Názory k článku Podruhé těhotná III.

Ahoj, jen jsem chtela pripojit pro uklidneni to, ze ma sestrenka v KV rodila pred sesti mesici a na to, ze to byl jeji prvni porod, rada vzpomina.
Ptala jsem se ji na pocity a rikala, ze u ni byla hodna porodni asistentka, ktera se take pri porodu snazila ji co nejmene nastrihnout a vubec na ni byla hodna.
Me jen napadlo, neni mozne, ze pred sesti lety jeste nebyly v KV porodni asistentky? Zda se mi, ze maji mnohem vic lidstejsti pristup a ty sestry jsou tam jen jako pomocnice... A to, ze nekoho - nejlepe manzela s sebou - to plati vsude!!! :o)
Rozhodne preji hlavne klid v dusisce a v klidu prozite tehotenstvi a mnoho radosti z miminecka...

Je to 6 let,co jsem rodila v nemocnici v Karlových Varech. Na ten zážitek z porodu nikdy nezapomenu. Ráda bych si pořídila ještě jednoho drobečka ,ale strach je silnější než moje touha. Moji malou holčičku jsem rodila 3 dny .Od soboty , a narodila se až v pondělí a to císařským řezem .Byla přidušená, po porodu odvezena na JIP kde týden byla v kritickém stavu než mi podali dobrou zprávu o tom, že moje dcera přežije. Porodní bolesti jsem měla strašný, křížové na které nic nepomáhalo. Nemohla sem pít , protože sem okamžitě zvracela. Když sem si při bolestech prodýchávala , sestra řekla ať to tolik neprožívám. Místo , aby se mě snažila uklidnit a povzbudit ,tak si šla hezky zakouřit , vypít kávičku a vyprávět a smát se s další kolegyní. Nikdo během doby ,kdy sem byla připoutána k přístroji, který zaznamenával dceřino srdíčko se nepřišel zeptat zda-li něco nepotřebuji. Až z neděle na pondělí, kdy už sem nevěděla , co si mám počít sem zavolala sestru s tím , že podepisuji reverz a odjedu rodit do jiné nemocnice. Na to ona se začala smát : "Jak by jste tam chtěla odjet , když nemůžete ani chodit". Nemohla sem se už bolestmi ani hnout , v tom momentě se mi chtělo strašně brečet , připadala sem si bezradná, že mi tam snad nikdo už nepomůže. Od 5 hodin do sedmi jsem už měla minutové bolesti až do čtvrt na osm než mě vzali na sál , moje psychika byla ,tak špatná, že už sem své dítě v té bolesti ani nechtěla. Přála sem si jenom, ať ta bolest zmizí a já třeba ať umřu ale hlavně , abych už měla klid. Příjemnou dobrou noc.

Hezky napsaný článek a navíc to oživilo i mé vzpomínky, které jsou hodně podobné. Já při porodu zaujmula úplně stejnou polohu, která mi vyhovola, bolesti se daly snést až do té doby, než přišel lékař, který nařídil - lehnout, na záda ...! a to byl konec. Pak už se moje pocity téměř stotožňují s vašimi. Jenom u mě mi sestra ještě stačila tlakem na hrudník vyrazit dech, čímž jsem začala, ne vlastní vinou, lapat po dechu a následně mě doktor stačil profackovat, že prý ať neblbnu. Docela bych tomu lékaři přála, aby si (třeba při hodně silném průjmu) lehnul na záda a nepohnul se, třeba by mu to pak došlo.
Nechápu, proč lékaři stále ještě ve většině nemocnic, nedovolí ženě najít si polohu, které jí vyhovuje a drží se striktně zažitých metod. Jinak přeju všem hodně štěstí a šťastnou ruku ve výběru porodnice.