Názory k článku Dvojčata popáté - ach ty babičky!

Jsem babička (matka, tchýně). Mám tříletou vnučku Viktorku a od jejího narození stále řeším problém, zda nejsem babičkou "moc" nebo naopak "moc málo".Víte, ona se tak těžko hledá ta správná hranice, aby babička pomohla, ale nepletla se mladým do života moc. Prosím, pomozta nám vždycky najít tu správnou míru, ať žijeme všichni v pohodě, vždyť to prospěje nejvíc těm malým dětem - at o přece všichni chceme.

Jsem babičkou dvojčat-vnučky 1,5r. Sama jsem měla dvě děti syna a dceru rychle za sebou-18 měs. Ale to,co zažila a prožívá dcera se svými dvojčaty,jsem si nedovedla, ani ve snu,představit! Bohužel,dcera bydlí 200 km od nás,takže se snažíme, abychom se i tak co nejvíce viděli a mohly dceři ulevit. Tak,jak je v příspěvcích psáno, zeť chodí do práce od vidim do nevidim a dcera je tak s holkama ponejvíce sama,i když se zeť snaží,co mu síly stačí. Dcera zvládá vše na výbornou, i když je poznat, že toho má s "beruškama", jak holkám říká, někdy plné zuby.Holky se narodily předčasně,v 35 týdnu, císařským řezem. Po návratu z porodnice jsem byla poctěna tím, že jsem jí mohla být celý měsíc nápomocna. Překonávání problémů je však dceři vlastní, a tak zvládla - kojení obou dětí najednou,až do jejich 12měs. - cvičení "Vojtovkou" tak dobře, že holky ve svém roce chodily samy - a jejich zdárnou výchovu, i když je každá holka jiná. Dnes v roce a půl se holky samy nají, "někdy" jdou milostivě vykonat svou potřebu do nočníku, mají svůj pokoj, který vypadá jak dětský ráj, stolují, hrajou si, "malujou" a čtou své knížky u svého stolečku a trochu pomáhají s oblékáním. Je s nimi velká legrace,ale dokážou i pěkně zlobit - trucovat a řičet, jsou to zkrátka naše "berušky".
Doporučuji všem babičkám dvojčat, aby si vzpomněly na sebe, jak "měly rády" když se jim, jako novopečeným maminkám,snažil někdo vnutit své zkušenosti. Tyto zkušenosti jsou nepřenosné, ty se musí zažít! I když mi dcera dnes někdy připomene, že jsem se taky neudržela a kázala jsem, snažila jsem se být jí pravou rukou v jejím rozhodování a v jejích potřebách. Babičky, dnes se to kolem dětí točí trochu jinak, než jsma to zažily my! Dnes mají naše děti na rady "internet" , a my bychom měly pomoci hlavně s odlehčením s jejich dětmi, což je vzít si je na čas, jít s nimi ven, hrát si s nimi a dělat s nimi třeba "blbiny"! Za to nám budou vděčné naše děti a jejich děti také! Být babičkou, je pro mě krásná zkušenost!

No jo... tak jaktože je moje máma naprosto jiná. Vím, že když budu potřebovat děti pohlídat dám je mojí mámě. Ta si myje ruce automaticky, nekouří před malou, když je ve stejné místnosti nebo vůbec na návštěvě, netáhá ji nikam na vínové sedánky a nepřehání to s opusinkováváním, šišláním a ostatníma trapnýma věcma :-(

Moc to prožíváš, tchýně tvé holčičce nic špatného neudělá, to je jen nějaká mateřská psychóza, podle tvého popisu. Holka se prostě cítí strašně důležitá, když má dítě, a najednou jsou všichni kolem divní a špatní, i když předtím byli fajn... zkus to vůbec neřešit, možná jednou, až bude holčička větší budeš skákat nadšením, že si ji chce tchýně vzít na hlídání, abys měla taky čas pro sebe a pro své zájmy. Zatím je malá, mateřství je pro tebe nové a připadá ti úžasné, což nevylučuje, že ti jednou začne připadat jako docela opruz a pak tchýni jako bys našla. :o)))

No a já mám jiný problém... Nemám sice dvojčátka, ale mám tchýni, s kterou jsem byla před narozením mé Kačenky velká kamarádka, ale nyní mi leze na nervi. Já si svoji domácnost včetně starání se o 3měsíční miminko obstarávám perfektně. Manžel mi pomáhá a oba máme radost z toho, jak vše zvládáme. Máme radost ze sebe samých, z naší holčičky a tak. Zvládáme při tom sportování, procházky, výstavy psů a vše okolo.. Jenže tchýně by se pořád starala, pořád by mi vařila, tahala holčičku mezi svoje kuřácké a vínové kamarádky - chce moji holčičku pořád předvádět a ukazovat jako v Zoo. Stále říká jak moc ji miluje, ale nebere žádné ohledy na zdraví miminka.. Tak třeba např. Bydlíme 4 km od tchýně. Když jsem přišla z porodnice, byla pěkná zima a tak jsme raději nechodili nikam na procházky až ve 14ti dnech o víkendu vylezlo sluníčko, ale pořád bylo chladno. Mimi jsme oblékli a šli za tchýní pěšky s vizí, že ji u nich vezmeme hned domů, nakojíme a zase po ohřátí půjdeme zpět.. Jakmile nás tchýně viděla vyrvala mi kočár z ruky se slovy, že se jde projít.. No a byla v pr... celou hodinu !! Předváděla kamarádkám a známým jakou má krásnou´vnučku a já seděla beze slov, nervozní a bylo mi do breku. Manžel taky ani nedutal. Když se tchýni zachtělo domů a viděla jak se tvářím, řekla jen, JÁ STÁLA VEDLE PŘED SOUSEDAMA... mĚ BY ŠVIHLO - Kačenka měla naprosto ledové ručičky a já si v tu chvíli říkala, jak mohla tchýně vychovat 3 děti... A to je se vším, to její věčné opusinkovávání mé holčičky po litru vína a krabce cigaret.. do nekonečna můžu říkat ať nehoupají s tím kočárem, když malá spí; dokola slova mýjte si ruce, malá není ještě očkovaná... CO MÁM DĚLAT !! Dobré dušičky, pomožte mi...