Názory k článku Lidský život je lidský život. Tečka.

Z Vašeho příspěvku usuzuji, že máte zdravé děti a nikdy jste takovou situaci neřešila. Buďte zato ráda! Taky jsem měla podobný názor, po ošklivé zkušenosti si myslím, že každá žena má právo na potrat, ať už z osobních, nebo zdravotních důvodu. Jak se říká: Nikdy neříkej nikdy....

Zdravím všechny, které toto téma zajímá.Jsem studentka 3.ročníku vyšší odborné školy a vybrala jsem si jako téma absolventské práce Interrupci.
Ráda bych poprosila všechny, kteří se podívají na tyto stránky, aby zveřejnili svůj názor.Jak to vidíte po stránce právní, po stránce ženské atd.Předem děkuji

Konečně se někdo odvážil v dnešní době, kdy se o potratu mluví pomalu jako o čištění zubů, promluvit pravdu.
Jen tak dál!

ahojky četla jsem vaše příspěvky a tak jsem si řekla že bych mohla napsat můj velký problém.Mohl by mi někdo pomoci?Jmenuji se Iveta je mi 35 let jsem po druhé vdaná.Mám 2 děti s prvního manželství kluky 16 a 12 let.Ty jsou u mého bývalého manžela.S důvodu že tady špatně snášeli jiné prostředí.Bydlí kousek od nás a děti vídám stále.S druhým manželem máme 3 děti 9,6,3roky.V létě asi srpnu 2005 mi manžel řekl,že bychom si mohli pořídit ještě jedno mimčo.Jelokoš máme byt,manžel podniká docela mu to jde a děti jsou zaopatřeny a ty mé dva kluci ve všech směrech jsem souhlasila.Vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu.Doma máme úkoly rodělený.Já vařím.uklízím nákupy,vyřizování věcí na úřadech prostě vše.Naštěstí mám své auto takže s nákupy to mám lehčí.Tak jsem se snažili o mimčo.Povedlo se na poprvé těhotenské testy vykazovali pozitivitu.Řekla jsem to manželovi a on mi řek,že to je pěkný a že to nechce.Nestačila jsem se divit.Trvala jsem na tom že na intrupci nejdu.Pak začalo peklo.Choval se ke mě hrubě,nadával mi.Byla už jsem tak na nervy že jsem na konec na tu interupci šla.Bylo mi hrozně.Byla jsem tam v říjnu 2005.Potom byl klid všechno klapalo.Začátkem února 2006 mi manžel opět zdělil,že by chtěl mimčo.Hned jsem mu řekla,že nejsem pokusnej králík a že nechci dopadnout jak minule.Řekl že ne že tentokrát si to necháme.Váhala jsem dlouho.Na konec jsem souhlasila.V březnu tohoto roku jsem otěhotněla.Měla jsem radost a manžel se začal chovat stejně jak před tím.Říkal mi že ho nechce a že jsem ho k tomu donutila.Ted už jsem na pokraj zhroucení.Gynekolog mi řekl že s interupcí nesouhlasí že jsem jednu podstoupila a že děloha není ještě tak zhojená že bych si mohla dovolit další operativní výkon.To jsem řekla manželovi a on mi řekl,že jsem si to všechno vymyslela.Tak jsem mu řekla at jde semnou a nejde.Řekla jsem to panimámě a ta mě hnala taky na potrat.Tak jsem se jí zeptala jestli na tom někdy byla NEBYLA.Říkám jí tak vidíte nevíte co to je a budete mi něco říkat.Moje máma řekla že jsetli budu mít další dítě nebudu k ní moc už chodit že 6 dětí je moc.Přitom ty dvě jsou u býv.manžela a k mé mámě moc nejezdí.Jenom ke mě.Manžel mi slibuje že když to podstoupim tak mi koupí úplně nový auto a že se budu koupat v penězích.Vůbec ho nezajímá že by se mi mohlo při tom něco stát že bych mohla vykrvácet že bych se taky nemusela vrátit a že by mu zůstali 3 děti.Řekl mi že myslim sama na sebe a že ví co jsem zač a že jsem ho ke všemu donutila.Nechápu jeho chování.To dítě si chci nechat za každou cenu a uhájím si ho.Vždyt se o ně satrám já.Babička nikdy nepřišla pro děti že by si je vzala na sobotu.Hlídá je jen když jdu k doktorovi nebo jedem do Makra na nákup.Dovede mi prosím někdo poradit co mám dělat?Nic jinýho nedělám než chodim a brečim.Nikoho nezajímá jak mi bude ppo tom nebo jak by to mohlo dopadnout.Je to přece moje zdraví a ne jejich.Díky moc za pomoc s pozdravem Iveta

Milá Kateřino, napsala jsi to vyborně, zastávam stejné názory.Když to ventylují v ČR, připadam si někdy jako blbec, než jen člověk, který se snaží hajit jen lidská práva. Přejí všechno dobre.