Názory k článku Jak jsme jako rodiče selhali

Vážená Kateřino,

Váš článek mne velmi zaujal a také pobavil, i když věřím, že je to spíše starost, než legrace.

Začátkem dubna čekáme první dítě a již mnohokrát jsme narazili na tento "problém", který je u nás ještě o trochu komplikovanější. Můj muž je Němec, žijeme v Praze a komunikujeme spolu především v angličtině, protože já německy neumím. Manžel je v Praze už 8 let a naštěstí patří mezi ty cizince, kteří se opravdu snaží naučit česky. Velmi ho za to obdivuji, protože až s ním jsem si opravdu uvědomila, jak těžká a často nelogická je naše krásná čeština.

Vytvořili jsme si takový vlastní jazyk, založený především na angličtině (kterou oba dva umíme velmi dobře), čím dál tím více používáme češtinu - ale to spíše tak, že já mluvím česky a můj muž (který už česky velmi dobře rozumí)mi odpovídá v prvních minutách česky, pak přejde plynně do angličtiny a pak již konverzaci dokončujeme oba v angličtině. V rámci toho, abych se naučila alespoň základy němčiny, do toho ještě sem tam přimíchá německá slovíčka. Opravdový guláš!

Pro nás je tento způsob komunikace celkem zajímavý a nijak nás nezatěžuje. Co tomu ale řekne naše dítě? O mateřštině v jeho případě asi polemizovat nebudeme moci, protože chceme nadále žít v Praze, takže dítě bude Čech a mateřštinou bude čeština. Jak se ale budeme dorozumívat v rodinném kruhu? Nevychováme si malého schizofrenika? S češtinou nebude problém - té vlastně budeme rozumět všichni tři, ALE pokud to vezmeme až do detailu a vlastně trochu ad absurdum - já nebudu rozumět konverzaci mezi mým mužem a dítětem (ta bude probíhat v němčině - za tím si samozřejmě můj muž stojí a já to plně chápu), naše dítě nebude příliš rozumět konverzaci mezi svými rodiči (protože ta se odehrává hlavně v angličtině) a na doplnění celého guláše - můj muž nebude vždy schopen konverzovat se mnou a s dítětem, protože jeho čeština ještě zdaleka není perfektní.

Nezbývá tedy, než nechat výuku němčiny na manželovi (ale s tou gramatikou a psaním to asi nebude lehké - sama se o tom zmiňujete), sama se začít urychleně učit německy a dítě dát do mezinárodní školy, kde se naučí angličtinu. Už teď je mi ho trochu líto. Samozřejmě, pokud to výjde, jednou v budoucnu bude naše dítě několikajazyčné, ale do té doby?

Pokud naleznete ve svém snažení se o dvojjazyčnost svých dětí nějaká další řešení, podělte se o ně se mnou, prosím. Velmi je uvítám.

Přeji hodně štěstí.


Lenka Gradlová

Ahoj Katko,
zkusila si casopisy? Kim si sama cte Materidousku, Slunicko a Medu Pusika a i si v nich lusti "krizovky". Jinak jsme meli uspech se Slabikarem od Jiriho Zacka (obrazky Helena Zmatlikova, nadherne) a Kocourem Modroockem. Kratke kapitolky, dej neni slozity a nejsou tam neznama slova (taky jsme meli potize s Honzikovou cestou, nikdy bych si nemyslela, kolik slovicek pri bezne reci nepouzivam a dcera je tedy nezna). Ja doma mluvim cesky, ale kdyz mame doma Kim kamarady, tak na ni mluvim anglicky - nezda se mi to spravne, mluvit na ni tak, aby ostatni nerozumneli.
Jestli chces, tak Ti muzu par uz prectenych casopisu poslat, abys to zkusila (bydlim u Toronta). Ahoj!!!

Ahoj Katko
Vůbec jsi se mne nedotkla, :o))) , já jen byla překvapená, že jsi tak systematicky připravovala něco, co bylo u nás doma tak přirozené, jako dýchání (alespoň tak mi to jako dítěti přišlo). Byla jsem teď 4 dny u rodičů (omlouvám títo absenci v diskuzích na Rodině ; -))) ) a ptala jsem se mamky, zda nějak systematicky něco dělala, abychom se bulharsky naučili. Odpověděla mi, že vědomě ne. Jezdili jsme každé léto do Bulharska k rodině, v Brně je dost velká bulharská komunita, můj otec byl iniciátorem založení Bulharského klubu v Brně - ten existuje do dnes, cca 50 let a tam jsme asi tak 1 týdně chodili. Naši měli hodně známých z tohoto klubu a často jsme podnikali třeba nedělní společné výlety. Tady se pak mluvilo bulharsky stjně jako česky.
Pokud se týká čtení a psaní: mám jakousi obsesi - nevydržím kolem sebe jediné napsané písmeno, abych ho nepřečetla. Takže na prázdniny jsem si vozila kvanta knih a jednou asi v 11 letech v Bulharsku zásoba došla. Hrůza si představit, že týden nebudu mít co číst!!! Mamka našla u příbuzných v knihovně knížku "Gabrovskije šagy" (přepis je fonetický :o) a znamená to Gabrovské vtipy - Gabrováci jsou v Bulharsku pomlouváni jako u nás Skoti..... ) a já se začetla.... Azbuku jsem - díky ruštině - znala, bulharská se liší asi jen ve 4 znacích. A pokud jsem vtipu nerozuměla při čtení potichu, četla jsem ho nahlas. A jakmile jsem to slyšela, tak mi bylo jasno...
Podotýkám, že jsem jinak na jazyky dost líná, ale tohle mi přišlo fakt samozřejmé, že rozumím...
Ahoj, moc zdravím a věřím, že dětem dáváte ty nejlepší základy - co s tím pak udělají během svého dalšího života, to už musíte nechat na nich.....
S.

Mila Katko,
po precteni tveho clanku mne nejvice udivilo, ze jste menili vase komunikacni pravidla, tak, jak cas ubihal.
Podle meho nazoru, prirozenost mluvciho, tedy rodicu, je nejdulezitejsim faktorem pri dosazeni dvojjazycnosti ci trojjazycnosti.

Rodice by nemeli zapomenout, ze jednoho dne se nase denni konverzace s ditetem odchyli od jednoduchych vet a zakladnich pojmu, no a na radu prijdou otazky "teenagera" ohledne uciva ci normalniho kolobehu zivota a pozdeji diskuse dospelacke. Presto, ze ma anglictina a spanelstina jsou na velice dobre urovni, nevim, jak bych se vyjadrovala napr. o molekularni stavbe chemickych prvku, o ruznych nazvech zivocichu nebo rostlin ( jako babocka, petrklic,bodlak, ptakopysk,atd...), a to vsechno me ceka ve spanelstine!!

Abych vysvetlila situaci :
Ja mam 7mesicniho kluka, jsem Ceska. Muj manzel je Ir a zijeme na Costa Blanca ve Spanelsku.Spolu hovorime pouze anglicky, pratele mame anglicke a spanelske. Muj manzel spanelsky nemluvi, ani cesky.
Spanelstina, bude hlavnim jazykem meho syna, jelikoz bude navstevovat mistni skolu a ja se budu snazit ho dohanet, jak jen bude mozne, abych mu mohla pomoci s ucivem ve spanelstine.
Jsem na tu cestinu tedy sama, ale jelikoz stravim s miminkem nejvice casu ja, zatim se zda, ze rozumi nejlepe ceskemu jazyku a intonaci. To se samozrejme behem casu zmeni, a to je moment, kdy te to opravdu rozhazi.

Nikdy by mi neprislo na mysl, zacit mluvit na me dite v anglictine nebo spanelstine, jen proto, aby mi me okoli rozumelo. Z meho hlasu je kazdemu jasne, ze se nesnazim nikoho urazet v cestine!!!

Jak sama pises, deti mluvi plynulou cestinou na navsteve v Cechach. A s tvymi plany do budoucna , "kdy se jim to bude hodit"..... musis bohuzel vytrvat, urcit cas na domaci uceni - vytrvale !!!! ( snad i pristich 10 let )- a prejit k ucebnicim ceskeho jazyka pro zakladni skoly,k diktatum a k slohovym cvicenim( i ustnim ), radeji nez se spolehat, ze deti samy sahnou po Mikesovi.

Soudcem tve pile budou tri dospele osobnosti a ja doufam, ze ti jednou podekuji, ze jsi do nich tu cestinu "cpala".

Hodne stesti,
Daja

Myslím si, že by Katka zvládla učit děti česky sama. Jen se těžko se třemi dětmi ten čas hledá. Jsme ve Švýcarsku, dvě naše děti se učí ve švýcarské škole a pak ještě každý den navíc dělají českou školu. Je to docela nápor, pokud si chtějí ještě hrát, číst a navštěvovat kroužky, které je baví. Ale už si nastolily jakýs takýs řád a docela to zvládají. Nic jiného jim nezbývá, chceme se do Čech vrátit. Ale je pravda, že v zahraničí, když se na škole sejde více dětí stejné národnosti, tak mají možnost jednou týdně se učit "mateřský jazyk".