Názory k článku Genetické testy - pár otázek k zamyšlení

Je to těžko soudit.Nějaká vada je prostě obtíží a nemusí být člověk ani v nejhorších představách připravený.Viděl bych to tak,že když se člověk rozhodne pořídit dítě musí myslet ne jen na to hezké,ale musí být odhodlán a připraven,že se bude muset starat právě o takové dítě s vadou.Nebo musí mít jasno co bude v takové situaci dělat.A i normální dítě může potkat neštěstí a bude bez zraku,bez noh,nebo dostane nějakou nemoc po které bude na dosmrti jiný.Svět je veliký a možností je mnoho.Člověk musí myslet pozitivně i když umírá statistika 1:120 je ještě fajná.A nemusí to dopadnout tak zle.

obdivuji tě, protože já jsem si po špatném triple testu nechala odebrat plodovou vodu a zjistila, že miminko je postižené a nyní mě čeká to nejhorší na světě, nejsem totiž připravená na těžce postižené dítko. omlouvám se vám

Jsem teď v 19. týdnu těhotenství, předminulé úterý mi brali plodovou vodu. Je mi 43 let, mám dvě, už dospělé děti, ale tohle malé bych ještě moc chtěla. Zatím probíhá vše v pořádku, jenom stále ještě neznám výsledky amnio... Za týden jdu na ultrazvuk, snad i s manželem, je to hrůza čekat, jak dopadnou výsledky odběru. Doufám, že budou OK, ale u mne je riziko poškození 1:40. Podle statistik. Hanča

Já si to prožívám teď a podobné šťastné příhody mě naplňují radostí. Vždyť amniocintéza má 99,9% spolehlivost.. To snad popletly zkumavky.. Jak potom věřit jejich 1% riziko potratu při odběru. Je otázka, jak tyto procenta počítají. Gynekolog nám otevřeně řekl, že se to v podstatě nedá vysledovat. Pochybuji, že jsi po porodu psala do genetické poradny, že si mohou zapsat do statistik špatné výsledky, nebo že něco takového někam zaznamenala porodnice.

Nám vyšla pravděpodobnost 1:35 chromozomální vady. Genetická poradkyně (Genet) byla opravdu nepříjemná a povýšená. Ultrazvuk je v pořádku, lékaři prohlížení miminka dělalo radost a působil velmi pečlivě a profesionálně.

Odběr jsme odmítli, v případě neslučitelné vady se životem bychom to pravděpodobně uvážili. Ale jedna věc je myslet, co bych udělala kdyby, a co uděláš když to opravdu nastane. Strašlivé rozhodnutí postavené na vodě.

Už nebřečím, naděje je naděje, vlastně si s tím nedělám hlavu a upřímně se raduji z každého pohybu. Postižené děti jsou prý také línější. Moje postižená kamarádka prohlásila "dauníci jsou v pohodě". Tak ho přijmeme, lásku a úsměv od něj určitě dostaneme.

Lusika

Opravdu držím palce. Je mi sice 14 let, ale chápu co prožíváte. Jen se nevzdávejte. Mé známé se narodil postižený chlapeček. Dnes je mu už pět a je radost vidět, že je tu s námi. Buďte silná. S pozdravem Markéta Večeřová