Názory k článku Genetické testy - pár otázek k zamyšlení

Veroniko,
vím že naše rozhodnutí asi každý nechápe, ale rozhodli jsme se prostě pro naději (i když je to opravdu pět měsíců stresu) než pro případnou negativní jistotu. Nemyslím si totiž, že se na některé věci člověk může lépe připravit, pokud je ví předem. To je podobné jako kdybychom měli možnost vědět předem datum své smrti - kdo by ho chtěl vědět? Myslím, že téměř nikdo. Nedovedu si představit, že bych na amniocentézu šla, ta dopadla špatně a já pět měsíců věděla, že moje dítě není v pořádku.
Že se o něj nebudu moci starat (nemá smysl vysvětlovat důvody) a že nejspíš nebudu mít sílu se na něj po narození ani podívat. To mi připadá přece jen příliš strašné. Takhle pořád máme tu naději...
A k poslední otázce - samozřejmě, že považuji za daleko lepší variantu živé dítě v ústavu než potrat. Zvláště když má šanci prožít docela hezký život... Asi každý odsouzený by si raději vybral doživotí než trest smrti, nemyslíte? Jak jsem psala, kdyby bylo podezření na nějakou se životem neslučitelnou vadu, uvažovala bych o amniocentéze jinak. Takhle mne jiné řešení opravdu nenapadlo.

Nezlobte se, Jano, ale mně připadá Vámi uváděná pravděpodobnost potratu při amniocentéze (1:100) divná. Já mám totiž za sebou tři amniocentézy (všechny kvůli mému věku a tím zvýšené pravděpodobnosti "Downa") a když mi je lékaři vysvětlovali (v každém tom případě to byl někdo jiný), uváděli pravděpodobnosti nižší (nepamatuji si je už přesně, ale kdyby vypadaly takhle, nejspíš bych si to pamatovala). Vím sama, že zvlášť v posledním případě bylo i těch čtrnáct dní čekání na výsledky utrpení; když si představím, že by to mělo trvat pět měsíců, asi bych se zbláznila. A nezlobte se na mě, ale myslím, že kdyby se miminko narodilo postižené (držím vám moc palce, aby to tak nebylo, ostatně vaše pravděpodobnost je vážně malá), budete v té chvíli potřebovat veškerou sílu na to, abyste se o něj dokázala starat - a myslíte, že byste jí měla dost, kdybyste se s tím zároveň musela sama smiřovat? Píšete, že byste stejně nešla na potrat - ale aspoň byste měla čas se vyrovnat se situací. A kromě toho, píšete tam tuším, že byste asi o mimino stejně nepečovala sama; připadá vám lepší dítě někam odložit než jít na potrat? Mně ne. Ale to je samozřejmě individuální. V každém případě vám moc držím palce, Veronika

Milé čitatelky
Také jsem byla v situaci, kdy jsem si musela vybrat. Ve 3. mesíci těhotenství mi byla při odběru krve zjištěna zvýšená hladina AFP, což jak jsem si tenkrát zjistila, znamená riziko genetických vad, byla jsem pozvána na druhý odběr
a hladina byla stále o něco zvýšená, a můj gynekolog mě navrhl aminocentézu - navrhl, nijak
mne to nevnucoval a seznámil mě se svšemi riziky,které tento zákrok znamená -minimální možnost potratu, byla jsem po těch nepodařených odběrech dosti znepokojená, tak jsem to přijala,
chtěla jsem skutečně vědět na čem jsem, ale pravda
je že mi pan dr. řekl, že ne všechny vady jsou tímto odběrem zjistitelné. Zákrok byl pro mne
zcela nebolestivý, i když to vypadalo strašidelně
no a pak už jen to čekání, naštěstí to dopadlo dobře a syn je zdravý, přiznám se, že si netroufám trefit, co bych tenkráte dělala, kdyby
byl počet chromozonu špatný, pak to skutečně znamená nějakou vadu.Nevím, skutečně nevím. Myslím si, že je to opět o volbě, když maminka na aminocentézu nechce, tak si myslím, že byji nikdo neměl nutit, ale také ji od toho nijak neodrazovat.Je to individuální.Přeji všem nastávajícím maminkám, aby jim testy vždy vyšly v pořádku.

Ahoj Jana!
Vyborny clanok! Zdielam tvoje nazory. Sice este nie som tehotna, ale som rozhodnuta, ak sa bude taketo geneticke vysetrenie vykonavat, tak ho odmietnut. Vsetky tie otazky, co si napisala do clanku mi virili hlavou, ale nastastie som si na ne vedela odpovedat.
Drzim palce!!!! A hlavne sa nestresuj, to nie je pre dietatko to najlepsie. Vela optimizmu, slniecka a radosti s tvojho valibuka!!!!
J.

Peter, citujem: "Jak bychom se zachovali při špatném výsledku, nevím a jsem rád, že jsem to nemusel řešit."
Podla mna, prave toto treba pri vsetkych tychto neetickych testoch riesit. Ved preto sa predsa robia - aby sa zistili vsetky mozne chyby. Alebo od zaciatku predpokladate, ze s dietatkom nie je nieco v poriadku a test sa robi, aby vam toto vyvratil? No to snad nie...
POdla mna (a ja to tak aj spravim, resp. uz to mam vyriesene), si treba najprv odpovedat, ze co bude, ak testy, amniocenteza, ... nevyjdu dobre. Dietatko veselo kope, co s tym? Ak mam na to nervy, povahu, cokolvek a dam si ho vziat, tak potom sa to da cele podstupit. Ak nie, tak ziadne testy netreba a peniaze za tieto vysetrenia sa daju pouzit niekde, kde ich je skutocne treba. Ci nie?
Pekny den!