Názory k článku Dětská přání

Martino,
myslim, ze v principu obe rikame to same..Pokud si to, co jsem napsala prectes jeste jednou, rikam, ze zbrane nejsou spatne - spatni jsou lide ci jejich umysly ci zpusob zachazeni s nimi..

Ja jen - a priznavam, ze se v mem pripade jedna o jakousi "deformaci" z hobby:-))(videla jsem asi mnoho strelnych zraneni zpusobenych ne nehodou, ale opravdu blbosti a frajerenim) - nabadam k jakesi vychove, ci poukazani detem na fakt, ze zbrane mohou ublizit..

I ja jsem vyrustala na "kovbojkach a indiankach", litala po zahradach s klackem a hrala si na vojaky..Jenze zase na druhou stranu v te dobe nebyli pocitace se strileckama (jako dospely je hraju)a nebyli filmy krvaveho razeni jako dneska atd.

Ja to neodsuzuji, jenom rikam, ze treba nase dcerka (dokud nedosahne veku, kdy je schopna rozeznat realitu od fikce) ma treba televizi jenom jako prostredek na divani se na video na jeji pohadky, ze na pocitaci ma hry k jejimu veku a pokud ji nejakou "pistolku" koupime, tak to urcite nebude ten druh - ktery je naprosta, skoro presna napodobenina "sapiku" i se zvukem...

A pokud mi nektery chlapecek (holcicky si s tim malo kdy hraji) namiri takovou napodobeninou do tvare a spusti ten rachot, opravdu je ma prvni reakce odklonit zbran vedle.

Ovsem je fakt, ze v nasi rodine jsou asi jine podminky (diky tomu, ze prostredi sportovnich strelnic a lukostrelnic je pro nas a nase dite bezne) a jinak se k tomu stavi treba mamina s dvouma dcerkama a asi jiny pohled na vec nam predlozi mamka s dvouma klukama:-))))

No to je otazka..
Ke zbranim mame u nas doma velky respekt, ten je ale ziskany prave tim, ze ja i manzel jsme "sportovni strelci" od utleho mladi. Jsme kategoricky proti strileni zive zvere, pokud by to nebylo za ucelem potravy (to je asi o necem jinem, nez hon pro zabavu) a oba mame vylozene "pupinky" az na zadku, kdyz vidime jak si to kolikrat ruzni "lide od security" vykracuji se zbrani za paskem..
Pokud nejakou hracku-napodobeninu zbrane dceri koupime prvni pravidlo, ktere se ji urcite budeme snazit tlouct do hlavy bude:
"ze na lidi se nemiri". Zbrane jako takove nejsou spatne, spatni jsou lide, kteri je pouzivaji spatnym zpusobem..
Mate kluka, asi se tezko ubranite takovou hracku mu nekoupit - ale proc mu trochu neusmernovat zpusob hrani ...
A nebo jeste kompromis - detsky luk.. (ale porad plati - na lidi se nemiri;-)))

Mam podobne dilema, jako Magda s vychrlymi panenkami. Odjakziva jsem mela zcela vyhraneny nazor na hracky, ktere jsou napodobeninami zbrani (hlavne strelnych). Nyni nas syn, bohane zaopatreny ruznymi "konstruktivnimi" hrackami, celou svou dusi touzi po pistolce. Je bystostne presvedcen, ze kdyz tatinek a maminka jsou tak neoblomni, Jezisek ho urcite nezklame. Kazdemu s otresnou jistotou oznamuje, ze jemu Jezisek donese pistolku.
Co myslite?
O.

Svoje největší dětské přání si pamatuji výborně: přála jsem si živého koně. Přála jsem si ho tak usilovně, že jsem byla ochotna pro splnění tohoto přání udělat prakticky cokoli. Rodiče to vyřešili vskutku šalamounsky - koně jsem měla slíbeného a měla jsem ho dostat, až vystuduji vysokou školu. K jejich cti musím podotknout, že mi pak opravdu nabídli splnění mého přání - jenže to jsem už byla dítěm značně odrostlým, takže jsem si už rozumem dokázala zdůvodnit, proč tu nabídku nemohu přijmout.
Teď mám šestiletou slečnu, která si od svých čtyř let "píše" Ježíškovi o jediné a největší přání - bohužel o totéž, jaké jsem měla v dětství já. A předem vím, že dopadne stejně, jako já. Koně si prostě naše rodina dovolit nemůže. Jenom mi připadá zvláštní, že to největší a nesplnitelné přání se v naší rodině opakuje.
Přeji Vám všem hodně splněných dětských přání a šťastných dětí.