Klára, gyn. por. sestra |
• |
5.12.2004 16:58:51
Nezodpovědné?!Po přečtení vašich slov se mi udělalo, s prominutím, zle.Nebudu vám vymlouvat váš názor na screeningová vyš.- Triple test(AFP,hCG,E3)amniocentézu(poškození plodu?:-)),protože to asi nemá vubec cenu.Ale chtěla bych, aby jste si uvědomila, že když se Vám to mimčo narodí s vvv,tak nebudete žít ani vy a ani to mimčo, protože co je to za život, když neví,že žije?Já už nemám dítě s vvv.
|
Katka |
• |
27.10.2004 13:34:49
Ahoj všichni,
je mi 27 a v září 04 jsem byla na přerušení těhotenství v 19. týdnu. Už od 12. týdne vše potvrzovalo to, že dítě nebude tak docela v pořádku. Naštěstí mám vynikajícího gynekologa, který poznal příznaky Downova syndromu, doporučil plodovku. I ta diagnozu potvrdila. S manželem jsme se rozhodli, že půjdu na přerušení. To rozhodnutí proběhlo docela rychle, možná to vypadá, že jsem cynická, ale já se znám dobře a prostě mi nepřišlo příliš zodpovědné porodit postižené dítě. Pobyt v porodnici byl díky personálu ( liberecká nemocnice) snesitelný, chovali se velice chápavě a vlídně. Ty týdny potom byly příšerné, v podstatě jsem šestinedělí probrečela, přesto však svého rozhodnutí nelituji. Asi jsem příliš pragmatická. Jsem i nadále stálou pacientkou genetiky a bylo mi řečeno, že je to náhodná vada. Já bych všem plodovku doporučila, je dobré vědět, jestli je dítě v pohodě. Přeji všem pohodové těhotenství!! |
Markéta |
• |
23.10.2004 19:22:07
Milá Martino, děkuji Ti za Tvé povzbuzení. Určitě taky někdy překonám svůj strach a pořídíme klukovi sourozence. Zatím je to zkomplikované tím, že mu musíme sehnat el. vozík a sama jistě víš, že žádat v naší zemi něco po úřadech a zdravotní pojišťovně je víceméně nadlidský úkol. Je už totiž dosti těžký ( 15 kg ) a mám strach, abych, kdyby byly genetické testy v pořádku, náhodou nepotratila jenom kvůli tomu, že ho musím přenášet. Podle genetika máme 25 % pravděpodobnost, že další dítě bude také mít toto postižení, 75 % že ne. Také mi doporučil prenatální genetiku - zjišťování v cca 12 týdnu. Bohužel se mi zatím o tomto vyšetření nepodařilo zjistit více, jenom to, že se to provádí v Praze. Jsem rozhodnutá dát tomu všemu čas a ono to přijde všechno samo. Tobě a celé rodince přeji, ať je to malé zdravé a hlavně ať z něho má bráška radost. Měj se moc krásně. Ahoj Markéta
|
lucka, daneček 6, mimi na cestě 18tt |
• |
22.10.2004 16:55:03
zdravim, konečně jsem našla někoho kdo má tak trochu podobné "obavy" jako já.sedím už tři dny u počítače a čtu a čtu -nejvíc články týkající se genetických testů zvláště krevního testu AFP.najednu stranu mě uklidnili všechny tyto příspěvky, ale na druhou....v pondělí jsem se dozvěděla že mi AFP testy nedopadli až tak jak by měli,takže jsem na pondělí 25,10 objednána na genetiku-proto se snažím najít vůbec něco co TO vlastně znamená.jestli někdo čte prosím ozvěte se...díky lucka
|
Martina |
• |
21.10.2004 16:12:54
Mila Marketo chci reagovat na tvuj prispevek aporadit ti abys mela pokud jste oba na to pripraveni dalsi mimco my jsme na tom obdobne jako ty jednoho kluka mame 11.let ma postizeni obou rukou neudela nektere pohyby ma omezenou svalovou silu byl na dvou operacich a nejde mu pomoci ted po takove dlouhe dobe jsem konecne premluvila manzela abychom meli druhe mimco on moc nechtel boji se opakovani ale oba jsme se nechali vysetrit u ob.lekare na genetice pred otehotnenim jsem brala vitaminy oba jsme uplne vporadku ted jsem v 18ttdneska jsem se doyvedela vysledky genetickych testu jsou ok. ale porad mam obavu aby to nedopadlo jako minule. na mimi se strasne tesime ale cervicek porad hloda. pokud jsi silna a pujdes do toho drzim ti vsechny palecky. Klidne mi napis jak ses rozhodla. Martina
|
Markéta |
• |
16.10.2004 0:13:38
Zdravím všechny, kteří čtou tyto řádky.
Reaguji na téma ohledně genetických testů a umístění dětí do ústavů. Mám jednoho čtyřletého syna. Krevní tripl testy dopadly nadmíru dobře, veškeré ultrazvuky byly v pořádku. No prostě ideální těhotenství zakončené císařským řezem pro konec pánevní. Miminko se vyvíjelo stejně jako každé jiné, od 6 měsíce bylo nějaké pomalejší a nakonec nám v jeho roce sdělili, že trpí nevyléčitelnou nemocí, kde odumírají jeho buňky v těle. Nevíme jak dlouho tady s námi bude, ale víme určitě, že by jsme ho nikdy nedali do ústavu. Při návštěvě genetika nám bylo vysvětleno, že kdyby se měly zjišťovat opravdu všechny genetické vady, těhotenství by na to svou délkou nestačilo. Už hodněkrát jsme uvažovala nad tím, co bych udělala, kdyby toho zjistili během těhotenství. Rozum mi říká, že šla na potrat, srdíčko je však opačného názoru. Teď, když vidím toho malého bystrého klučinu,který nedokáže vlastně vůbec nic sám, je plně odkázaný na pomoc druhého, jsem nesmírně ráda, že ho mám. Věřte mi nebo ne, ale člověka taková životní zkušenost donutí přehodnotit celý život. Všichni nám doporučují ať máme ještě další děti, ale já mám z té zatracené genetiky takový strach ... |
Lenka |
• |
12.9.2004 13:04:40
Jelikož jsem měsíc po ukončení těhotenství v16 týdnu právě kvůli zjištění Edwards.syndromu chtěla jsem se zeptat jestli jste podstoupila nějaké genetické testy aby se to nemohlo opakovat a co to obnáší.Je mi 41 a už toho času k tomu abych měla znovu miminko nemám Moc děkuji za odpověd.Lenka
Email rtelarik@seznam.cz |
Lenka |
• |
12.9.2004 13:04:33
Jelikož jsem měsíc po ukončení těhotenství v16 týdnu právě kvůli zjištění Edwards.syndromu chtěla jsem se zeptat jestli jste podstoupila nějaké genetické testy aby se to nemohlo opakovat a co to obnáší.Je mi 41 a už toho času k tomu abych měla znovu miminko nemám Moc děkuji za odpověd.Lenka
Email rtelarik@seznam.cz |
• |
11.9.2004 19:02:14
Aničko,měla jsem úplně stejnou diagnozu,jsem po ukončení těhotenství v 16 týdnu,moc ráda bych si stebou popovídala,pokud máš zájem odepiš Lenka email rtelarik@seznam.cz
|
• |
11.9.2004 18:20:04
Milá Ivčo,to co jsi před téměř dvěma lety prožívala moc dobře znám.V 15 týdnu mi zjistili ,že miminko má okolo hlavičky a téměř celého tělíčka otok.Po odběru plod.vody mi genetik sdělil,že miminko má 18 chromozom navíc,tedy jako u tebe Edwar.syndrom.Je mi 41 let děti už mám velké a tohleto miminko jsem strašně chtěla.Genetik mi řekl přesně to co obě,pokud se to nějakým zázrakem narodí,do 1 roku 90 procent dětí s tímto syndromem umírá.V 16 týdnu jsem nastoupila do nemocnice ,kde jsem 2 dny rodila 60 gr. chlapečka.Viděla jsem ho když se narodil a vypadal jako ůplně zdravé miminko,jen byl strašně malinký.Nikdo kdo tohle neprožil to nepochopí.Taky mu do poslední chvíle bilo srdíčko a já nikdy nezapomenu na ty malinké nožičky a zaťaté pěstičky.Nevím jak si to přežila ty,já to zatím/je to jen 3 týdmy/moc nezvládám ale chtěla bych vědět jestli si našla odvahu počít znovu dítě.Pan doktor mi říkal,ať to za půl roku zkusíme znovu ,ale zatím se jen strašně bojím ,že bych to mohla prožívat znovu.U žen po 36 letech křivka tady těch chrom.poruch velmi stoupá. Budu ti moc vděčná když napíšeš bud na email nebo tady.Lenka
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.