Názory k článku Genetické testy - pár otázek k zamyšlení

Jen poznámka ke genetickému testování zárodků.
Nejen v USA, ale i u nás se to již provádí.
Je to však velice nákladná záležitost, proto je vyhrazena pouze párům, které mají velké riziko genetické vady, či geneticky podmíněné choroby.
L.

Jaja, budem prehanat, ale aj tak musim regaovat tak, ako budem reagovat. Je to zacyklene, takze radsej pokracujem. Z toho, co pises mi ide mraz po chrbte. Kam az to zajde??? Bude sa neskor zistovat, ci z danej zygoty(ktora je podla mna uz cloviecik a nie nejaka zygota) ci bude mat dietatko modre alebo hnede oci??? To si potom budeme nechavat len tie modrooke a hnedookym zabranime v uhniezdeni? Alebo si necham matematickeho genia, lebo humanitne vedy sa mi budu zdat zbytocne, atd, atd...?! Dufam a prosim Boha, nech takato buducnost nikdy nestane.

Ahoj!
Souhlasím,že v současné době nemůže být potrat lepší než ústav a to z důvodů,že testování není 100%ně spolehlivé (viz příspěvky výše...).
Doufejme,že rychlý vývoj v medicíně povede k tomu,že se genetická chyba nebude už řešit stylem "až už je pozdě" (rozuměj=když už je embryo vyvinuté),ale že její metody a testovací techniky zabrání uhnízdění nebo vzniku geneticky postižených zygot.Ušetří to hodně lidem trápení,útrpné čekání a strach,šok a bolest.
Je to sice otázka tak ještě trochu sci-fi,ale první kroky už byly učiněny.
Co jsem viděla v TV,tak v USA jsou genetici na tomto výzkumu tak daleko,že dokážou u odebraných a oplozených vajíček ve zkumavce spolehlivě určit,jestli budou embrya postižená nebo ne.Matkám na UVF jsou tak implantovány pouze zdravé zárodky.Nechápu,proč se toto u mamin na IVF neprovádí standardně i u nás (a věřím,že spousta žen by si rádo i toto testování zaplatilo)a ke zdraví zárodků se přistupuje stylem - buď anebo.

Milá Jano,
s velkým zaujetim jsem si precetla tvuj clanek a naprosto jsem chapala tvoje pocity. Je mi z toho asi jeste více smutno nez ostatnim, jelikoz jsem sama lekarka, pediatr, nyni ale na materske dovolene. Je to opravdu velky problem, spousta lekaru tady u nas opravdu neumi s pacienty komunikovat, a mnohdy je to daleko vetsi lek, nez nejake prasky ci operace. Bohuzel jsem se o tom presvedcila na vlastni kuzi, a ver mi ,ze ten pocit je dvakrat horsi, kdyz se k tobe takhle neohleduplne chova vlastne tvuj kolega. Dlouho jsme si manzelem /taky lekar/ prali miminko, ale bohuzel temer 7 let bezvysledne. Bylo to opravdu hrozne obdobi, jeste umocneně tim, ze tomu vlastne vsemu rozumis, vis,co te muze cekat. Potom jsme se konecne rozhodli k nejakemu vysetreni, aby nam tedy byl odborniky sdelen důvod a vyrcen ortel. Pani doktorka na jednom z nejlepsich pracovist u nas nam chladnokrevne sdělila, ze nase sance jsou minimalni, presneji promilove, a ze jedinym resenim je slozite umele oplodneni. Nedokazali jsme pochopit tu odtazitost, s jakou sdeluje tak smutnou zpravu, pripadali jsme si tam ne jako zive bytosti, kteri maji nejake city, ale jako jen dalsi 2 pacienti do nejake statistiky ci studie. Presne, jak to popisujes ty. Situace se doslova do roka a do dne otocila,otehnotnela jsem naprosto normalne a nyni uz mame holky dve.
Teprve ted, kdyz mam vlastni deti, nechapu nekdy ani sama sebe a svuj pristup k pacientum v době, kdyz jsem byla bezdetna, a to nemohu rict, ze jsem necita, ba prave naopak. Ale teprve, kdyz si clovek vse vyzkousi na vlastni kuzi, jake to je, mit treba nemocne dite a jak by ocenil a hlavne potreboval i minimalni ohleduplny lidsky pristup osetrujiciho lekare, snad teprve potom je schopny se sam zmenit ve vlastnim pristupu k ostatnim. Nechci tady filozofovat, ale spouste lekaru by prospelo, kdyby byli sami pacienti a poznali vse na vlatni kuzi. Na pani doktorku na genetice zapomen, v podstate mela pravdu, asi zase tolik nehori, ale kdyby to umela rict jinou formou, spis by te uklidnila. Na druhou stranu my doktori musime myslet i na nejhorsi, abychom neco neprosvihli, ale casto nam chybi ta profesionalita a lidsky pristup, ktery je navic v teto eticky slozite oblasti dvakrat potrebny. Proto se omlouvam za vsechny ty doktory "necity", myslim, ze je snad jen malo z nich, kteri jsou opravdu takovymi cyniky, spise to lidske utrpeni nechteji nechat na sebe dolehnout, aby se z toho nezblaznili. Ne nahodou je mezi lekari vice sebevrazd, nez v normalni populaci.
Z vlastni zkusenosti lekare ti muzu rict, ze opravdu toto geneticke krevni vysetreni neni moc spolehlive, proto se doporucuje amniocenteza, ktera diagnosu stanovi presne. Tvuj nazor a pristup do budoucna / odmitnuti genetickych testu/ celkem schvaluji, ale na druhou stranu obdivuji, musis byt opravdu hodne silna.
Jeste na zaver: deti s Downovym syndromem se rodi vetsinou hypotroficti, tzn. maji pod 25OOg, ale podle ultrazvuku je vas chlapecek prece obrik, ne? Tak hlavu vzhuru, kdybys chtela nejakou odbornou radu, jsem k dispozici.
Ahoj Katka

Milá Monty,
myslím, že je rozhodně upřímnější říct nahlas, že miminko zabít nenecháš, ale pokud bude postižené nemůžeš se o něj postarat. Na tom není nic k odsouzení. Když jsem čekala na výsledky amniocentézy najednou bylo všude plno dětí s Downovým syndromem. Sledovala jsem pořady v televizi, četla články. V jednom takovém pořadu mluvili o maminkách takových dětí, které jim našly vhodnou péči alespoň přes týden nebo je daly do dobrého ústavu. Také tam psycholog aplikoval známé indiánské přísloví: nesuď nikoho, pokud jsi neušel míli v jeho mokasínech.
Myslím, že teď už se rozhodnete pouze správně, protože to nejpodstatnější už jste pro děťátko udělali - dali jste mu šanci.
Za pár týdnů budeš mít dma zdravé mimčo a radost, že nemusíš nic dalšího řešit :)