Názory k článku Nadané děti 4

Ahoj, přečetla jsem si všechny články na toto téma,ale vůbec jsem se nedověděla, co dělat konkrétně!Já sama pocházím z malého městečka a vzhledem k popsaným projevům nadání, jsem nadané dítě byla, ale nikdo mě nijak nepodporoval a ve škole jsem si od spolužáků i učitelů užila své!!!Teď sice bydlím v "metropoli" severních Čech a u své dcery (3,5) pozoruji jistá nadání, ale nevím co konkrétního bych měla podniknout pro jejich rozvoj.Obtelefonovala jsem několik MŠ, radila se s naší p.dr.,která si o mně mimochodem myslí,že jsem "neurotická matka" a že dceru příliš sleduji a mám ji spíše nechat, ať si roste, jak chce a NIC!!!Dceři se snažím maximálně věnovat, a že to při jejich občasných vzdorech (vycházejících z frustrace,pokud jí něco nejde tak, jak si představuje)je dost obtížné!Co mám tedy dělat?Jezdit do Prahy? Poradí mi vůbec někdo?Táňa

Ahoj, tak to jste mě uklidnily:)Ne vážně, přesně jak píšete, vytříbený smysl pro humor mají oba naši hoši, včetně toho, který ještě moc nemluví (budou mu tři až vdubnu, tak kam by spěchal,ne?) Podobně jako Lenčin syn odpovídá i náš a přesně, lidi to považují za drzost,protože přece ani ne pětileté dítě nemůže uvažovat či se dokonce chovat jako tvor o několik let starší,ne?
Bohužel, jeho úvahy jsou někdy šílené - když se třeba dožaduje toho, abych ho pustilana wc, protože si chtěl ověřit svou domněnku, že "rodiče mají větší hovínka než děti, když jsou větší, ne mami?"

Myslím, že to děláte správně (nenásilné rozvíjení jeho schopností). Dělala jsem to vlastně taky tak. Sama pak vidíte, jak dítě reaguje a v čem vyniká. Když si vzpomenu na matematiku-taky moc nespěchal, počítat začal až sám chtěl, ale za to mu to pak nedělalo problémy. A s tím chováním? Dodnes si např. pamatuju, když jsme šli na odběr krve. Vešli jsme do čekárny, normálně pozdravili a posadili se na lavici vedle starší paní. Dala se s námi do řeči. A jak to u starších lidí bývá pronesla k synovi: "Umíš taky hezky zdravit? Já jsem tě neslyšela! Měl by jsi mi to zopakovat!" Na to syn pravil: "Milá paní, nevidím důvod, proč bych měl opět zdravit, když jsem již jednou při příchodu zdravil. Jestli máte nějaké potíže zvolte jinou ordinaci." Pro mě i lidi okolo to byl šok, někteří zvedli výhružně obočí, jiní se raději otočili, aby ostatní neviděli jejich smích. Podobných věcí bych našla dost (třeba někdy příště), prostě některé děti uvažují jinak a pro někoho to vypadá jak problémy s chováním, ale věřte, že je to úplně jinak. Zdravím. Lenka

Lenko,

mas pravdu. Jen malo deti je "opravdu nadanych" v pomeru, kdy si rodice mysli, ze opravdu nadane jsou. V mnohych pripadech jde o deti, ktere jsou vyvojove "tochu napred" , coz se brzo srovna, nebo jsou "pilnejsi". Opravdu nadane dite je jine. A take jak pises, velmi casto se stava, ze opravdu nadane" dite naprosto zabredne do prumeru (ci podprumeru), protoze to nikdo vcas nezjisti, a z nadaneho ditete se stane "nemotivujici rebel nebo flegmatik". A to je prave to umeni, zjistit vcas opravdouvou nadanost a tu dale rozvijet. Je dobre, ze jsi to zjistila vcas. Gratuluji.

Evo,
víš, jak to vypadalo u nás ? Dcera na tom byla v dovednostech podobně jako Tvůj syn a do školky šla v necelých 4 letech. A musím říct, že to byl ze začátku opravdu horor. Dodnes vzpomínám, jak mi ž převlečená a přezutá utekla a já ji honila v dešti v bačkorkách kolem školky. Potom jsem ji celou uplakanou strčila paní učitelce do náručí a utíkala s výčitkami svědomí do práce. Ale jak se za mno zavřely dveře, byl prý klid a dcera byla v pohodě. Bylo to z její strany takové terorizování matky. Po týdnu byl klid a do školky jsme se začaly těšit.
Vůbec bych si nedělala výčitky, že dáváš malého do školky. Ony děti už v tomto věku potřebují vrstevníky, naučí se žít v kolektivu a pokud budeš mít štěstí na školku, určitě se tam toho spoustu naučí. Nevím jak Ty, ale já bych asi těžko vymýšlela veškeré aktivity, kterými se děti ve školce zabývaly. My měly na školku štěstí, protože tam bylo spoustu kroužků - výtvarný, keramika, flétnička, angličtina,plavání, v létě školka v přírodě, v zimě lyžařský výcvik na horách, větší děti jezdily na celodenní výlety na kolech, menší děti na výlety na tříkolkách alespoň po sídlišti. Když děti zjistily, že umí dcera číst, nosily jí z domova knížky, aby jim je četla, což pro ní taky byla určitá zkušenost a paní učitelky jí v tom jen podporovaly.
Žádná školka pro nadané děti asi neexistuje, vždyť není ani škola pro tyto děti, ale když budeš mít štěstí na školku, netřeba ji hledat.