Názory k článku Genetické testy - pár otázek k zamyšlení

Přečetla jsem si Váš článek a překvapilo mě, že někdo odmítne vyšetření k odhalení downova syndromu, nevím jestli je zdravé pro miminko i pro Vás žít v takovémhle stresu a pokud nebudete schopna se o miminko s postižením postarat, tak je snad jednodušší volit iterrupci. Sama jsem podobnou situaci absolvovala v říjnu 2005 a volila jsem interrupci. Vím, že interrupce je nelidská, ale mnohem horší mi přijde přivést na svět miminko s postižením, které bohužel není léčitelné.

nebojte se taky me cekaji testy

Minulý rok jsem dostala zprávu telefonicky, že mám riziko Downova syndromu. Bylo mi to řečeno bez skrupulí a já myslela, že se zblázním. Šla jsem na amniocentézu až v 19. týdnu(problémy na straně kliniky) a ve 21. týdnu mi byl potvrzen Downův syndrom. Je to pouhopouhá náhoda, která postihuje jednu ze 700 maminek, myslím. Byla jsem úplně s manželem na dně. Rozhodli jsme se pro přerušení. Sama pracuji jako sociální pedagožka s dětmi s mentálním postižením a vím, že to je velmi těžké. Mám bratra s DMO následkem porodu, takže to znám i po osobní stránce. Moji rodiče se s tím nikdy nevyrovnali a já je chápu. Někdo to zvládne a někdo ne. Šla jsem tedy do nemocnice, kde mi bolestivým způsobem roztahovali děložní hrdlo a 5. den mi vyvolali porod. Dítě během několika hodin poté umřelo a můj kousek duše s ním. Porodní bolesti jsem měla 5 hodin a dítě po "porodu" vzali pryč. Dostala jsem se do šoku, kdy jsem myslela, že se rozskočí hlava. Byl se mnou celou dobu naštěstí manžel. Co tím chci říct? Každý má právo se rozhodnout, amniocentézu provádějí odborníci a je podle mého názoru v rizikových případech potřebná. Je mi jedno, jestli nás někdo odsoudí (což se mi stalo i ze strany lékařského personálu), protože neví, čím si v té chvíli procházíte. Jste zasaženi šílenou bolestí a zároveň musíte uvažovat realisticky. Amniocentéza je prováděna odborníky a pozitivní výsledky uleví duši. Jsem tento rok opět těhotná a už vím, že není žádná vrozený vývojová vada, ani Downův syndrom z plodové vody na 100%.Držím palce.
Andybandy

Milá Lenko. Jsem na tom podobně jako ty. Před rokem jsem byla na přerušení ve 28.týdnu, kdy miminku zjistili vadu srdce neslučitelnou se životem.
Na Přerušení jsem byla v ústecké nemocnici a mé zkušenosti jsou o poznání lepší než tvé. Samostatný pokoj s kompletním vybavením a velmi milý personál (manžel byl u mě 24 hodin). Nepřipadala jsem si jako kus masa a i přes to, že ten den měli narváno, tak péče byla vynikající.
Nyní jsem ve 22.týdnu a rodit jsem rozhodnuta jít opět do Ústí.
Přeju všem pohodové těhotenství, rychlý porod a hlavně zdravé miminko.

Milá Lenko,

tady je taky Lenka. Před rokem jsem prožila podobnou hroznou věc jako ty, zjistili, že mám chrom.translokaci a že miminko by bylo hodně postižené. Ve 21. týdnu jsem musela jít na potrat, taky jsem rodila 2 dny, taky jsem miminko zahlédla, bylo to daleko horší než jakýkoli normální těžký porod, kdy ale rodíš zdravé děťátko. Naše porodnice na to nejsou zařízené, to bylo to nejhorší, že se rodí na otevř. sálech spolu s jinými maminkami, které ale rodí zdravé děti v termínu... Neosobní přístup doktorů (bylo to u Apolináře),dostávala jsem se z toho psychicky velmi dlouho.. Mám už naštěstí 4letého zdravého chlapečka, ale chtěla jsem to ještě jednou risknout - jsem v 17.týdnu a zítra se mám dozvědět výsledek plodové vody (z choriální biopsie to vyšlo nejasně). Nejhorší je to čekání...

Lenka.