Názory k článku Mám doma anděla

Dobrý den!Na tyto stránky jsem zabloudila náhodou.Před sedmi dny mě čekala kontrola ultrazvuku, byla jsem v 10 týdnu těhotenství.Paní doktorka mi řekla, že netluče srdíčko a tím se plod nevyvíjí.Ta věta že musím na potrat mi změnila život.Na miminko jsme se s manželem moc těšili, měl to být náš první potomek.Nejhorší na tom je ta bezmocnost.Bolest potlačuji pořád ve svém srdci a chce se mi křičet.A je pravda že po zákroku jsem se cítila prázdná, bezmocná a zároveň naštavná na celý svět(proč já?).Měla jsem štěstí že v nemocnici na pokoji se mnou byla jedna paní, která to kdysi dávno prožila a má dva krásné kluky.Hodně mi psychicky pomohla a tímto bych jí chtěla moc poděkovat. A taky bych chtěla poděkovat Vám co jste vytvořili tyhle stránky a hlavně popřát všem hodně zdraví a brzké potomky.

Ahoj,
snad ti můj dopis trošku pomůže, asi nezmírní bolest, ale budeš vědět že to co se ti stalo, nejsi sama. Jmenuji se Petra a je mi 24 let, i já před třemi měsíci přišla o své miminko, byla jsem ve třetím měsíci a doktor mi řekl to samé, přestalo žít, nejspíš špatný genetický základ, myslela jsem že umřu, proč právě já, proč právě my!!!!!
Vždyť jsme s mým partnerem kvůli tomu plánovali svatbu. Cítila jsem se úplně stejně, přišlo mi všechno tak nespravedlivé, proč jiní můžou a já ne!!!!!
Trvalo to dlouho, a možná přípravy na svatbu přebili tu bolest, kterou jsme teď už s manželem cítili.
Chce to čas a víru, že příště to vyjde, ono to musí vyjít. Já i manžel v to věříme a pomalu se chystáme zkusit to znovu.
Přeju i tobě, aby tvá bolest, rychle vyprchala a ty se zase cítila dobře a zkusila to jednou znova.
Hodně štěstí Petra

Dnes jsem se vrátila z nemocnice a vůbec nevím jak vše zvládnu.Přišla jsem o miminko ve 12 týdnu a je ve mě hrozné prázdno.Prý bylo nemocné a tak mu přestalo fungovat srdíčko.Nic mě netěší a jsem moc smutná...Doktor řekl,že je to genetika a uvidí se,zda se to bude znova opakovat....Mám,už 8 letého chlapečka a tak nechápu jak je to možné.Ta bolest a ta samota v duši,proč?Proč zrovna JÁ.........
Někdo miminko nechce a má ho zdavé a bez problémů...A ty co touží a moc ho chtějí,mají jen oči pro pláč....

Milá Deniso,

musím říci že na Tvůj příspěvek jsem narazila úplnou náhodou a ještě teď mi tečou slzy...

Je mi Tě hrozně moc líto, já čekám své první děťátko a neumím si něco takového vůbec představit, jsem teprve v 26. týdnu těhotenství ale na malou (čekám holčičku-Helenku) se už hrozně moc všichni těšíme a už teď je pro mne to nejdůležitější na světě...

Musela sis prožít hroznou bolest.
Ze srdce Ti přeji ať vše co nejdříve přebolí a dočkáš se krásného zdravého miminka.

Milá Deniska,

aj ja ti prajem, aby sa ti čo najskôr splnil sen a mala si v náručí malé bábätko a aby sa ti rýchlo zahojili rany na duši.
S manželom sme si prečítali Váš príbeh. My sme vlastne tiež prišli o jedno dieťatko (mali sme mať dvojčatá, ale jedno sa niekde zatúlalo a zmizlo) a bolelo to veľmi. Ďakujem, že ste vytvorili tieto stránky, kde sme sa mohli vyplakať a nájsť útechu. Často pomôže len vedomie, že človek nie je sám, aj keď nešťastie to nikomu neželá.

Prajem Vám veľa sťastia.

Henrieta