Názory k článku Jak jsme jako rodiče selhali

Holky,

Nemate problem s partnerem, ze s ditem komunikujete jazykem kteremu on nerozumi? Ja jsem tehulka a bydlim v cizine partner taky ciznec a chci, aby dite mluvilo nebo alespon rozumelo cesky, ale taky mne napadlo jestli partnerovi nebude vadit, ze spolu budem mluvit reci, ktere nerozumi. Ja se je rec {Holandstinu} ucim, takze pro mne je to neco jineho. Kdyz se ho zeptam, tak, protoze vi jak je to pro mne dulezite, rekne ze nebude. Ale docela by mne zajimalo, jak to funguje v jinde.

Moniko,
nejlepší je na dítě mluvit svým rodným jazykem. Tj. ty česky, manžel Tamil a mezi sebou (ty a manžel) anglicky. Jazyk prostředí (předpokládám, že žijete v anglicky mluvícím prostředí) stejně nakonec převládne, protože jím bude dítě mluvit většinu dne (ve škole), ale pokud bude mít dobré základy z těch ostatních dvou z rodiny, tak vám bude vždycky rozumět (a domluví se s příbuznými na obou stranách) - i když třeba nebude zrovna mrskat vyjmenovaná slova a nebude vědět, co je to "hrdobec".... :-)

Milá Lucie,

myslím si, že jsi to uplne vystihla, jak to skutečně je:)

V puberte se sice decka bouri (nejen proti jazyku), ale znami co tenhle problem resili se shoduji na tom, ze je hlavne potreba vytrvat. Ostatne jine pozadavky nebo postoje rodice taky nemeni jen kvuli tomu, ze s nimi dite v puberte nesouhlasi...
Je normalni, ze (osamostatnujici se) dite nejakou dobu odmita "zbytecny" jazyk pouzivat, ale pokud jej rodic(e) nadale pouziva(ji), tak ho deti nezapomenou. Sice samy mluvi jen jazykem vetsinove spolecnosti, tak i odpovida rodicum atd., ale porad rozumi tomu, co rodice rikaji. Zachovaji si tedy aspon pasivni schopnost tim jazykem komunikovat, a pak se maji k cemu vratit, kdyz "zmoudri" a vidi ze ani ta cestina/slovenstina neni k zahozeni, at uz pri navstevach pribuznych nebo pri hledani zamestnani, prece jen je to dalsi jazyk a kazdy bod do kolonky "co jeste umim" se hodi.
Jiny pripad - kluk v Nemecku odmital komunikovat cesky, matka (samozivitelka) si tedy rekla, ze to diteti "usnadni, aby se neodlisovalo". Nacez dnes tricetilety kluk ji omlacuje o hlavu, proc to vzdala, ze mohl mluvit dalsim jazykem a mit jednodussi nejen obecne uceni se slovanskym jazykum, ale i hledani svych korenu atd.
Coz samozrejme neznamena, ze vychovavat deti bi-/multilingualne je to jedine spravne; spis jen to, ze by se clovek nemel ridit jen podle momentalnich prani deti, ale hlavne podle toho, co sam povazuje za vhodne a primerene situaci.
Pokud se rozhodnete na dite mluvit ruznymi jazyky, je podle psychologu dulezite, aby melo ke kazde osobe pevne zafixovany jeden hlavni jazyk. Samozrejme ze si i dite vsimne, ze mama je schopna mluvit i spanelsky nebo anglicky, ale melo by mit jasno v tom, ze jeji normalni, matersky jazyk je jiny, a ty ostatni pouziva pro komunikaci s lidmi, kteri jejimu prvnimu jazyku nerozumi. Pokud na dite mluvi stejna osoba pokazde jinak, prijme jako normalni ze je mozne jazyky libovolne michat, a navic muze mit i problemy s vlastni identifikaci a zarazenim - syn zname takhle v utlem veku dospel k nazoru, ze "kazdy si mluvi jak chce" a vytvoril si vlastni jazyk, nacez nechapal, proc mu nikdo nerozumi.

Dufam holky, ze mate pravdu. Niekde som kedysi citala, ze prave podobnost nasich jazykov sposobuje u deti zmatok. Ze ak na deticky hovorime odlisnymi jazykmi, tak to je ok, ale ze ak su tie jazyky tak podobne, ako cestina so slovencinou, tak tie deti si to pletu... No uvidime. Rozhodne s tym dietatkom ja nemozem hovorit cesky, lebo napriek tomu, ze ovladam celkom slusne Vase "ř" a rozumiem uplne vsetko, tak gramatiku a uplnu spisovnost neviem zarucit (otazka je, ci to este stale, po tolkych, rokoch viem zarucit v slovencine:-) Takze na nho budeme hovorit, ako nam "zobak narastol" a uvidime, ako si s tym poradi nas malinky.