Názory k porodnici Porodnice Český Krumlov

Nedávno jsem jednu reakci na tuto porodnici psala, ale dnes...po čtyřech měsících od porodu a po přečtení "Osobní zkušenost"... jsem se rozhodla napsat ještě pár věcí i o samotném porodu.

Na vyvolání porodu jsem nastoupila 27.12.2009, protože bylo "plno", personál se mi velmi zdvořile omlouval a dohodli jsme se na odložení všeho na druhý den. Do nemocnice jsem už ale nastoupila. Druhý den kolem půl sedmé ráno jsem nastoupila s balíčkem věcí...v čekárně už čekal budoucí tatínek, který se všeho chtěl zúčastnit hned od počátku.

Sestra mi vysvětlila, že všechno může trvat ještě velmi dlouho, tak by bylo nejlepší, tatínka ještě poslat na snídani a zavolat ho při prvních kontrakcích. Neprotestovala jsem a tatínek odešel a čekal na zprávu.

Neměla jsem žádné zvláštní přání, nevyznám se v lékařských věcech...moc jsem nestudovala o tom, co přesně mě čeká...absolvovala jsem předporodní kurz v nemocnici...kde mě naučili asi všechno, co jsem chtěla vědět. Do nemocnice jsem nastoupila s naprostou důvěrou ve všechen personál. Je pravda, že jsem se moc nedotazovala...protože jakmile jsem se zeptala, připadalo mi, že sestra moc nechce vysvětlovat, když tomu stejně nerozumím...nebo nevím...Rozhodně bych uvítala víc informací od sestry (nebo por.as.) o všem, co se děje...ale jako zásadní problém jsem to neviděla.

Rodil mě přímo pan primář J. Shon, na kterého nemůžu říct jediné špatné slovo! Byl výborný jako lékař, ale i jako člověk. Byl velmi milý od začátku do konce. Hned po tom, co jsem poslala tatínka domů, se ptal, proč není nikdo u mě. Ujistil mě, že tatínek může přijít kdykoliv si budu přát... Kdyby byl pan primář se mnou místo por. as. byla bych asi ještě spokojenější.

Když mě vyšetřil, usoudil, že praskneme vodu a uvidíme...bála jsem se...protože jsem vůbec nevěděla, co to obnáší...ale opravdu moc mi pomohla slova pana primáře. Zněl velmi klidně, uklidňoval mě a to mi opravdu moc pomohlo. Pokaždé když se na mě přišel podívat, řekl něco uklidňujícího a povzbudivého.

Kolem poledne mi začaly bolesti...sestra koukla na monitor a tvrdila mi, že to ještě nic není, taťku jsem už ale povolala....

Sestra si mě moc nevšímala...ale já jsem to ani nijak nevyžadovala...když začaly opravdu bolesti...sestra se snažila poradit mi nějaké pohyby atd... já chtěla ale jen stát a houpat se...

Kolem půl čtvrté jsme se přesunuli na porodní sál. Ve čtyři mě sestra chtěla jen vyšetřit...ale usoudila, že už je to k porodu...Říkala mi, že už můžu tlačit, jak mě to nutí...jenže mě to vůůůbec nenutilo

Uznávám, že jsem se samotného porodu bála tak, že se mi do toho vůbec nechtělo...párkrát jsem zatlačila na výzvy sestry...ale nic moc...asi jsem už byla i neposlušná a moc nedělala, co jsem měla...Přesto se sestry tón hlasu nijak nezměnil. Důrazně mi říkala, co mám dělat, ale o aroganci nebo tak něco se vůbec nedá mluvit.

Když už jsem párkrát i vyjekla, přiběhl pan primář a v tu chvíli se mi hodně ulevilo. Opravdu si nemůžu stěžovat na nikoho, ale pan doktor je člověk, ze kterého jsem cítila pohodu a naprosto jsem mu věřila.

Porod byl rozjetej...stále mě povzbuzovala slova pana primáře...všechno proběhlo dobře. Nástřih byl bohužel nutný, ale rozhodně to nikomu nezazlívám. Věřím, že všichni dělali, co bylo nutné. Šití mě nebolelo vůbec. Náš syn se jmenuje Honzík...je to sice po tátovi...ale vyšlo nám to výborně...i po panu primáři

Pupeční šňůru ustřihl pan doktor hned...ale nějak výrazně mi to nevadí...Okamžitě mi byl dán na břicho...a hned po zabalení do deky přiložen k prsu...i když dětská sestra měla na pilno, protože o pár minut déle porodila druhá paní vedle v místnosti. Měli jsme soukromí, malej byl přisátej a všechno bylo nádherný.

Byl to můj první porod, jsem hodně cíťa, bála jsem se...ale všechno jsme zvládli dobře.

Neumím ani slovy říct, jak moc děkuji za celý porod...hlavně panu primáři!!

Po převezení na šestinedělí jsme se postupně seznámili se sestrami...dětské sestry byly mnohem příjemnější než ty ženské sestry ...ale i tak to šlo...

Opravdu mám dobré vzpomínky na celý porod i pobyt v nemocnici...

Všem jim tam patří můj velký dík

Lucie a syn Honzík

Ahojky,
tak já jsem tady kdysi už svůj porod psala, teď vás dočítám a koukám, že jsem se musela i s nějakou z maminek potkat

Tentokrát pro nás bylo opravdu těžké se do Krumlova dostat (jsme také z Č.B.) ale já jsem si to neskutečně přála, do Budějovic jsem se bála hlavně kvůli tomu přístupu, ALE také bych tam jela kdyby bylo něco v nepořádku.

Určitě nelituju že jsem si tam zajela, narodil se nám krásný a zdravý chlapeček, porod probíhal konečně i rychleji než ten první, porodní asistentka zrovna nesplňovala moje "představy" když už jsem měla velké bolesti a škemrala o Epidurál (první porod byl bez) bylo mi řečeno, že na to jsem si měla jet do větší porodnice :-/ nakonec mi přeci jenom něco píchla, ale to spíš bylo na urychlení, na bolest určitě ne :-D a nechtěla mě vůbec pustit na křeslo, přestože jsem opravdu tlačit už musela!!! až s hlavičkou mezi nohama :-o nakonec se zjistilo, že měl malý ještě omotanou šňůru kolem krku, tak jsem ráda, že to dopadlo jak to dopadlo ;-)

Určitě si nestěžuju, PA mi nesedla, ale takhle je to i v běžném životě, pan doktor byl suprový, šprýmař.

Odd. šestinedělí opět jedna veliká 1****

Co mě trošku zamrzelo byl přístup jisté "pomocnice" nevím přesný název té profese a nechci nikoho urazit. Moje spolubydlící mi donesla na pokoj jídlo, abych nebyla hlady, protože jsem zrovna musela během oběda kojit a malého převažovat. Nevěděly jsme že se to nesmí, ani jsem ji o to nežádala, ona chtěla jen pomoct... a když přišla tato paní, tak na mě šíleně spustila, řvala na mě ještě asi 20min. potom už na jiném pokoji, přestože jsem ji řekla, že mi to nevadí, ať si to odnese, že hlad nemám, tak mi nalila polévku do hrnečku s mlékem, asi si myslela, že jsme někde v prasečáku a tak to sním ;-)

To je asi tak všechno co bych k tomu chtěla říct, spokojená jsem byla a jela bych tam znova ;-) T.

Podzimní pozdravení všem,

tak jsem si po třech letech dala repete a mám čerstvou, přesně čtrnáctidenní zkušenost s českokrumlovskou porodnicí (ačkoli jsme budějčáci) Poprvé jsem měla císařský řez, nyní přirozený porod. Ani v jednom případě bych neměnila a jsem neskonale vděčná za zdravé holčinky!

Ráda bych poděkovala hlavně porodní asistentce Míše Dvořákové - byla skvělá a strašně mi pomohla!!!, panu doktorovi Klosovi, dětským i ženským sestřičkám a vlastně všem, s kým jsme se během našeho "pobytu" setkaly.

Přeji jen pěkné dny, navzdory větru dešti )

Bára, Janek, Barunka a Ellinka Janečkovic

Pokud jde jen o Rh faktor, tak to jsou schopni pořešit i v menší okresní nemocnici, ne?

Pokud je to skutečně tak, že ty jsi Rh negativní a otec Rh pozitivní, přičemž testy na protilátky ti vycházejí negativní, není skoro co řešit - skutečně spíš jen ten partobulin po porodu. MMCH, já to takhle mám u všech čtyř dětí