Názory k článku O kojení jako nadlidském činu

Milá Petro,
ještě, že mé rozhodnutí začít se s manželem příští léto pokoušet o miminko je nezvratné. Kdybych si přečetla váš příspěvek dříve určitě bych dostala strach a rozhodla bych se si zachovat zdravý rozum namísto stát se matkou -strojem.
Nerozumím jaký je rozdíl mezi emancipovaným upraveným strojem a mateřským strojem ve vašem podání. Co je špatného na tom pokud maminka je upravená a usměvavá? Matka vašeho popisu je podle mého utahaná, uštvaná, ušmudlaná, upatlaná, frustrovaná, nespokojená ženská, která trpí pocity sebeobětování a protože ji nic jiného nezbývá povýší si to vše na svou modlu.
To bych chtěla vidět toho manžela nadšeného z takto "obětavé" manželky a matky.
Trochu mi připomínáte fanatiky některých náboženství, kteří nerozumí smyslu, ale blábolí důležitě své nesmysly do celého světa a kárá všechny kdo těmto blábolům nevěří.
Proboha jestli skutečně to co popisujete je to co doma předvádíte tak musím říct, že jako dítě jsem byla nadšená, že moje maminka mi možná neodměřovala kolik mlíka jsem za den vypila, ale za to se mnou šla později ven jezdit na kole a byla s ní sranda. Jo a moje maminka byla skvělá, krásná, vždycky mi všechno vysvětlila, zpívala mi i když asi falešně, ale hlavně měla mě jako dítě a ne jako stroječek do kterého musíte vložit přesný počet mlíka, kaše, ovoce, marmelády a já nevim čeho ještě aby fungoval. A moje maminka taky nebyla upatlaná ani od marmelády ani čokolády ani ničeho co jste vy popisovala. Moc jí to slušelo a vždycky byla pěkně upravená.
Takovou maminku jsem měla nejradši a jinou bych nechtěla i kdyby pro mě měla jídelníček an celou pětiletku.

Milá Petro,
ačkoliv děti nemám, přesto se musím paní Magdy zastat. Já její články čtu už delší dobu a rozhodně bych neřekla, že děti odstrkuje kvůli svému pohodlí. Velice se u jejích článků pobavím a musím říct, že kdybych jen z poloviny zvládala různé situace s přehledem a humorem jako ona tak bych se považovala za dobrou. Myslím, že z jejích příspěvků naprosto čiší láska ke svým dětem a rodině vůbec. Její článek jsem nepochopila jako odmítání kojení, ale to šílené co se kolem strhne pokud nejste perfektní "kojná" vždy ready a poslušná. Nezlobte se na mne, ale docela dost mých kamarádek mělo problémy samo se sebou díky kojení, které zřejmě není až tak úplně jednoduché pokud je to poprvé a může skutečně připravit mamince miminka mnoho velmi stresujících chvil a máte-li navíc strach jestli má miminko dost tak dvojnásob. A mně sestra sáhnout na prso a skutečně jak dojnici ho zmáčknout beze slova tak pokud bych se na to vzmohla asi bych ji jednu pěkně pleskla. I kojící maminka je člověk a ne jen tupý stroj na dávání mléka, a tak by s ní měly zacházet i sestry. Nikdo nezpochybňoval dobrý vliv kojení na miminko jen občas je třeba se podívat jestli to skutečně není na úkor něčeho jiného např. psychické pohody maminky. A upřímně řečeno je mnoho zdravých nekojených dětí, které ale měli maminku milující, v pohodě, která ač je nemohla nebo nechtěla kojit jim zcela jistě dala do života pocit bezpečí, klidu a lásky a to je to oč tu asi šlo.
Nechápu proto proč na paní Magdu musíte tak útočit. Nebo je to trestné říci, že pro každého kojení neznamneá naprostou idylku a splynutí s miminkem? Že to někdy může cítit jinak? Nejsme roboti, ale lidé a to co jednomu je příjemné pro druhého může být problematické.

Eli, tak to by myslím zajímalo všechny a řekla bych, že už se i někdo na něco podobného či na to stejné paní Petry ptal a ona jako obvykle neodpověděla :)

Ahoj Edito,
jak dlouho Rodina existuje by Ti asi nepřesněji prozradil Jirka Pavlín, který ji má celou "na svědomí":o). Já jsem ji objevila zrhuba před dvěma roky a od té doby jsem pravidelná spokojená návštěvnice (a poměrně časntá přispěvatelka ;o). Takže těch vášnivých diskusí už jsem tu pár zažila ať už se týkaly plínek nebo potratů ... ;o)

Pokud jde o paní Petru zkus se ještě kouknout do rubriky "Milování", kde před časem (zas ne až tak dávným) probíhala diskuse o nevěře a zkus se celou tou diskusí prokousat (počítej s tím, že to dá dost práce, ta diskuse byla fakt "výživná" ;o) ... Pak možná přijdeš na to, proč Petřiny příspěvky budí takové reakce, jaké budí a proč z někoho, kdo své dítě rok kojil dovedou udělat málem propagátora umělé výživy :o)).

Kdybych byla malé miminko a měla jsem rozum a možnost výběru, jaké mamince se mám narodit - jestli Magdě, nebo Petře, určitě bych si vybrala Magdu. Protože bych měla jistotu, že moje maminka bude veselá, vtipná, protože bych věděla, že mě bude milovat a dá mi to nejlepší, čeho bude sama schopna. A to vše že bude probíhat v normálním lidském prostředí, plném lásky, humoru, zdravě prožívaných emocí, s ohledem na omylnost a nedokonalost lidstva a tudíž bych ani já nebyla později vystavována stresu - chovat se přesně podle předem stanoveného řádu, myslet si přesně to, co je mi nalajnováno. Nemusela bych se denodenně dívat na maminku, která by mi sice dávala taky hodně lásky a všeho nejlepšího, ale činila by tak s tragicky zodpovědným výrazem ženy, která své ženství obětovala na oltář mateřství. Jako dítě bych rozhodně chtěla vyrůstat v prostředí, kde se vyskytují normální lidé se svými klady i zápory, se svými úlety a chybami, než v prostředí, kde bude sice vše naprosto dokonalé, ale tak nějak sterilní. Protože bych věděla, že až jednou vyrostu, nebudu muset splňovat nároky své do posledního dechu se obětující matky.
P.S. Petro, ujišťuju tě, že kojení je vhodný námět na fejeton, zrovna tak to může být porod, rozvod, svatební cesta, maturita, víkend na horách, první alkoholový večírek a první návštěva kostela..... :o))))