Názory k článku Genetické testy - pár otázek k zamyšlení

Vsechny vas zdravim,
pridam take svuj pohled na celou vec. Pred nejakou dobou jsem otehotnela, tehotenstvi probihalo celkem normalne, sice jsem ze zacatku spinila, ale jinak vsechno bylo v poradku. Zanedbala jsem triple test v 15 tydnu a tak jsem ho absolvovala az v 19 tydnu, komplikace jsem si vubec nepripoustela, mela jsem uz zdrave deti. Potom jsem dostala dopis z genetiky, ze hodnoty AFP jsou vysoke a pro presnost se mam dostavit na geneticky ultrazvuk. Dlouho me prohlizeli az mi sdelili, ze dite ma hydrocefalus, a navic ma rozstep patere. Okamzite mi nabidli, abych zustala v nemocnici, epiduralni anestezii a nasledny porod, protoze ten uz probihal ve 21. tydnu. Kazdy kdo toto zazil vi, co jsem prozivala. Citila jsem se jako vrah a samozrejme jsem potrat nechtela. Gynekolog je muj znamy, takze se se mnou vubec nebavil o tom, ze bych si dite mohla nechat a vysvetlil to tim, ze dite po narozeni nebude schopno jakehokoliv pohybu, bude mit problemy s vyprazdnovanim a stejne budu cekat na to, az umre. Nejhorsi na cele veci bylo to, ze dite bylo me vytouzene devcatko. Zavedli mi tedy tabletku na vyvolani porodu a za cely den jsem opravdu dite porodila. Asi za tyden jsem sla na kontrolu a jen tak mezi reci jsem se zeptala lekarky, jak dopadla pitva - mela jsem strach se zeptat. Odpovedela, ze patolog nezjistil zadna onemocneni ditete.
Dnes uz sveho cinu nelituju, mam k tomu i sve osobni duvody, ale souhlasim s tim, ze i matka ma pravo se rozhodnout jaky zivot bude zit a pokud ma uz rodinu a deti, jaky zivot budou zit jeji deti? Postizene dite vyzaduje peci a to kazdodenni, totalne zmeni zivot vsem, pokud bych se znovu mela rozhodnout, vubec bych nemenila, protoze by moji kluci nikdy nemohli prozit tolik legrace, cestovani a zazitku jake jsme mohli mit, s postizenym devcatkem by byl nas zivot uplne jiny. Nedavno jsem take mluvila s jednim lekarem na toto tema, ktery mi rekl, ze nevi, jaka budoucnost nas ceka, protooze stale vice zachranujeme postizene a slabe, je to spravne? Budoucnost patri detem a ty jednou vyrostou. Je to krute, ale je to tak.

Ahoj Inko,
moc ti držím pěstičky,napiš,jak to dopadlo,čtu tady celé dopoledne články a názory a mám z toho hrůzu,jsem v 10.týdnu a je mi 35 let.Když mi bylo 20,tak mě vůbec nenapadaly takové černé myšlenky,Dnes .když vím,co mě čeká za testy,tak mám nervy jak špagátky.Napiš,napiš,napiš!!!!!

To jsem ráda, že to nakonec tak dobře dopadlo! Co M. a její manžel museli prožít, je opravdu strašné. Myslím, že je lepší (alespoň pro mě s mou povahou), když se člověk dozví nějakou zlou zprávu jako fakt, se kterým se musí vyrovnat, a ne jako něco nejistého, co přijít může, ale nemusí... Strach z budoucího bolí víc než tvrdý dopad do reality.

Už dříve jsem se rozhodla v příštím těhotenství triple test odmítnout (naše první dítě zemřelo v 7 měsících na VVV, kterou se nepodařilo odhalit dříve než v 32.tt).

Petro, dík za zájem. :o)
Milada ti už odpověděla - máme zdravýho a šikovnýho kluka, zaplať Pánbůh. Kupodivu je i celkem kliďas, po těch nervech s genetickými testy jsem se bála, aby nebyl neurotik.

Přečetla jsem si příběh Jany V. (podle data se značným zpožděním). Moc jsem s ní cítila a přála jí, aby vše dobře dopadlo. Nevíte o ní někdo?