Andrea, bezdetna |
• |
2.9.2005 11:36:00
Je to strasne, kdo ma zkusenosti s potratem.Ja byla ve 4 mesici, musela se dopravit do porodnice sama, a po "porodu"mrtveho plodu me dali na pokoj spolu s pacientkama trpici zhoubnymi nadory. Byla jsem tenkrat velmi deprimovana. Nyni jsem v zahranici a v lednu cekam chlapecka. Uvidim, jak je to tady a pak porovnam. Zatim s prenatalni peci jsem spokojena.
|
Prskoš |
• |
8.8.2004 20:46:45
Vyrábět parchanty je asi lepčí než je nosit a rodit,né
|
radka, 1 7-letý syn |
• |
5.2.2004 10:55:26
Chtěla bych potěšit všechny budoucí maminky, které se právě teď strachují o budoucnost svého miminka, protože se dozvěděli, že mají pozitivní screening. Právě jsem se dozvěděla, že moje miminko je v pořádku. Měla jsem strašný strach, protože moje riziko na Downův syndron bylo podle krevního testu v 16. týdnu těhotenství 1:15. I když bylo podle ultrazvuku všechno v pořádku. Před 14 dny jsem absolvovala amniocentézu a dnes jsem se dozvěděla, že to bude další kluk a že je v pořádku. Strašně se mi ulevilo a jsem teď nejšťastnější člověk pod sluncem. Přeju Vám všem, aby Vám to dobře dopadlo.
|
Dana |
• |
15.10.2002 0:54:39
Ahoj, já sama jsem byla na amniocentéze u obou dětí, protože mám už od dětství cukrovku. Vůbec jsem neváhala, když mi byla "pro jistotu" nabídnuta. S manželem jsme si řekli, že pokud lze předejít narození nějak "poškozeného" dítěte, je to jen dobré. Ne, že bych se o postižené dítě nestarala, ale neumím si představit, co s ním, až tu nebudem. Mám známou, která postižené dítě má, je to už starší paní /v době jejího těhotenství ani ultrazvuky nedělali/ a ta tento problém nyní řeší, protože je s holkou sama a nyní u ní zjistili ošklivou nemoc. Je jasné, že dcera půjde někam do ústavu /manžel totiž od ní utekl po narození "dementa"/, ale ona se tím strašně trápí. Takže díky bohu za amniocentézy a podobná vyšetření. Jo obě děti mám OK a i výsledky AMC mi v těhotenství mnoho pomohly, hlavně co se týkalo pochybností díky mé nemoci.
|
Dita |
• |
5.10.2002 14:44:16
Víte, jak lékaři poznají, že vaše těhotenství a vývoj dítěte probíhá tak, jak má? Přečtěte si podrobnosti o vyšetřovacích metodách v těhotenství.
Prenatální vyšetření můžeme rozdělit do dvou základních skupin, jsou to metody neinvazivní, kam řadíme např.b ultrazvuková vyšetření a vyšetření krve těhotné ženy. Druhou skupinu tvoří vyšetřovací metody invazivní, mezi které patří např. odběr plodové vody, choriových klků či pupečníkové krve plodu. Během těhotenství absolvuje u nás každá žena, která pravidelně navštěvuje těhotenskou poradnu, celou řadu vyšetření, převážně neinvazivních, které jsou dnes předepsány jako standardní péče o těhotnou ženu. Invazivní metody jsou pak indikovány ve speciálních případech či pokud jsou nepřesvědčivé výsledky jednodušších neinvazivních metod. Indikace k prenatálnímu invazivnímu vyšetření může vzejít od genetika, který na základě znalosti anamnestických údajů a rodinné genetické zátěže doporučí některé z těchto vyšetření. Dalším důvodem k postoupení vyšetření některou z těchto metod může být podezření na postižení plodu z ultrazvukového vyšetření. Rozlišujeme několik metod invazivních, patří sem amniocentéza - odběr plodové vody, odběr choria, placentocentéza, odběr pupečníkové krve. Dále metody endoskopické, kdy se do dutiny děložní zavede endoskop s optiku, což umožňuje sledovat plod vizuálně. Z dalších vysoce specializovaných metod můžeme ještě jmenovat odběr vzorků fetálních tkání, např. jater, kůže , svalové tkáně. Nejčastější a nejznámější metodou prenatální invazivní diagnostiky je amniocentéza, česky odběr a vyšetření plodové vody. Rozlišujeme tzv. časnou amniocentézu – do 15. týdne těhotenství a klasickou amniocentézu, která se provádí většinou v 15. až 18. týdnu těhotenství. Důvodem indikace k tomuto vyšetření je zvýšené riziko genetické poruchy plodu. Doporučuje se všem ženám, které přesáhly 35 let věku, a to proto, že se vzrůstajícím věkem matky roste i riziko genetického poškození plodu. Vždy by však mělo platit, že riziko vyšetření je menší než eventuelní poškození plodu. Riziko této metody se pohybuje v hodnotách 0,5 až 1 procento, u dvojčat je lehce vyšší. Je to vyšetření, které se dnes většinou provádí ambulantně či s krátkou hospitalizací. Není nutná žádná zvláštní příprava, jen je dobré mít naplněný močový měchýř. Vyšetření probíhá tak, že po dezinfekci pokožky a lokální anestezii, se zavede do dutiny děložní přes břišní stěnu tenká jehla a nasaje se malé množství plodové vody. Odebraný vzorek je odeslán do laboratoře, kde probíhá kultivace buněk, která trvá kolem 14 dní, pak se odečítají výsledky. Kultivací buněk z plodové vody se dají odhalit závažná onemocnění plodu jako např. Downův syndrom, poruchy neurální trubice, defekty mozku, některé vrozené metabolické vady, defekty břišní stěny. Nejzávažnější komplikace provázející toto vyšetření , ale jak již jsme zmínili v malém procentu jsou infekce a potrat plodu. Nemusíme mít obavy z poškození plodu při vyšetření, protože celý výkon se provádí pod vizuální kontrolou pomocí ultrazvuku. |
Helena dve deti |
• |
5.10.2002 14:27:20
Ahoj Katko,myslim ze jsi opravdu normalne uvazujici holka a davam ti plne za pravdu.Vsude je neco dobreho i zleho.Potesila jsi mne nejvice ze jsi se Cech tak krasne zastala.Nerodila jsem v USA ale v Cechach v krasnem prostredi a s bezva personalem nemam zadne spatne zkusenosti,ale nevyvracim ze clovek muze narazit i na opak a to vsude.Pa Helca
|
• |
27.9.2002 11:06:25
Českých doktorů se přecejen musím zastat (alespoň většiny). Můj ženský lékař je fajn, nejen proto, že je dobrý odborník se zájmem o své pacientky (odborným), ale taky má smysl pro humor. Jenom je třeba si vybrat, chvála bohu že už máme svobodnou volbu lékaže. Vím o ženách, které postupně vystřídaly třeba pět doktorů, než našly toho pravého. Například znám doktora (mimochodem velmi uznávaného odborníka), který se nerozpakuje dost hrubě vynadat nastávající mamince třeba jen proto, že přibrala o několik kilo víc než je vhodné podle tabulek. Jak říkám, vlastně píšu, jsem ráda, že si můžu vybrat.
Porodnice jsou taky různé, já jsem rodila v porodnici se skvělými porodními asistentkami, sestřičkami i doktory, ale zase s celkovým vybavením to nebylo slavné. Bylo to v Opavě, ale otevírá se tady nová porodnice (myslím, že už funguje), kde se tento nedostatek napraví. Vadilo mi hlavně to, že jsem si nemohla vybrat polohu, ve které budu rodit, muselo to být vleže a možná proto byl porod hodně bolestivý a dlouhý. Když čtu o tom, jak to vypadá v porodnicích v zahraničí (některých), říkám si, že opravdu bude lepší případný další porod absolvovat v ČR. Zdravím Šárka s Klárinkou (4 měsíce na tomto světě) |
Katka |
• |
17.9.2002 13:12:29
No to je opravdu smutne. Hovada jsou opravdu vsude. Tady jsou pripady , ze kdyz mas treba rakovinu plic a zmenis pojistovnu(nekdy proste prijdes o praci a najdes si novou kde maji smlouvu s jinou pojistovnou, samozrejme si muzes nechat i tu starou pojistku ale na tu ti uz zamestnavatel neprispiva, takze je draha), tak te ta nova pojistovna nemusi pojistit na tu rakovinu plic.Coz je taky pekne svinstvo. Ale toto tema patri opravdu do jine diskuze. Ja si myslim, ze v kazde zemi se najde hodne kladu a taky hodne zaporu.Moc je mi lito toho mamcineho manzela, asi vim, co si prozil. V nasi rodine uz dva lidi umreli na rakovinu.
|
Monika,2děti |
• |
17.9.2002 10:34:47
Milá M.,
ani vlastně nevím jak se jmenujete, ale moc dobře vím,jaké to je přijít o děťátko!!!Ale nevidím důvod,proč kvůli tomu nadávat na celou zemi.Vy si myslíte, že jinde je to leší.Mám dost kamarádek v zahraničí a i tam se bohužel stane, že maminka příjde o děťátko. |
Renka |
• |
17.9.2002 5:42:23
Katko,
ty casy se zas az tak moc nezmenily, to se pletes. Na zacatku tohoto roku zemrel na rakovinu mamky manzel. Jedno rano, kdy uz se jeho zivot chylil ke konci, uz nemohl ani chodit a kdy uz mel zasazene i plice, se zacal dusit a nasledne upadl do komatu. Mamka zavolala sanitu, vysvetlila proc a kdyz sanitka prijela, tak sanitak z pod schodu nahoru zarval: "Tak si snad sleze dooolu, neee??" (mysleno mamky manzel). V nemocnici pak na prijmu vylezla sestra a kdyz videla umirajiciho cloveka v komatu, tak uplne prvni jeji reakce byla: "Kde jste vzali ten vozik"?? Za nekolik hodin potom mamky manzel zemrel. Takze ja nemam slov, muj prispevek sem obsahem nepatri, ale chtela jsem tim jen rici, ze se za tech 10 let od Libusiny prihody tak moc zase nezmenilo. Preji vsem pevne nervy a zdravi. Howgh. |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.