Názory k článku Schovánek 16 - Čert nikdy nespí

Plne s Vami souhlasime. Je to neuveritelne, ale take mame takoveho synka Tomaska. Po precteni Vaseho clanku, jsme si rikali zda nahodou nejsou dvojcata. Prave ted - je 21:15, jiz hodinu chovame, aby nerval jako tygr. Souhlasime i s tim, ze vetsina "dobrych" rad naprosto nezabira(strouhani brambor a ruzne domaci prace
jsou naprosta utopie). Momentalne potlacuje nas "121" pokus o ulozeni
neskutecnym revem. Myslim, ze nad nami vede 1000:1. Uvitame Vase rady a zkusenosti a poskytneme sve. Pokud Vam
to Tom dovoli spojte se s nami. S pozdravem Tomik, Eva a Radek.

Přesně! Krásně napsáno, Alice. Také jsem si samozřejmě prošla těmi všemi stavy, dnes jsem zocelená :o) a vzkazuji všem maminkám: Vydržte! Udělejte to pro ty broučky - i když momentálně máte chuť je okamžitě jet vrátit do porodnice a lehnout a spát týden v kuse :o) Berte to tak - co je pár měsíců v životě dospělýho člověka? No co to je, tři, čtyři měsíce? Nic! A je na světě něco krásnějšího než váš vlastní človíček a jeho úsměv? Tak jim přece těch pár měsíců obětujem, ne? Pro ně je to přece naopak hrozně moc důležitý období. Věřte, že ve chvíli, kdy ty nejhorší galeje pominou, poznáte, že ten mrňousek vám to všechno milionkrát vynahradí a budete zpětně litovat každý vteřinky, kdy jste byly "sobecké" a snažily se ho zbavit za účelem nějaké šíleně nepodstatné činnosti jako je vlastní spánek, jídlo, žehlení ...
Vydržte!

Aha, tak o tom stěhování jsem nevěděla. Ty už nebydlíš na Novodvorské?

Ahoj Zdeni,
Tomášek je fešák (po tatínkovi - vypadá jako malý obarvený JIrka :o)))
Jo, ZOO - stydim se a červenám, kvůli shánění bytu, stěhování a přestavování jsem zahodila za hlavu vše, co nesouvisí s přežitím :o) Ale napravím to. Tak přísahám! :o)

Ahoj Jano!
Vydrž!!!Já mám již 2,5letou dcerku, a když jsem četla tvůj článek,cítila jsem s Tebou. Má dcera se totiž chovala podobně. Kolikrát jsem myslela, že to nevydržím, že se zblázním, že snad uteču. Má to své klady. Nesmírně tě to zocelí. Nespaní a buzení v noci jsem vyřešila tak, že dceři, ktará ještě ke všemu nikdy nechtěla spát v postýlce, a ani tam nikdy nespala, jsem se k ní přitočila a v polospánku jí nakojila. Ona si zabořila nosík k prsu a klidně jsme obě usnuly. Já vím, že teď mnoho maminek asi lomí rukama, ale ukažte mi jakoukoliv mámu ve světě zvířat, která by např. malá medvíďata šoupla do bedny a šla sebou prásknout několik metrů daleko od nich pod strom. Každé mládě chce cítit maminku. V Japonsku vůbec nemají syndrom náhlého úmrtí kojence, protože je tam národním zvykem, že děti spí s mámou. Miminko cítí matky tlukot srdce a je citově v bezpečí.Dceru jsem kojila do 2 let a nemohu na to zapomenout, jak jsem vždy v noci, kdy už už to vypadalo na pláč dcerku nakojila a ta usla s tvářičkou na prsu. Žádný zlozvyk z toho nevzešel. Myslím, že děti neřvou schválně. Srovnávají se tady s novým světem a maminka je jediná jejich jistota. Dcera je pohodová, klidná a krásně spí celé noci sama.Čas pracuje pro tebe a bude to jenom lepší a lepší. Napadá mě jestli nepláče , že ho bolí bříško z prdíků.