K. 13. týden 1. těhotenství |
• |
3.2.2005 16:28:46
ted mi volali z genetiky. Mam nadmerné procento zlamanych chromozomu. jsem odpurce odberu plodovky, nepujdu na to ze stejneho duvodu jako autorka clanku. a do konce tehotenstvi me bude strasit: vaše dite bude pravdepodobne postizene. partner na krev teprve pujde, jsem rh negativni, coz sice u prvniho ditete neni podstatny, ale...
nevim co mam delat, bojim se a brecim. Nechci to partnerovi rict... Nechci to vlastne rict nikomu, ze jsem... spatna. |
• |
6.1.2005 11:40:35
Milá Jano,
při čtení tvého článku jsem si vzpomněla na své těhotenství, prckovi už jsou krásné 4 roky,ale přesto to je pro mě všechno ještě živé a myslím si, že ještě dlouho bude. Přesně to, co píšeš, jsem si prožila i já. Do 19. týdne jsem snad neměla žádné problémy, pěkně jsem si to užívala, nakupovala hadříky, dívala se po kočárkách, vychutnávala své krásné zakulacující se bříško, no prostě byla totálně šŤastná...a pak přišel ten kolotoč, taky na genetiku do Motola, kde byli stejně hnusní, jako na tebe a řekli mi, co vlastně řvu, vždyť jsem mladá a můžu mít dalších dětí kolik chci... hrůza, myslela jsem, že umřu a pak amniocentéza, měsíč čekání na výsledky..., další hrůza a pak výsledek 1:7, s manželem jsme se od té doby neustále hádali, protože on postižené dítě nechtěl a já se HO prostě nedokázala vzdát. Všechny ostatní testy o kterých píšeš, jsem podstoupila taky a byly v pořádku....všichni mi říkali, vzdej to za půl roku to můžete zkusit znovu,ale prostě to nešlo... a 19.2.2000 se mi narodil nádhernej, zdravej, úžasnej kluk, kterýho jsem si tak vysnila, vyplakala a vytoužila. Věř jedné věci, která mi vždycky moc pomohla : Když si něco moc přeješ, tak se to splní !!! ahoj a když tibude smutno určitě napiš. Petra+ Adámek |
• |
6.1.2005 11:38:17
Milá Jano,
při čtení tvého článku jsem si vzpomněla na své těhotenství, prckovi už jsou krásné 4 roky,ale přesto to je pro mě všechno ještě živé a myslím si, že ještě dlouho bude. Přesně to, co píšeš, jsem si prožila i já. Do 19. týdne jsem snad neměla žádné problémy, pěkně jsem si to užívala, nakupovala hadříky, dívala se po kočárkách, vychutnávala své krásné zakulacující se bříško, no prostě byla totálně šŤastná...a pak přišel ten kolotoč, taky na genetiku do Motola, kde byli stejně hnusní, jako na tebe a řekli mi, co vlastně řvu, vždyť jsem mladá a můžu mít dalších dětí kolik chci... hrůza, myslela jsem, že umřu a pak amniocentéza, měsíč čekání na výsledky..., další hrůza a pak výsledek 1:7, s manželem jsme se od té doby neustále hádali, protože on postižené dítě nechtěl a já se HO prostě nedokázala vzdát. Všechny ostatní testy o kterých píšeš, jsem podstoupila taky a byly v pořádku....všichni mi říkali, vzdej to za půl roku to můžete zkusit znovu,ale prostě to nešlo... a 19.2.2000 se mi narodil nádhernej, zdravej, úžasnej kluk, kterýho jsem si tak vysnila, vyplakala a vytoužila. Věř jedné věci, která mi vždycky moc pomohla : Když si něco moc přeješ, tak se to splní !!! ahoj a když tibude smutno určitě napiš. Petra+ Adámek |
1.1.2005 16:33:23
Ahoj Petro
Podobnou zkušenost nemám, jen bych Ti chtěla popřát hodně síly a ať se co nejdřív podaří zdravý miminko. Držim pěsti. Jana |
• |
1.1.2005 16:15:18
Ahoj, také mi při ultrazvukovém vyšetření před 3 lety zjistili Edwardsův syndrom. Těhotenství bylo ve 14 týdnu uměle ukončeno a následné gen. vyšetření potraceného plodu tuto vadu potvrdilo. Letos v létě jsem po 18 měsících opět otěhotněla. Byla jsem šťastná. Všechna vyšetření byla v pořádku, ale vzhledem k předchozímu těhotenství jsem musela podstoupit odběr plodové vody.Na odběru plodové vody jsem byla ve VN v Plzni. Bylo hrozné čekat na výsledek a naše radost neznala mezí, když mi za 14 dnů oznámili, že je vše v pořádku a čekáme chlapečka.Následovalo ještě vyšetření srdíčka miminka - vše v pořádku. Několik dnů po odběru mě začalo pobolívat bříško. Ale všechna vyšetření jak ultrazvuk tak u gynekologa byla v pořádku. Bolest byla čím dál větší a začala jsem špinit. Ihned jsem jela do nemocnice. Tam udělali vyšetření na infekci močových cest - moč byla sterilní. 4 den jsem začala silně krvácet, odtekla plodová voda. Ještě ten den, co odtekla plod. voda, miminko žilo. Přirozenou cestou jsem musela porodit již mrtvý plod. Po porodu mi lékař sdělil, že byla placenta infikována (páchnoucí)při odběru plodové vody. Jsem z toho moc nešťastná, byla to nejhorší zkušenost v mém životě, není dne, kdy bych našeho chlapečka neoplakala. Napište, prosím, zda máte někdo podobnou zkušenost a zda již máte další miminko. Petra
|
Lucie,syn 4,5 roku) |
• |
28.12.2004 12:16:25
Milá Katko,
vůbec Vás neodsuzuji za Vaše rozhodnutí.Mému synovi bude 4,5 roku a když jsem ho čekala,v 16.týdnu mi lékař oznámil,že testy,které se v tomto období dělají,vyšly jinak než obvykle a doporučil mi rovnou genetickou poradnu u Apolináře.Na základě rozhovoru s lékařkou (která byla velmi příjemná) mi bylo řečeno,že si myslí,že mi bude hrozit pouze předčasný porod (sama jsem rozená v 7.měsíci) a oznámila mi,že ještě půjdu na podrobný ultrazvuk a mám i variantu podstoupit amniocentézu.Ultrazvuk nic neprokázal, amnio jsem podstoupila.Neměla bych sílu vychovávat dítě s Downovým syndromem nebo rozštěpem páteře (to mi prý hrozilo).A to mi bylo 22 let!A říkala jsem si,proč zrovna já??? Z amnio jsem měla strach,ale tak nějak jsem si to nechtěla moc připouštět.Po zákroku mě bolelo bříško,brečela jsem,sestra mě uložila na lůžko a nechala 2 hod v klidu.Strašně jsem se bála,ale znát pravdu pro mě bylo strašně důležité.Potom nastaly 3 týdny čekání.Stále jsem se snažila být klidná a nepřipouštět si to a opravdu jsem věřila doktorům,kteří se ke mně u Apolináře chovali moc pěkně.Za 3 týdny jsem plakala štěstím,děťátko bylo zdravé a je to klučina.Zbytek těhotenství jsem byla klidná,vyrovnaná a věděla jsem,že je vše v naprostém pořádku.A když jsem chtěla vědět proč v mém věku, bylo mo řečeno, že stačí pouze spočítat chybně těhotenství a výsledky,že vyhodnocuje počítač.I taková chybička. Pokud by výsledky dopadli špatně,také bych vzhledem k mému věku, ukončila těhotenství.Je to vražda,ale byli bysme nešťastní všichni - já,manžel i syn.Jsem ráda,že dnešní doba umožňuje včas odhalit genetické poruchy a rodiče se svobodně můžou rozhodnout ( i přesto,že rozhodují za svá děťátka ).Všem rodičům, kteří se rozhodnou tak, jak se rozhodnou, fandím, obdivuji je a držím pěstičky, aby se jim dobře dařilo.A pokud se s manželem rozhodneme pro druhé děťátko, naopak si vyžádám podrobné vyšetření ultrazvukem a pokud bude třeba i amnio. To byl můj příběh a můj názor. Mějte se krásně. PS:Zaplaťpánbůh za syna, kterého mám. |
Cockney |
• |
7.12.2004 12:02:22
Katko, ackoliv jsem to nepsala ja, tak ta reakce byla myslena, jestli jsem topochopila spravne, na clanek JanyV a ne na tvuj prispevek. Tvuj prispevek je jaky je, s manzelem jste zhodnotili svoje sily a dosli jste k urcitemu rozhodnuti. Nikdo nemuze za vas rict jestli bylo spravne nebo ne, pro vas ano a to je podstatne a chapu, ze to bylo velice bolestive. Tak se necerti, rozumim ti, ze te takove veci hned nadzvednou a nevidis nalevo - napravo. Bohuzel takovy zazitek je uz na cely zivot :o((((.
|
Katka |
• |
7.12.2004 10:53:32
Nejsme si příliš jista, co vlastně chcete svým příspěvkem říct. POdle mého názoru má každý právo učinit jakékoli rozhodnutí a má se rozhodovat především podle toho na co se cítí a na co psychicky má. Já jsem se prostě rozhodla, jak jsem se rozhodla. Prostě jsem chtěla vědět, jak to s mým dítětem zdravotně je a proto jsem podstoupila veškěrá možná vyšetření, i když tam je určité riziko. Pokud bych se měla u všeho rozhodovat na základě všmožných rizik, tak bych se snad ani pro těhotenství nerozhodla. Mé dítě bylo chtěné a vytoužené, mé rozhodnutí mě bude bolet do konce života. Je mi líto, pokud se Vám díky mému příběhu udělalo špatně, to opravdu nebyl záměr.
|
5.12.2004 18:46:20
Mohla bych se zeptat, proč je za poškozeními vzniklými v souvislosti s amnio ten smajlík?
|
Klára, gyn. por. sestra |
• |
5.12.2004 16:58:56
Nezodpovědné?!Po přečtení vašich slov se mi udělalo, s prominutím, zle.Nebudu vám vymlouvat váš názor na screeningová vyš.- Triple test(AFP,hCG,E3)amniocentézu(poškození plodu?:-)),protože to asi nemá vubec cenu.Ale chtěla bych, aby jste si uvědomila, že když se Vám to mimčo narodí s vvv,tak nebudete žít ani vy a ani to mimčo, protože co je to za život, když neví,že žije?Já už nemám dítě s vvv.
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.