Názory k článku Argumenty proti porodním domům

No, Sosane, zrovna takhle to Sylvie nepíše. Jde o to, že lékař vystudoval proto, aby aktivně řešil problémy, nikoliv proto, aby s rukama v klíně čekal, až žena v klidu a bez zásahů (a SAMA) porodí. Jde o to, že porod není problém (v drtivé většině), kdežto těmi zásahy se z něj problém snadno stát může.

Představa, že vybavení porodnice, okamžitá dostupnost přístrojů a zkušenost porodníka nemá vůbec žádný vliv na výsledek porodu (nejen mortalita, ale hlavně zdravotní poškození dítěte v důsledku porodních komplikací) je věcí, kterou nejsem schopen dost dobře přijmout. I nekomplikované těhotenství může ústit v porod, který v některé fázi zadrhne - pak volat sanitu a převážet rodičku do porodnice je pozdě (spíše pro novorozence než tu rodičku).
Koukal jsem do statistik (jakkoli statistiky jsou obecně ošidné, a v tomto aspektu zvlášť). Porovnávat globálně mortalitu domácích a nemocničních porodů je zcestné (nemocnice má podstatně víc těch rizikových). Zaměřme se na výše citované Nizozemí a pouze domácí porody: Berg a Suss na základě statistik ze 103 vědeckých prací usuzují, že domácí porod znamená pro novorozence 3-23 x vyšší riziko smrti (jak k tomu došli, nevím, práce je otištěna v renomovaném časopise Geburtshilfe und Frauenheilkunde 54: 131-138, 1994). Zajímavý údaj uvádí jiná práce publikovaná v J. of Nurse 42: 91, 1997: Analýzou 4107 domácích porodů v Nizozemí bylo zjištěno, že domácí porod v přítomnosti porodní asistentky má mortalitu 1.4%, domácí porod v přítomnosti lékaře jen 0.5 % (nedostatkem těchto dat je, že se týkají porodů z let 1970-1985, proto mortalita je relativně vysoká). Lze interpretovat i tak, že devět novorozenců z tisíce mělo prostě smůlu, že u porodu nebyl lékař, ale jen porodní asistentka. (Doufejme, že porodní asistentky dnes jsou zkušenější, sotva však ale jako lékař. Na výsledku se ovšem může podílat i sociální faktor).
Shrnu svůj názor: poslanci by neměli domácí porody zakazovat (ale oni je vlastně nezakazují). Krok vstříc by měly udělat porodnice (snažit se poskytnout veškerý komfort domova v porodní místnosti s jistotou, že přístroje jsou pro špatný průběh připraveny za dveřmi).

V Motole jsem rodila před čtyřmi lety,u porodu jsem měla lékařku-bývalou spolužačku a kamarádku Alenku,je naprosto skvělá a zašije vás tak,že za šest týdnů můžete mít skutečně sex naprosto v pohodě.Porod trval asi 12 hodin a měla jsem u sebe maminku (můžete mít kohokoliv),poslední čtyři hodiny na sále jsem spíše stávila chozením,sezením na míči,možnost sprchy a občasným monitorováním dítěte,dalo se to vydržet,ale byla jsem ráda,že tam nejsem sama.Některé sestry byly nepříjemné,zakázaly pít, ale to jsem samozřejmě porušovala - kdo by vydržel čtyři hodiny bolestí bez vody?Při klystýru jsem udělala "to" ještě na lůžku a sestra mi za "to" vynadala,místo aby přiznala,že ho udělala špatně,nikdo se jí o klystýr neprosil ani o holení,to se ale musí přežít.
Tak se milé těhulky rozhodněte,znovu mne to čeká v květnu a asi v Motole zase skončím,i proto,že to mám blízko.

Tyto pseudoargumenty mě opět přesvědčily o tom, že naše porodnice jsou tím nejméně vhodným místem k přivádění dětí na svět. Já sama - pokud to bude jen trochu možné - se tomuto místu vyhnu. Jen doufám, že naši zákonodárci nepostaví svobodně myslící a jednající ženy mimo zákon. Všem Aktivním porodním asistentkám držím pěsti a děkuji.
Dita

I já bych ráda připojila svoji reakci k článku. Přístupem lékařů jsem čím dál rozhořčenější. Těsně po porodu jsem napsala vpodstatě nadšenou reakci na péči v porodnici u Apolináře. Až časem mi začalo docházet, že jejich lidský přístup byl sice na jedničku, ale samotný průběh porodu s velkým otazníkem. Začala jsem shánět informace, abych zjistila, co se vlastně dělo, p. Štromerové jsem se v poradně tady na Rodině ptala, co je to vlastně abnormální rotace miminka... Téměř po roce, který uplynul od porodu, mám pocity zcela jiné než měsíc poté. Rozčiluje mě, jak se lékaři ohánějí tím, že by v porodním domě nešly řešit komplikace a dopadaly by na záda jim. Jaký byl můj případ? Rodila jsem na tzv. špičkové klinice v Praze u Apolináře. O půlnoci z 17. na 18. jsem dorazila do porodnice s krvácením, až do rána jsem tam ležela na čekatelském pokoji, udělali mi ultrazvuk a propustili mě domů. Lékař do zprávy nenapsal nic neobvyklého - už vůbec ne nic o jiné než běžné poloze miminka. 19. ráno jsem dorazila do porodnice otevřená na 7 cm, ošetřovala mě velmi mladá, mírně nejistě vyhlížející, ale sympatická, milá, ohleduplná lékařka. Ač "předpovídala" narození kolem 11.00, Kryštof se narodil až po 15.hodině, poté, co si lékařka zavolala na konzultaci pana docenta, který se ptal, co že to nejde... Poté, co mě vyšetřil, začali kolem všichni lítat a docent prohlásil: "Na tři ať je venku..." Takže mi hupsnul na břicho, kolem bylo spousta lidí, syna mi na břicho nepoložili, hned ho odnesli kontrolovat. Během celého porodu se mnou asistentky různě "manévrovaly" se slovy: "Zkuste to takhle, aby se miminko lépe stáčelo..." - ale vpodstatě jsem stále ležela. Moje matka, která byla u porodu, slyšela, jak se docent lékařky po porodu mírně ironicky ptá: "Kolegyně, opravdu už jste asistovala?" Paní doktorka prostě onu abnormální rotaci nepoznala. Může mi někdo říci, oč horší by byl můj porod v porodním domě s porodní asistentkou? Hrozně ráda bych o tom s lékaři diskutovala. Myslím, že by takový diskusní sál plný maminek s podobnými zkušenostmi byl zajímavým "show". Lékaři by na nás ovšem vysypali množství latinských názvů. Já bych se ptala: Oč horší by byl můj porod se zkušenou asistentkou než byl se "zaučující se", nejistou paní doktorkou, byť se konal v porodnici a práci za ni "opravil" dotyčný pan docent?!