Názory k článku Co je porodní plán?

Jitko,

tak znova - zde uvedený porodní plán není univerzální návod na spokojený porod, ale rada, jak je možné si porodní plán sestavit. Nikdo nikoho nenutí, aby si ten svůj sestavil zrovna podle tohoto, žena by si ho měla sestavit především tak, jak sama uzná za vhodné. Tady se jí nabízí forma plánu, obsah si přece může změnit podle sebe. TO, že nepovažuju za ideální, aby porodní plán sloužil k nátlaku na personál - to jsem přeci psala :o) I když pravda je, že narozdíl od vás jsem přitom nemyslela na chudáčky zdravotníky, ale především na sebe - pohodový porod si rozhodně nepředstavuji tak, že se musím hádat o každý vlastní prd, proto doporučuji nejdřív si podle plánu vybrat vhodnou porodnici (=porodnici, která po odborné stránce, technickým vybavením a přístupem personálu splňuje moje základní požadavky) a teprve v ní se vytasit s plánem, kde už ty požadavky budou podrobně specifikovány. A že by to mělo být nejlépe po probrání s personálem, to jsem taky psala - pokud ovšem na nějaké probírání předem "nemají čas", je to jejich problém, pak bych ho prostě přinesla rovnou k porodu a už by bylo na manželovi, aby pohlídal jeho plnění.Je to přeci můj porod, já jsem zodpovědná za své zdraví a i když to možná některým lékařům bude připadat divné, já s manželem jsme zodpovědni i za dítě, pokud nejsme soudem zbaveni rodičovských práv. A už jsem to posledně psala - pokud by se změny ve zdravotnicktví nechaly na zdravotnících a "možnostech oddělení", věřím tomu, že do dneška by například návštěvy byly ve středu a o víkendu po hodině, u malých dětí pokud možno vůbec ("aby při odchodu rodičů nebrečely"), protože velká část nemocnic není uzpůsobená k pobytu rodičů na oddělení. To, že rodiče s dětmi na oddělení jsou, byť ne v ideálních podmínkách, je proto, že to prostě vyžadovali a na provozní problémy nebraly ohled.

JInak nechápu, co na uvedeném porodním plánu považujete za idealistické - dalo by se to specifikovat? Mně připadá solidní:
* uvádí optimální variantu = porod tak, jak bych si ho v ideálním případě představovala
* přijatelnou variantu = není to sice ideální, ale překousnu to
* nepřjitalenou variantu - a jak jsem si všimla, ta počítá i s tím, že ne všechno musí probíhat bez problémů (např. nepřijatelné je pro mne vyvolání nebo urychlování porodu, pokud to nebude nutné; aplikace léků bez poskytnutí informací, k čemu slouží...). A konečně, i v poznámkách jsou věty: "Ustoupím ze svých požadavků, pokud nastanou komplikace a dostane-li se mi náležitého vysvětlení."; "V případě komplikací se budu řídit podle instrukcí ošetřujícího personálu."...

Takže mě ten plán připadá rozumný, navíc pokud si sjedu možnosti přijatelné a nepřijatelné, neobjevila jsem v nich nic, co by mi nemohla splnit kterákoli nemocnice, do které zavítám. Žádné speciální přání, které by vyžadovalo speciální pomůcky a přístroje, nebo které by bylo dražší či náročnější než "normální" porod. Žádné z těch přání není nenormální, prakticky vychází z doporučení Světové zdravotnické organizace, a pokud nějaká porodnice není ochotná tyto požadavky splnit, svědčí to pouze o jediném - zaměstance zajímá spíš jejich vlastní klid, než potřeby a bezpečnost rodičky. Ale to už je to, co jsem psala - porodní plán by měl v první řadě posloužit k výběru vhodné porodnice. Tam, kde už předem dávají najevo odpor mi má přání splnit, tak tam mě opravdu nic netáhne. A znova opakuju, je naprosto jedno, jaká přání. Pro přirozený porod jsem si vybrala Vrchlabí, ale určitě bych si ho nevybrala pro předem plánovaný porod císařem nebo s epidurálem.

A příklad, který jste dala, taky celkem nechápu. "Maminka, která v dobré víře přijde k porodu s papírem, že si přeje, aby ona i její partner mohli na sále pojíst, dále v šeru porodit, nejlépe v bazénku, v žádném případě nesouhlasí s provedením episiotomie či aplikací medikamentů a po porodu hodlá ještě 2 hodiny setrvat na sále a nepřeje si, aby jí dítě bylo (byť na chvíli)odebráno, se těžko může setkat s nadšením a příslibem personálu, že to takhle bude probíhat." Co je na tom nesplnitelného? Snad jedině ten bazén (ale to už je opět to, o čem už jsem mluvila, porodní plán mi pomůže ujasnit si představy, abych pak nevyžadovala něco, na co vybavením prostě nestačí - mimochodem, vím o ženě, která přijela do Vrchlabí s přáním porodit ve vaně, ale protože byla zrovna obsazená, personál jí porod odasistoval aspoň ve sprše, když už jí ta voda pomáhala...). To ostatní běžný chod oddělení přeci nijak neovlivní ani k tomu nic není potřeba... Samozřejmě, mohou nastat komplikace, ale to už snad bylo v pláno řešeno (viz citace výše). Pokud si žena přinese k porodu vlastní jídlo, tak to nemocnici nic nestojí, pokud u nekomplikovaného porodu nechce léky, tak to by snad měla být samozřejmost, preferovat natržení před nástřihem je její právo. Konečně, snad mimo "klasickou polohu" se nástřih snad ani provést nedá. A zrovna tak nevidím důvod, proč by mělo být dítě odebráno - pokud ho lékař může prohlédnout ve vedlejší místnosti, může ho stejně dobře prohlédnout například i u rodičky na břiše, pokud není v téže místnosti stůl. A jestli se dítě zváží teď nebo až třeba za hodinu, když už porodím placentu a budu moc dojít i s dítětem k váze - tak to snad nehraje žádnou roli :o) Proč by něco takového mělo personálu vadit? Vždyť já po nich nechci, aby pracovali víc než obvykle, nebo aby používali pomůcky, které nemaj...

Svého lékaře u porodu mít nemůžu z jednoho prostého důvodu - k porodům nedochází. On sám je zaměstnancem firmy, nemůže si z práce odběhnout, jak se mu líbí (= má naobjednané jednak své klientky k běžným vyšetřeným, jednak těhulky na speciální ultrazvuky). A kdybych mu navrhla vyvolávaný porod, abych se trefila do jeho volna - no, nevím jestli by s tím souhlasil (pravděpodobně ne), ale zcela jistě by ho vomejvali, jak ZROVNA MNE něco jako zbytečně vyvolávaný porod mohlo napadnout :o) Chodím k němu už několik let, jsem s ním spokojená, a i když ne vždycky souhlasím s jeho navrženou léčbou, zatím jsem se vždycky dohodli - buď mne jeho argumenty přesvědčily, nebo uznal mé právon na rozhodnutí, případně jsme našli přijatelný kompromis. Nestává se to často, ale přeci jenom někdy ano. Nemám důvod ho kvůli devíti měsícům měnit.

Navíc my dvě máme rozdílné zkušenosti - podle toho, co jste v jiném příspěvku napsala, jste rodila bez problémů na zádech Já ne, já se na zádech dusila, bolesti byly větší, točila se mi hlava, chtělo se mi zvracet, upadala jsem do depresí, dítě nechtělo rotovat ven... Ano, vím, že je možné, aby mi lékaři dali nějaké injekce na bolest a nevolnost, kyslík, případně jsou schopní i děcko vytáhnout kleštěma nebo vyříznout císařem a určitě bychom to dítě i já přežily. Nicméně připadá mi to naprosto zbytečné, když jsem si vyzkoušela, že stačí změnit polohu a všechny potíže samy od sebe zmizí stejně rychle, jako se objevily. Nevidím důvod k tomu, proč léčit něco, co je pouze přechodný stav způsobený nevhodnými požadavky lékařů, tím že zvyklosti oddělení upřednosťnují před tím, co sama cítím, že bych měla udělat. Věřím lékařské vědě (homeopatie, bylinky a podobné "šarlatánství" :o) mě nijak neoslovilo), ale nemám ve zvyku cpát do sebe léky zbytečně, tím spíš v době, kdy je ve větší či menší míře předávám i svému dítěti. Proto jsem si vybrala porodnici, kde nikoho mé požadavky nepřekvapí, mluvila jsem i s holčinami, které tam přijely s vlastním porodním plánem a neměly s ním problémy (samozřejmě, bez jakéhokoli příplatku - proč bych měla někomu platit za to, že je tak laskav a dodržuje zákony? - viz bod tři, práva pacientů, kde je jasně řečeno mé právo na rozhodnutí, zda se zákrokem či léčebným postupem souhlasím nebo ne. Naopak, nedávno jsem četla článek, ve kterém bylo popsáno, jak jedna žena úspěšně zažalovala lékaře za nedodržování práva na soukromí, vycházející z téhož dokumentu... ). Kdybych však musela navštívit nějakou porodnici v Praze (což vzhledem ke vzdálenosti Praha-Vrchlabí nevylučuji), určitě se přiženu s porodním plánem, i kdybych ho měla narychlo nadrápat cestou v autě, a dozor nad jeho plněním přenechám na manželovi, protože se ani náhodou nehodlám s někým dohadovat. A on bude vyžadovat, aby byl dodržován, protože zákon je na naší straně. A to, že názory lékařů z WHO jsou mi bližší než názory některých českých lékařů, nehraje žádnou roli, protože já mám právo znát nejenom "běžnou léčbu", ale též alternativy a sama se rozhodnout (opět viz práva pacientů...) Jak už jsem psala v předchozím příspěvku - těžko si vydupu něco, k čemu jsou potřeba speciální pomůcky, přístroje či zařízení, které daná porodnice nevlastní. Na druhou stranu pokud odmítnu kapačku nebo se rozhodnu porodit v kleče, nepotřebuji k tomu naprosto nic, jenom holt personál bude muset změnit své zvyklosti. Vím, o čem mluvím - tuhle situaci znám i z druhé strany, jako zdravotník. Z vlastní zkušenosti vím, že není nic příjemného, když se rodiče dožadují něčeho, co se běžně nedělá nebo dokonce to odporuje instrukcím od vedení. Ale právě proto, že je to tak nepříjemné, se tím rychleji začne přemýšlet, jak to udělat, aby to šlo... :o)))

S.

Milá Sylvie,
porodní plán, tak jak je zde předkládán, je bohužel -dle mého názoru- velmi idealistický. Je použitelný, pokud si ho matka sestaví více méně pro definování vlastních tužeb a nebude posléze zklamána, pokud vše bude jinak, Nebo ho může předkládat v zařízení, které si na porodní plán hraje (a nechá si to jistě i zaplatit). Mě osobně jako nejlepší řešení připadá "vyhledat si" vlastního porodníka, s tím se předem domluvit na možnostech a pak mu důvěřovat, že vše dělá tak, abyste byla spokojená. Pokud vím, řada gynekologů-porodníků již tuto eventualitu nabízí, byť nikoliv zadarmo.
Přijít do nemocnice s vlastním plánem, který předložím personálu a budu vyžadovat jeho naplnění, mi připadá zcestné. Myslím, že na dost věcech se dá domluvit (je to o tom, na koho narazíte, ostatně jako ve všem a všudy). Valná většina našich porodnic prostě ani není -bohužel- zařízena na to, aby mohla respektovat a splnit přání té které matky ohledně porodu - ať už z důvodů technických nebo provozních. Maminka, která v dobré víře přijde k porodu s pappírem, že si přeje, aby ona i její partner mohli na sále pojíst, dále v šeru porodit, nejlépe v bazénku, v žádném případě nesouhlasí s provedením episiotomie či aplikací medikamentů a po porodu hodlá ještě 2 hodiny setrvat na sále a nepřeje si, aby jí dítě bylo (byť na chvíli)odebráno, se těžko může setkat s nadšením a příslibem personálu, že to takhle bude probíhat.
Já jsem se domluvila s lékařem, který sledoval moje těhotenství, že chci, aby byl u porodu. Věřila jsem, že udělá vše tak, aby to bylo nejlepší pro mne a dítě (ovšem předpokládám, že i ostatní porodníci se snaží o totéž). Bylo mi podáno několik injekcí, o kterých jsem byla informována, proč je dostávám, při druhém porodu jsem byla nastřižena. Věřím, že to bylo potřeba a rozhodnutí porodníka nebudu zpochybňovat, protože tomu sama nerozumím. Já i děti jsme v pořádku.
Takže ,milá Sylvo, porodní plán ano, ale nikoliv jako deklarace přání matky, která musí být porodnicí striktně respektována - leckdy to skutečně ani nejde. Kdo chce mít větší jistotu, že porod bude probíhat dle jeho přání, nechť si to domluví předem /asi jako Vy/ a na žádný porodní plán, předložený překvapenému personálu,nespoléhá.
Mnoho štěstí přeje Jitka

Jitko,

pokud jsem to pochopila, tento porodní plán není univerzální návod na spokojený porod, ale návrh, jak je možné si porodní plán sestavit. Pokud Vám nevyhovuje jídlo během porodu, tak si ho do svých priorit prostě nezanášejte (jinak poznámka bokem - dle WHO "u normálního porodu s nízkým rizikem není potřeba jídlo omezovat"). Myslím, že porodní plán by měl především posloužit k výběru vhodné porodnice, nikoli k nátlaku na lékaře a porodní asistentky, aspoň v českých podmínkách. Abych to vysvětlila:

Já sama bych nejradši porodila tzv. aktivně, přirozeně, něžně, alternativně... nebo jaké všechny názvy se pro porod bez zbytečných lékařských zásahů používají, tedy tento vzor porodního plánu mi vcelku vyhovuje. Pokud jsem si svoje požadavky srovnala s možnostmi a ochotou nemocnic na ně přistoupit, vyšlo mi, že nejideálnější nemocnice pro mne je ve Vrchlabí . Tak jsem se s nimi spojila, a svůj porodní plán jsem s nimi probrala. Ne, že bych ho měla tak hezky přehledně sepsaný v tabulce, měla jsem ho jenom v hlavě a navíc na dost věcí jsem se ani ptát nemusela, protože mi je prakticky sami nabídli. Nevím, jestli si něco budu sepisovat, vzhledem k filozofii porodnice mi to připadá zbytečné, ale určitě s porodním plánem seznámím manžela, pro jistotu.

Ale kdybych upřednostňovala třeba porod s epidurálem, zaměřila bych se v porodním plánu na úplně jiné věci, než teď - v první řadě asi na dostupnost této služby a zkušenosti anestiozologů. Byl by ode mne nesmysl sestavit si porodní plán, ve kterém bych preferovala EA, a pak jsem odjela porodit do Vrchlabí, když ti se nijak netají tím, že EA při porodech nepoužívají... Zrovna tak pokud preferuji porod do vody, těžko si ho vydupu tam, kde nemají porodní vanu :o) Prostě porodní plán je něco, co mi pomůže ujasnit si myšlenky, co od porodu vlastně očekávám a podle toho si zvolit co nejvhodnější porodnici.

A pokud mi porodní plán poslouží k hrubému výběru porodnice, budu se snažit ho probrat s personálem - třeba o Podolí jdou zprávy, že je tam možné rodit též "přirozeně", ale ne všechny ženy otamtud mají stejnou zkušenost. V tomto případě bych v poradně s nimi své představy o porodu probrala (ať by byly jakékoli) a žádala jejich založení do dokumentace. Nebo by na mne neměli čas, tak bych je s nimi sice neprobrala, ale jednak bych si je přinesla k porodu, jednak by je znal manžel (nebo kdo by byl se mnou). To nejhorší, co se může stát, je to, že se na porodní plán personál porodnice vybodne, ale třeba pro mne je důležité vědět, že jsem pro splnění svých představ (jakýchkoli, nejenom porodních) udělala maximum, i když se mi nakonec třeba nesplnily.

A ještě něco - pokud se ve zdravotnictví dějou změny k lepšímu co se týká přístupu personálu k pacientům, nebývá to ani tak nápad zdravotníků jako spíš důsledek "nátlaku" pacientů. Třeba Vy píšete, že tatínka u porodu považujete za samozřejmost - no, ale ještě před deseti lety tomu tak nebylo (a třeba pokud vím, u našich slovenských sousedů to není samozřejmost dodnes). Jakožto budoucí dětská sestra jsem tehdy chodila na praxi na jeden porodní sál, kde měli též jeden box pro rodičku s tatínkem. A nedá se říct, že by se o ženách, které si partnera přivedou s sebou, místní personál vyjadřoval zrovna uctivě. Ale... když jsme se jich ptaly, proč je tam teda pouštěj, když s tím mají samé problémy (navíc je to nehygienické, nebezpečné atd. ... :o) ), odpověď byla ve smyslu: "KDyž ony to ty ženský chtěj a jsou ochotný za to zaplatit..." Dneska už je v té porodnici opravdu samozřejmostí, aby v ní partner byl (a nejenom na tom jednom boxe :o) ), ale samo od sebe to opravdu nevzniklo... Proto si myslím, že je důležité, i když VÍM, že mi nějaký požadavek nesplní, tak se na něj aspoň ZEPTAT. No, taky se mi může stát, že narazím na někoho vstřícného a budu příjemně překvapená :o) A pokud ne, tak pro mne se nic nezmění, ale když se na tu samou věc zeptá víc lidí, tak to časem začne personálu vrtat v hlavě a ke změně nakonec dojde (zkušenost z našeho oddělení).

S.

Vážená paní Štromerová, jak si jinak vážím vašich aktivit kolem aktivních porodů, porodní plán - tedy konkrétně jeho globální použití mimo CAP - si jaksi nedovedu dost dobře představit.
Většina porodnic také neposkytuje vámi zmiňované vymoženosti (teplá koupel). Pobavila mne poznámka o přibalení svačiny a bačkor pro partnera. Nejsem snad tupá ovce, ale kolonka o nepřijatelnosti zákazu jídla a pití během I.doby porodní, mi připadá zcestná a nebezpečná, v případě potřeby celkové anestesie si maminka, která předtím posvačila, zvyšuje možnost aspirace. Mě dala porodní asistentka několik lžic vody i na porodním sále a po porodu mi byl prakticky ihned nabídnut oběd. Ale že by tam musel svačit manžel, no nevím ?!?
Dítě mi bylo ihned po porodu přiloženo na prsa, přišli si pro něj cca po 5 minutách, aby bylo zváženo a změřeno a hlavně prohlédnuto pediatrem, což jsem považovala za důležité, posléze jsem ho měla během šití u sebe vedle lůžka v inkubátoru. Dále jsem ho dostala asi 3 hodiny po porodu, což jsem však kvitovala spíše s povděkem, neboť jsem se osprchovala a 1-2 hodiny prospala.
Necítila jsem nějaké zvláštní omezení, že nemohu do porodu až tak aktivně zasahovat, přístup personálu byl docela milý a vstřícný a tak jsem jim věnovala svou důvěru, že dělají to nejlepší.
Přítomnost tatínka u porodu tedy považuji za naprostou samozřejmost.
Rodila jsem před 3 lety a letos v Motole, což asi není porodnice, která by příliš vyhovovala kritérium "aktivního porodu" - ale byla jsem spokojená a já ani moje děti jsme neutrpěli újmu fyzickou ani psychickou.

S pozdravem Jitka

No,ja kdyz jsem se pri prvnim tehotenstvi ptala meho lekare,ktery byl i pri porodu,jestli si mam udelat porodni plan,tak mi oznamil,ze si jej psat nemusim,jelikoz mi stejne neudelaji nic proti me vuli bez toho aniz to semnou neproberou predem.A tak to i bylo.Tady je normalni chodit po nemocnici,byt na mici,mit svou koupelku na pokoji,vlezt si do vanny,chtit nebo nechtit epidural apod.Hlavni je mit duveru ve sveho lekare a spolecne spolupracovat,coz je nekdy urcite ten nejvetsi problem.U me ne,ja mam ve sveho lekare duveru.Museli me nastrihnout a vim,ze kdyby to byt nemuselo tak to nedelaji.Ale jinak se mnou spolupracovali v nemocnici vsichni.A tak by to melo existovat vsude,smula je,ze to tak vsude neni.
Bohuna