové - říkala jsem si tehdy. Dítě s velkými neurologickými problémy, notorický nespavec - že by spal sám? Dneska bych si nakopala do zadku - po nějakém čase, když přestalo být únosné spát se synem v jednom pokoji (v noci se nejméně 10x vzbudil a přelehl za mnou) ho manžel nekompromisně "vyrazil" do vedlejšího, připevnil nad postel lampičku a :"Dělej si co chceš, ale vedle nám nelez!" Zírala jsem já, zírali prarodiče...po dvou týdnech dítě prospí celou noc, samo, nikam nechodí a i na záchod dojde bez maminky. Zjevně to nebyly neurologické problémy, ale moje slabé nervy, proč nespal. Na dovolené to zkusil znovu:"Já s babičkou nemůžu spát..." Nechali jsme ho usnout, babičku přestěhovali k němu, my šupli do jejich manželského lože...a druhý den už spal syn s babičkou, jako když ho do vody hodí. Na druhou stranu souhlasím s tím, že cesta s kočárkem je námět na horor.