Názory k článku Lidský život je lidský život. Tečka.

Milý Sosane,
je zajímavé s Vámi diskutovat. Pokusím se stručně reagovat na Vaše námitky.

1. námitka: Teologie není věda.
To záleží na tom, čemu říkáte věda, jestli jen přírodním vědám, nebo vědám všem.
Všechny moderní vědy vznikly z filozofie, jejímž jedním druhem je teologie - je to filozofie vycházející z několika hypotéz (jak je to ve vědeckém světě běžné) - odpovědí na několik "základních otázek" (viz příspěvek Základní otázka). Co se týče měření, ve vyšší matematice např. také člověk nepřeměřuje zkoumané skutečnosti šuplerou. Pokud opravdu stojíte za svým názorem, zasaďte se o zrušení teologie (a filozofie) jako (u nás nejstaršího) univerzitního oboru.

2. námitka: "Váš prvotní předpoklad ... je velmi pochybný, ničím nepodložený a troufám si tvrdit, že i valná většina lidí by jej nepovažovala za pravdivý."
Moje provotní předpoklady JSOU PODLOŽENY teologickým studiem. I kdyby většina lidí nepovažovala jeho výsledky za pravdivé (jako že si to nemyslím), nic to neznamená. Kam by došli fyzikové se svým zakřivením vesmíru, kdyby ho podmiňovali veřejným míněním?

3. námitka: "Jediné, o co se opírá, je vaše víra."
Ano, rozhodnutí přisvědčit určité odpovědi na základní otázku lze nazvat víra. Ale v tomto smyslu se i váš názor zakládá na víře - na víře, že lidský život se rovná fungování mozku, a na chabé víře (protože jste si to neověřil), že potrat nezabíjí fungující mozek (případně na víře, že dobro a zlo je relativní).

4. námitka: "Pouze na základě víry - bez jakéhokoliv jiného racionálního zdůvodnění - požadovat např. změnu zákona, to už je, nezlobte se, naprostá demagogie."
Úplně s Vámi souhlasím a tento názor (a názor na ty poněkud trapné demonstrace) jsem už tady vyjádřila (viz Chyby špatných moralistů), že bojovat za ilegalizaci potratů je v dnešní době s odpuštěním kravina. Státní zákony na rozdíl od teologického bádání JSOU závislé na veřejném mínění, a to nelze a ani by se nemělo měnit násilím. Ale snažit se veřejné mínění formovat, když je formováno opačným směrem, než jaký na základě zmíněných principů považuji za dobré, to je něco jiného.

Promin Simonko, ale ty jsi, podle toho co pises v prispevcich, fanatik a nema smyl Ti neco psat.

Ano, to je základní otázka. Nebo spíš ta úplně základní je, jestli dobro a zlo vůbec existuje, případně jestli je závislé na člověku, nebo ne. Jsem přesvědčená, že odpovědi na tyto základní otázky nelze empiricky dokázat, člověk se musí rozhodnout, k jaké odpovědi se sám za sebe přikloní, jaká odpověď je pro něho přesvědčivější. (Kdybys chtěl, pošlu ti odkaz na odbornou filozofickou literaturu.)

Otázka ale zněla, na základě čeho JÁ rozlišuji dobro a zlo.
Rozhodla jsem se nechat se přesvědčit, že dobro existuje, že je to reálná skutečnost, nezávislá na člověku (v tom smyslu, že si člověk sám nemůže stanovovat, co dobro je a co ne), zlo, že je (v konečném důsledku) odmítnutím dobra, a kritérium pro rozlišování obojího že je desatero a evangelium (a na ně navazující teologie). ČÍM jsem se nechala přesvědčit, to se nedá tak snadno vypsat: byla to, básnicky řečeno, "chuť pravdy" (jestli studuješ do hloubky jakýkoli obor, chápeš asi, co tím myslím), "skládání mozaiky", dobrodružná zkušenost, do které se takovým rozhodnutím "vstoupí" - zkušenost vztahu s dobrem.

Předpokládáme-li, že fakta jsou tak, jako píšete, pak se požadavek na ochranu života od okamžiku početí jeví jako logický. Ovšem váš prvotní předpoklad, ze kterého celá úvaha vychází (vznik duše a pod.), je velmi pochybný, ničím nepodložený a troufám si tvrdit, že i valná většina lidí by ho nepovažovala za pravdivý. Jediné, o co se opírá, je vaše víra (či víra skupiny lidí, jejíž jste vy součástí). Vaše morální odsouzení tedy plyne pouze z vaší víry a má platnost pouze mezi lidmi vaši víru sdílející. Dovolávat se v tomto smyslu výsledků "moderní teologické vědy" je irelevantní, neb se o vědu v pravém slova smyslu nejedná - jak chcete měřit duši nebo snad přímo boha? Obsah těchto pojmů už z principu vědecky zkoumat nelze, neboť hmotně neexistují a tudíž jaksi není co zkoumat, aby bylo možno prezentovat výsledky takového výzkumu. A pouze na základě víry - bez jakéhokoliv jiného racionálního zdůvodnění - požadovat např. změnu zákona, to už je, nezlobte se, naprostá demagogie.

Současná lékařská věda považuje za konec života smrt mozku. Adekvátní by tedy z lékařského hledika bylo, kdyby za počátek života byl považován počátek života mozku. A počátek života mozku rozhodně není totožný s okamžikem početí. Že v lidském těle existuje ještě nějaká živá tkáň i po smrti mozku (např. orgány schopné transaplantace) respektive před počátkem života mozku s tímto nemá mnoho společného. Směšovat buněčný život s vědomým životem člověka je zásadní omyl, kterého se dopouštějí podobné naivní úvahy, jako je úvodní článek. Dokonce jsem tuším někde četl, že život mozku u lidského zárodku začíná zhruba v době, kdy dle české legislativy již není interrupce povolena, ale to si nejsem jistý.