Názory k článku Argumenty proti porodním domům

Myslim, ze ste to vystihli presne!
Kym sa predsa s clovekom nedeje nic patologicke (tym mam na mysli aj rodiacu zenu a rodiace sa babatko), tak lekar nie je potrebny - nanajvys na preventivne vysetrenie. Ked sa nieco patologicke zacne diat, tak ma lekar zacat konat - ved studoval prave rozne patologie a sposoby ako ich riesit.

Ten argument porodnikov, ze by nechceli riesit patologie, ktore vznikli mimo ich oddelenia mi prisiel dost "smiesny" - to ako keby mi lekar, za ktorym by som prisla s polamanou nohou zacal tvrdit, ze ma nemoze osetrit, lebo nevidel za akych okolnosti a akym sposobom som si tu nohu polamala... :-)))

Preco prave medzi porodnikmi je tolko "nechapavych" jedincov, ktori nerozumeju/nechcu rozumiet, ze lekari su na to, aby rozpoznali a riesili problemy a nie na to aby zasahovali do prirodzenych zdravych procesov v ludskom tele?

Je sice pravdou, ze porod je takym prirodzenym procesom, ktory zo sebou nesie urcite rizika, ale to neznamena, ze pre istotu sa budem na kazdy porod pozerat ako na zdroj problemov, rizik a patologie...

Myslim, ze je zrejme, ze "pacient", ktoremu bude lekar stale zdoraznovat, co vsetko zle ho moze postretnut a preventivne ho bude liecit, bude na tom s velkou pravdepodobnostou psychicky tak zle, ze sa mu aj nieco prihodi...

Buhuzial rodicky v tomto tahaju za kratsi koniec!

Prajem vela zdravia a pevnej vole!!!

Jano, muzes mi prosim napsat, kdys tam rodila? Doufala jsem, ze tam k nejakym zmenam doslo...

Ach jo! Mám takovej pocit, že pánové Hořejší a Baran opět nade vši pochybnost ukázali, že o rodičku v porodnicích vůbec nejde. Hlavní jsou přece porodníci. Celá záležitost se musí zorganizovat tak, aby ubohé pány doktory nepostihlo něco nepříjemného.
Nevím, jak kdo, ale já bych se dala "ukecat" na ledacos, s čím jsem třeba nepočítala, nebo co se mně zase až tak docela nelíbí, kdyby se se mnou jednalo slušně. Když by mně lékař řekl, že samozřejmě nechce, abych se cítila nepohodlně, ale že můj návrh považuje za nebezpečný pro miminko nebo pro mě, a že se pokusí spolu se mnou najít takový kompromis, abych se já cítila co nejlíp a aby přitom porod byl podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí bezpečný, tak bych byla asi ochotná slevit i o hodně. Ale když se dočtu, že "Nenaváži spolupráci s žádnou porodní asistentkou, která mi bude vozit průšvihy, jež se pak řeší s velkým nervovým vypětím a přinášejí ekonomické ztráty" nebo "Vemte zodpovědnost za dítě, které se narodí, když nevíte, co s ním dosud bylo. Žena přijede s alterací ozev, použijete porodnické kleště a dítě bude mrtvé. Nechtěl bych mít službu na porodnici, kam by mi vozili patologické případy, které vzniknou někde jinde" tak to nevypadá, že by pánům doktorům záleželo na rodičce nebo na dítěti, spíš si nechtějí komplikovat život.
Dále mě taky zaráží, že dr. Baran nemůže pochopit, proč by mohli být lékaři u porodu na obtíž. O intimitě asi nikdy neslyšel. Já bych například u porodu nejradši neměla nikoho cizího, a chlapa s rukama v kapsách už vůbec ne. Vybavuje se mně rozhovor se sexuoložkou Hankou Fifkovou, který jsem někde četla. Zmiňuje se tam o tom, jak se podivovala, že v České urologické společnosti byli až donedávna samí muži a i dnes je tam žen pomálu. A kolega-urolog jí to objasnil - vždyť urologové se velmi často zabývají intimními mužskými záležitostmi, takže přece nelze očekávat, že by pacienti měli zájem o ženy-uroložky. A dr. Fifková se (dle mého názoru zcela pochopitelně) pozastavovala nad tím, že nic podobného nikoho nenapadne v souvislosti s muži-gynekology a jejich pacientkami. Kdykoli jsem se pokusila sdělit, že se před nimi opravdu stydím (většinou jsem to řekla sestře), dostalo se mně odpovědi: "Ale pani, takovejch ten doktor už viděl!" Takže jsme opět u toho - on to ten doktor nějak rozdejchá, že kouká cizí ženě do intimních míst, nemějte obavu! A jestli to nevadí pacientce, to je vedlejší, kvůli té tu přece nejsme!
Ale já pořád doufám, že to bude lepší, myslím si, že už se to zlepšuje, i když pomaleji, než bychom chtěly. Pokud se o tom bude psát a mluvit, tak se to přece musí hnout, nejpozději tehdy, až pánové ze "staré školy" odejdou do penze. Takže pokud už ty nááádherné porody nestihneme my, tak naše dcery a snachy určitě.

Ahoj

Žaba

Abych řekla pravdu, myslela jsem, že s novým porodním systémem, než jsme měli před těmi 15 lety přišla i nová poloha při rození...:) U nás v porodnici se rodí jen v polosedě, maminka si drží nohy u těla. Nějak mě nenapadlo, že někde může být ještě poloha lehací a nohy na "koze" ve třmenech, jak jsem to zažila při prvním porodu. Nedivím se, že mi sestry nadávaly, že špatně tlačím a skákaly mi po břichu:)

To je právě to! Když je na zádech některé ženě dobře, ať si tak klidně leží a není nucena poslouchat, že je nemožná. A když je tak některé zle, ať to po ní nikdo nechce. Pokud se mně dělají mžitky před očima a zachvacuje je mě pocit paniky a ohrožení života, tak proč bych tak měla být? Já jsem naštěstí na zádech rodit nemusela (pražským bohužel neporadím, bylo to v Brně), ale byla to hrůza třeba jenom při ultrazvuku nebo při vyšetření. Klobouk dolů před Vámi všemi, které jste v této poloze zvládly porodit!
Žaba