Názory k článku Co znamená roztroušená skleróza?

My mame zkusenost v rodine s RS kombinovanou s alkoholismem. bohuzel to dopadlo celkovym rozpadem rodiny, jinak bysme vsichni skoncili na psychiatrii. At uz je zmena psychickeho stavu zpusobena cimkoliv (alkoholismus nebo RS), někdy se v tom pekle uz zit neda... Nikomu tuhle nemoc nepreju. :-(

Ahoj všem, nemoc už mám od 17ti, nevím jak to povědět ale od té doby co tu nemoc mám se dívám na svět jinýma očima a moc děkuji jedné paní s kterou jsem seděl v čekárně v nemocnici a měla taky tuto nemoc, pověděla mi jednu větu kterou do konce života nezapomenu a budu se jí řídit a to že: Musíš dělat ne z komára velblouda ale z velblouda komára.
Muj život se velmi změnil, pochopil jsem že člověk si neumí vážit života do té doby než o něj sám bojuje. Co mě nejvíc u některých lidí štve, že se mě štítí a berou mě za někoho kdo nemá tu ani co dělat. Bohužel jsem ve vším sám a nemám od nikoho oporu v těžkých chvílích mé nemoci. Dost jsem zhudnul a ztratil jsem zaměstnání. Bohužel i když je trestné vypovědět zaměstnance kvůli jeho zdravotnímu stavu, ale když je hlava chytrá vždy si důvod najde jak to obejít. V téhle zemi taky je problém se uživit když máte zdravotní problémy, nikdo vás nechce. Ztatil jsem nevětší můj koníček a sen. Přál bych si aby vše bylo jinak,ale nelituju že mám tuto nemoc, naučil jsem se užívat každého dne. Dokud se pohybuju budu cestovat, v tom mi ani RS nedokáže zabránit a když mi bude dělat problémy vždy vyhraju. Nevzdám se

Mám přítele, poprvé mě vzal k nim a já viděla to co sem asi vidět podle něj neměla:o( jeho mamka seděla v křesle a klepala se! Nevěděla sem co říct, tak sem přítele vzala ven a ptala sem se ho, proč mi o tom neřekl(že má RS)! Řekl, že neví, že už mu ani nepřijde že je nemocná, že už je na to zvyklej. A že o tom nechce mluvit! Jenže já ani nevím, když k nim přijdu, jestli jí mám pozdravit, nebo na ní mluvit. Nevím o tom nic...každej má prý jiný příznaky. Jelikož mi je jen 17 let, potřebovala bych pomoct, jak se mám chovat na návštěvě a jak se přítele donutit, aby mi o tom řekl něco víc. Děkuji-pište na meil...ingpik@seznam.cz

Před čtyřmi lety jsem ležela na neurologii s podezřením na RS. Na základě všech vyšetření (odběr mozkom. moku, MR, EVP atd.) mi RS nebyla diagnostikována. V prosinci 2006 jsem pět dnů prozvracela v kuse a když jsem nebyla schopná vstát z postele, tak už jsem se nechala odvézt do nemocnice. Tentokrát jsem RS neunikla. Všechna vyšetření byla pozitivní. Dozvěděla jsem, že ataky u RS mají různé podoby. Vrátila jsem se do práce a souhlasím s tím, že je to dobrá věc. Nemáte čas myslet na svou nemoc. Když přijdu z práce domů, tak na mě čeká devítiletá holčička a my spolu čekáme až přijde z práce manžel. Nepopírám, že jsem někdy také unavená, ale už vím, že se musím šetřit a že když budu v pohodě já, bude i má rodina. Vím, že to bude znít jako fráze, ale RS mi dala nový pohled na život. Bohužel můj tatínek má od listopadu loňského roku leukémii a od té doby vím, že RS je sice nevyléčitelná, ale není smrtelná. Bojujte, stojí to za to!!!

Nejspis me zaujalo to, ze jste lekarka a zarovnen pacient s MS. Je mi 21 let a studuju ekonomickou univezitu. Pred dvema lety mi poprve rekli, ze mam MS. To asi o tyden pozdeji popreli, s tim ze mam neuroborreliozu a pak mi dalsi dva roky mi do oci tvrdili, i kdyz nakonec priznali, ze to borelioza nebyla, ze sklerozu nemam a nebudu mit. Za to dobu, i presto, ze to nebylo zrovna lehky obdobi, tak sem ziskala urcity vztah k medicine a zjistila, ze je to to, co bych chtela v zivote delat, i kdyz puvodne jsem chtela smerovat uplne jinam-jazyky. Pred par dni jsem podala prihlasku na medicinu a zaroven s tim(o par dni pozdeji) mi rekli, ze mam na MR zanetlive lozisko a podle vsech priznaku vysoky riziko rozvoje definitivni MS a ze k nicemu jinemu ten nalez nevede. Po tom sdeleni mi zacali vracet vsechny veci, ktere me po ty dva roky obcas trapily - mravenceni, divny tlaky po tele, obcasny ztuhnuty nohy, v noci se probudim a necijtim ruku, potize s okem nebo slaba inkontinence, kterou jsem si nikdy nepripustila, neni mi celkove dobre, obcas se citim uplne otupela a z budoucnosti? Mam strach. Hodne jsem toho v poslednich dnech precetla, vcetne poslednich vyzkumu a kdyz si uvedomim co se v mem tele deje a k cemu to vede a jak mi ted je, tak si nejak ani nedokazu predstavit jak pokracovat . Nevim, jestli to budete cist, ale myslite, ze ma ted smysl jit na medicinu ? No, vlastne se ptam, co delat dal ? A.