Názory k článku O tikotu biologických hodin

Mně těhotenství potkalo taky nečekaně i když ne nechtěně a rozhodně jsem byla dávno připravená, bylo mi 26. Měla jsem nastoupit do práce a byla to skvělá práce, ale v týdnu, kdy jsem měla podepisovat smlouvu, jsem zjistila, že všechno bude jinak. A nikdy jsem toho nelitovala. S manželem jsme si dávali pozor tak půl na půl, někdy jo, někdy ne a plánování mně nikdy nenapadlo, prostě to tak vyšlo. Teď když už jedno mám, tak se mi nabízí to další plánovat, ale leze mi to na nervy. Manžel je o osm let starší, tak zohledňuju jeho věk (36), nechtěla bych aby měl po 40. Ale já bych chtěla dítko až později a potom si připadám jako pako, protože já mám prostě ráda překvapení. Asi to zase necháme na náhodu. Je to super.
A taky jsem nedávno potkala holčinu v drogérii, taky něco pod třicet a já s vozíkem plným polívčiček Hipp a Hami a jednorázových plenek a zlevněných dupaček a krému na prdýlku jsem se dívala jak si vybírá nějakou kosmetiku a usmívala jsem se nad posunem hodnot u sebe. Sice jsem byla upravená, ale už mi nepřipadá tak důležité mít odstín tužky na obočí hnědý nebo hnědější a pleťovou vodu ještě jemnější a krém ještě hydratačnější. Jsem ráda, když si večer opláchnu tvář čistou vodou, ale jsem strašně ráda. A jí to taky hrozně přeju.

Ahoj Magdi.
Tvé příspěvky čtu pravidelně a vždycky se na ně moc těším. Ale tenhle - to je teda úúúúúúžasné.
Víš, úplně mi mluvíš z duše. Taky jsem si říkala: "nejdřív vysokou, pak dítě", pak jsem si říkala: "nejdřív nějaká praxe, pak dítě", ještě do nedávna jsem si říkala: "nejřív opravit dům, pak dítě" ... a teď, teď si říkám: "TEĎ DÍTĚ". A taky jsem ještě před nějakou dobou šílela - a vždy "po" si říkala - teď je to tady, budu matka - a pak hrozné zklamání, když zase nic.
Stále jsem dávala něčemu přednost, a PLÁNOVALA. Teď jsme se na to s manželem vykašlali a necháváme všemu volný průběh. Ještě sice "máme čas", je nám "teprve" 27 ... ale to je také relativní.
Když jsme se poznali, bylo nám 22. Tehdy jsme si říkali: "až nám bude tak 25 - to je roků - tak bychom si mohli pořídit mimi. Doba nastala a my si připadali moc mladí. Říkali jsme si - tak za rok - ale je to stále stejné. Roky běží a já si připadám stále stejně "mladá" a nezkušená a nepřipravená. Jenže jsem zjistila, že asi nikdy nepřijde doba, kdy na jednou uslyším hlas, který řekne: už jsi připravena být matkou, teď ..." a tak jsme se začali snažit o mimi. Každý neúspěšný "pokus" jsem brala dost tragicky. A najednou mi to všechno přišlo jako strašná hloupost. To plánování: jestli dřív vybourat a udělat novou koupelnu nebo mimi. Jestli být v práci ještě raději rok, dva - nebo mimi. Celé to plánování je nanic. Až to bude mít být, tak to bude. Nemá cenu se stresovat a chtít právě teď a tady ...
Asi je to celé zmatené, píšu to tak, jak mi myšlenky letí hlavou. Jen jsem ti zkrátka chtěla moc poděkovat za skvělý článek, který mě utvrdil v tom, že dělám dobře. Měj se moc krásně, ty, Jakub i holčičky.