Názory k článku O kojení jako nadlidském činu

Milá Petro,
moc by mě zajímalo, co bys dělala, kdybys dítě kojila od půlnoci do půl druhé v noci střídavě z jednoho a druhého prsu, dítě by Ti pořád řvalo, vždycky by se přisálo a okamžitě jak zjistilo, že nic neteče, odtrhlo se a začalo řvát. Víš, co jsem udělala já? Nalila jsem mu 50 ml do láhve, ano, děs se!, do láhve, on ji vypil za 10 sekund a v tu ránu spal. Pohoda, ne? Zkus mi napsat Tvoje řešení.
Ivana

Milé maminky a tatínkové,
chtěla bych Vám poděkovat za všechny reakce na můj článek. Přesně to jsem chtěla. Vyvolat diskusi o pocitech, které u kojení nebo po, může mít kterákoli z nás. Potěšilo mne, že se ozvali i muži . Myslím, že je důležité vědět, že stokrát krásný pocit může být vystřídán něčím, za co na sebe v jeden okamžik nejste pyšna a přitom i to je součást Vašeho já.
Pro všechny maminky, které mi psaly i soukromě a měly strach o mé děti a mé prožívání kojení - myslím, že jsem docela normální matka. Prostě zlatý průměr - všechny dcerky jsem výhradně kojila šest měsíců (Laďku dokonce sedm - odmítala příkrmy) a pak s příkrmy a přidáváním mléka umělého s kojením skončila. Tak nějak nenásilně a pro holčiny, řekla bych, přirozeně. Považuji to za hezké období, ale i teď když Laďce dávám láhev s mlékem, miluji ji stejně intenzivně. Myslím, že to ví.
Obdivuji maminky, které kojí dva či více let, ale vím, že i tak jsem měla problémy kojit a zároveń už být těhotná. Teď si teprve dávám své tělo dopořádku.
Měla jsem pocit, že popsáním a pojmenováním nejniternějších pocitů (a nejen mých), které trápí nejednu maminku (ať už si to přizná nebo ne), bude jen dobře. Věřím, že jste to cítily stejně.
Vaše Magda Silná

Ahoj Buffy,
i když je Honza už docela velký, pořád je kojení jedna z nejčastějších činností, které dělám. Kojení je pro mě momentálně životní styl, takže kojím při nejrůznějších příležitostech.
Ahoj Petra

Nikdo se nikomu nic namluvit nepokoušel. Tak to prostě bylo. To, že jsem nedokázala vyprodukovat dost mléka možná dokazuje fakt, že jsem asi 14 dní první kojila, pak přikrmovala, potom kluci asi pochopili, že to "jednodušší" přijde potom, takže ještě asi 3 dny předváděli, že pijou z prsu a najednou mléko prostě nebylo. Vůbec. Žádná mokrá podprsenka, žádné bolesti, nic takového. Nechat vyhladovět, jak doporučovala paní doktorka, jsem je tedy opravdu nechtěla.

Náš syn sa tiež narodil o mesiac skôr a naviac mal problém so srdiečkom. Z toho dôvodu sme kojiť nemohli, ťahanie ho veľmi vyčerpávalo. Ja som odstriekavala a on potom dostal fľašu. V reále to vyzeralo tak, že som pol hodiny odstriekavala, 3/4 hodiny ho kŕmila, aby vypil aspoň 30 - 40 ml, potom pol hodinky držala hore, prebaliť a o pol hodiny som zase odstriekavala:))). Vydržala som to mesiac a potom som ho prinútila ťahať z prsníka. Takže mi nikto nenahovorí, že keď dieťa dostane pár krát napiť z fľaše, z prsníka už ťahať nebude. My sme to "v pohode" zvládli po celom mesiaci kŕmenia z fľaše.
Ale uznávam, že každé dieťa sa správa inak, každé je vlastne originál :))