Názory k článku Na co jsem už hodně dlouho narozena...

Mila Magdo,

Je to nadherny clanek, stejne jako vsechny predchozi. Velice me zaujala veta:...neni zatracenejsi veci nez slapat po sebevedomi maleho clovicka, vim, jak je tezke ho ziskat zpatky. Ja taky vim, jak je tezke ho ziskat zpatky. Tato veta mi pomohla velmi vystizne definovat problem ve vztahu mezi mnou a mym tatinkem. I ted, v mych 34 letech, se dvema vysokymi skolami, uspesnymi zamestnanim a dvema krasnymi detmi, mam strach ze setkani s mym tatinkem, protoze se bojim, ze se budu zase citit jako hloupa, nesikovna holka, ktera urcite nikdy nic nedokaze...

Je to velika pravda, skutecne neni nic zatracenejsiho nez slapat po sebevedomi maleho clovicka. Prosim, ostatni maminky a tatove, premyslejte o tom.

Anna

Když já téměř vždycky brečím, někdy smíchem a většinou dojetím, jaká je to velká pravda, co Magda vždycky napíše....

Milá Magdo,
mně je sice "teprve" 22, ale v hlavě mám podobné vzpomínky - na sousedovic rohatého berana s černou hlavou, který byl postrach okolí, na šipkovanou, kdy jsem žuchla do potoka a večer šla spát s rozbitou hlavou, na to, jak jsem krmila plnými hrstěmi dědečkovy slepice a babička mě opatrně varovala, že se děda bude zlobit, na slzičky, když mě bodla dědova včelička, na to, jak mě bratránci zavírali do sklepa a já řvala a řvala a řvala, na výlety na kolách na letiště, kde jsme kradli třešně, a vůbec na spoustu věcí a zážitků, které mi NIKDO NEVEZME. Teď čekám svoje první miminko a já už se moc těším, až mu ukážu všechny ty "lumpačiny", které jsme vyváděli mi, jako malé děti. Asi už jsem "velká a rozumná", ale nyní vidím cestou do práce ty krásné zelené stromy, holé skály v dálce a zaposlouchám se do jedinečného zpěvu pěnkavy. Mám štěstí, že žiju v malém městě, kde je pramálo práce a hodně drbů, ale přes to přesevšechno je tu ZATRACENĚ KRÁSNĚ!!!

V první chvíli po přečtení bych nedokázala své pocity vyjádřit slovy. I teď se špatně hledají. Byl to gejzír pocitů a vzpomínek, věcí, které si člověk v každodenním spěchu neuvědomuje. Bylo to úžasné zastavení a zasnění se. Co mohu říci.... snad jen - moc děkuji!

Děkuju, mám slzičky v očích. Krásné. Mám pocit, že je kolem mě tolik nádherných věcí, které jsem nějak neviděla a po přečtení Tvého článku jsem najednou "prohlédla".
Ještě jednou moc děkuju.
Iva