Názory k článku Co znamená roztroušená skleróza?

Zdravím paní Marie.Jak se Vám daří? Myslím na Vás a doufám,že dobře.Víte,ono se mužským těžko dokazuje,že něco nezvládáme jako dřív.Mají nás za silné bytosti a pokud asi nepadnem úplně vyčerpané,ani neuvěří.Dejte mu přečíst pár článků o RS,třeba pochopí.Mluví s vámi o nemoci? Jak ne,máme asi stejný problém.Chceme s nimi o ní vůbec mluvit?

Ahojky, az jsem se zalekla tech vykricniku :). Ne, vubec se necitim na to, ze bych mohla nekomu udilet rady, pripadam si v mnoha vecech jako miminko, jen proste znam nekoho, kdo ma RS a je obdivuhodne, jak to zvlada, a ze casto je ona tim motorem, kdo zene, ale take oporou a povzbuzenim pro nas ostatni. Takze si myslim, ze to muze byt i o Tobe. Ale taky si myslim, ze i silni maji pravo byt nekdy slabi. Takze se neboj vybrecet. Ani nevim, jak jsem clanek o RS na Rodine objevila, je uz hodne stareho data a do diskuzi se zapojuji jen zcela vyjimecne, ze by nejaka "nahoda"? Pokud by se Ti chtelo, muzes pisnout na mail, at to neresime vsechno "verejne". Jinak drzim pesti. L.

Oli,
to je mi moc lito, ze Te manzel "nedrzi". Pises, ze je Ti 39 a mate 2 deti, to uz asi spolu nejaky ten patek jste a prozili jste spolu urcite uz hodne veci - radostnych i tech mene veselych. Tezko se mi Vase situace posuzuje nebo pise nejaka drobna rada nebo povzbuzeni, nevim, jaky vztah jste meli drive, jak jste byli zvykli resit problemy, mluvit o nich a komunikovat vubec. Mozna jen manzel nevi, cim se trapite. Alespon moje osobni zkusenost je takova, ze meho muze casto nenapadne, ze bych se nad nejakou veci mohla trapit, protoze on to vidi zcela racionalne a problemy resi, az prijdou, kdezto ja uz dopredu vymyslim co by bylo kdyby. Treba je to i Vas pripad, kdy vas diagnoza napadla, ale on nema o tom vubec tuseni, takze ani nevi, ze se trapite. A nebo ceka az zacnete sama. Nevim. Taky mne napadlo, ze byste si mohla treba promluvit ss nejakou blizkou kamaradku nebo rodici nebo s detmi (pokud jsou dospele) nebo pripadne vyhledat psychologa, coz neni zadna ostuda. Taky by urcite nebylo spatne zkusit kontaktovat "kluby ereskaru", kde si myslim muzete najit oporu a radu, prip. kontakty. Drzte se. L.

Moc bych Vam prala, aby se podezreni na RS nepotvrdila, presto bych Vam chtela dodat trochu odvahy a snad i optimismu. Mam tchyni, ktera ma RS. Jiz 25 let. Prvni priznaky se ji objevili, kdyz mela dve male deti (syn - nyni muj manzel, mel 6 let a dcera v te dobe 3 roky). Bylo to pro ne podle vypraveni asi dost tezke obdobi, deti male, tatinek musel prat (a to nebyla doba automatek) a vubec jinak se podilet na jinych domacich pracech vic nez bylo pro muze obvykle, zvlaste na vesnici 80. let. Tchyne se po urcitem obdobi vratila do zamestnani, ale postupne presla z celeho uvazku na castecny, pak na nejakou praci doma a nyni je v plnem invalidnim duchode. Je vsak plne sobestacna, ba naopak oraganizuje ruzne prestavby domacnosti, zahrady, pomahala nam se stavbou naseho domu, a ted si uziva (alespon doufam) vnucky a vnuka. Jen si musi "delat" svym tempem. Jsou dny (predevsim na jare a na podzim), kdy vetsinu dne prolezi, ale ne v posteli v pyzamu, ale spis tak polehava v obyvaku, vklidu si uvari, da si kafco, odpocine si, jde se psem... a jsou dny, a tech je zatim, diky Bohu, stale vetsina, kdy hyri napady a energii. Chci tim rict, ze RS je velmi individualni nemoc, u kazdeho probiha jinak. A chci rict, ze jsou lide jako moje bezva tchyne, ktera s touto nemoci bojuje uz 25 let a jak ona sama rika, za tu dobu poznala, ze nejvetsi zbrani je optimismus, klid a pohoda, zadne rozcilovani. Chci Vam poprat, aby se RS u Vas nepotvrdila, a pokud ano, tak hlavne optimismus (i kdyz je mi jasne, ze je to nekdy velmi tezke). Drzim pesti. Lenka

P.S.: V priloze Prava, ted nevim jestli v sobotni nebo stredecni, predminuly tyden nebo tak nejak, vysel pekny clanek o zivote 3 lidicek s RS. A taky existuji www stranky o RS a o lecebnych centrech, napr.www.ereska.cz, www.klubsms.cz, www.roska-czmss.cz

Mám stejný problém,magnetická rezonance ukazuje změny na mozku a lumbální punkce je negativní.Teď mě čeká její opakování,příznaky,jako mravenčení dvojité vidění,a občas nejistá chůze,stále pokračují.Mám problém v rodině,nikomu se stím nesvěřuji,lékař mi radí nenamáhat se,šetřit se, manžel pak myslí,že se vyhýbám práci,máme totiž dům.Začínám být apatická a je mi už všechno jedno.Nad vodou mě drží náš pejsek,jsem v důchodu a přemýšlím,co dál.