Názory k článku Lidský život je lidský život. Tečka.

Děkuji za tolik potřebný článek.
Osobně jsem proti potratům a to i tehdy, je-li podezření na vývojovou vadu dítěte. Vím, že mnozí říkají, že je lepší jít na potrat, než vidět své dítě po narození umírat a tak podobně. Ale jaký je v tom vlastně rozdíl? Proč si to myslím? Pokusím se to co nejpřesněji vyjádřit a pak možná mnozí pochopí, proč vlastně. Snažím se tu napsat jen čistá fakta:

1. situace: Těhotná žena se dozví, že její dítě bude zřejmě postižené. Ale nevzdá se ho, a přes to se rozhodne ho přijmout. Narodí se postižené a těžko schopné života, za pár dní bohužel umírá. Dítě bohužel zemřelo, ale dostalo se mu lásky a za jeho smrt nikdo nemohl, naopak snažili se mu pomoci žít. Je to bolestná událost, která se může roky hojit. Ale může být útěchou to, že jsme při svém dítěti stáli až do konce.

2. situace: Žena se dozví, že její dítě bude zřejmě postižené. Nechce nechat trpět dítě, ani sama sebe. Tak se rozhodne pro potrat. Myslí si, že to bude pro dítě lepší, než se narodit a umírat v bolestech. Potrat ale tento problém vyřešil a život jde dál.

Co se vlastně stalo v této druhé situaci?
Dítě se nenarodilo, neumíralo po porodu. Jediný rozdíl byl v tom, že umíralo dřív, jistě hodě bolestnou smrtí (dovedete si představit, že by vám někdo po částech řezal kusy těla? Od 8. týdne je dítě značně citlivé na bolest, tohle jsou lékařská fakta.). Tato událost nemusí matku tak bolet, protože smrt dítěte neviděla a ani necítila.
I tak se ovšem často dostaví postabortivní symdrom a výčitky svědomí.

Je tedy pro dítě lepší 2. situace?

Nejsem odborník na gynekologii, takže pokud jsem na základě svých znalostí napsala něco chybně, budu ráda, když mě někdo opraví. Nerada bych psala něco jiného, než fakta.

( Ještě podotýkám, že žádná jistota, že dítě bude postižené, když vám to řekne gynekolog, není. Je známo mnoho případů, kdy dítě, které si rozhodla matka nechat, navzdory špatným výsledkům z testů, se narodilo naprosto zdravé. Kromě toho vím od gynekoložky, že už se ani nedělají pitvy potracených dětí, které měly být postižené, protože když se nejdříve dělaly, tak se zjišťovalo, že většina dětí bylo zdravých....)

Ačkoli podle § 7 Občanského zákoníku vzniká způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti narozením, přiznává se právní subjektivita i již počatému dítěti, ovšem pouze za podmínky, narodí-li se živé. Ve většině definic dítěte v dalších zákonech nebo mezinárodních smlouvách se neuvádí dolní věková hranice a tedy není explicitně vyjádřeno, zda se ustanovení vztahují i na nenarozené dítě.

lidko, mě pomalu připadá, že některé ženské si udělají mimi a pak ho jako by nic dají pryč (nemluvím o všech, někdy je to nutné ), tak proř se ty ženské nechrání něčím?nebo to je tak antikoncepce nespolehlivá????ano, může se stát,že se otěhotní i tak, ale ne v tolika případech.to je asi nějaký modernismus dělat děti a chodit na interupce, co by za mimi daly ženy, které nemohou otěhotnět a ty co můžou si toho neváží

Zanýsku, to je fakt smutný. Vůbec si to neumím představit, asi bych se složila už v té nemocnici. A ten manžílek, to je fakt "citlivý přístup". Hrůza:-((. Někteří muži si prostě vůbec neuvědomují, co žena vlastně prožívá, jak moc potřebuje podporu a lásku. A pak to prázdno, v srdci, doma, ve vztahu,...
Zanýsku, kdyby jsi chtěla a bylo ti smutno, můžeš mi napsat na jarkapr79@email.cz

Ančo, to je mi moc líto, asi jsi to nemela jednoduché. Mám kamárádku, která zažila něco podobného, ale má velké štěstí, našla si báječného manžela, který ji je velkou oporou. Snad i ty budeš mít v životě už jen štěstí
Přesto si myslím, že je lepší, že i když se třeba pak matka o dítě dobře nepostará, tak mu dát šanci se narodit. Myslím, že většina z nás by si to tak radši vybrala.