Andusa |
• |
11.7.2005 18:46:57
Ahoj Markétka, som veľmi rada, že si sa tak rýchlo ozvala. Ak by si s tým súhlasila rada by som s tebou popísala na e-mailovú adresu. Ak nemáš nič proti tomu, tak tu je moja adresa: andykopzavináčpost.sk. Neviem ako vy voláte to čudné a, ktoré sa dáva do mailovej adresy u nás je to zavináč. Neviem ho totiž momentálne najsť na klávesnici, asi to bude tou materskou, už som zo všetkého vyšla. Teším sa na psaníčko. Pa pa
|
• |
10.7.2005 23:24:03
Když si tak pročítám příspěvky na těchto stránkách nestačím se divit, kolik žen má podobný problém. Co se to s těmi muži děje? Nikdy mě nenapadlo,že jsou chlapy tak zbabělí. Mě už rodinný život nebaví a budu si žít tak jak chci- copak tak se řeší problémy. Opravdu nechápu,kde se v nich bere ta nezodpovědnost a sobectví. Můj muž teď odjel na týden do Chorvatska. Řekl,že jede sám,no nevím a radši nad tím ani nechci přemýšlet. Snad si tam provětrá hlavu a vzpamatuje se. Nemůžu pořád pochopit tu změnu názorů,které celý život zastával. Za necelé dva měsíce se nám narodí naše první, plánované dítě a já nevím jak žít dál. Na nic se nedokážu soustředit,jen pořád přemýšlím co udělat,aby to bylo zase v pořádku. Neumím si představit,že náš chlapeček nebude mít fungující rodinu. Ve skrytu duše doufám,že se jeho narozením něco změní. Pořád svého muže miluji a neumím si představit život v samotě nebo s někým jiným. Nechávám tomu čas,nekřičím,nehádám se,protože to na mého muže nikdy neplatilo. Jsem pořád ta hodná,obětavá a starostlivá holka,jen místo radosti a smíchu polykám slzy. Těším se na miminko,ale zároveň mám strach co s námi bude. No jak se říká "nikdy není tak hrozně,aby nemohlo být ještě hůř". A taky je velká pravda v tom,že co tě nezabije to tě posílý.
Budu ráda,když mi napíšeš jak to s vámi dopadá. Držím ti palce,ať je zase všechno v pohodě, ať ty naše chlapy něco osvítí a vzpamatujou se. Měj se hezky.Markéta |
• |
10.7.2005 14:23:39
Ahojte baby,
aj ja práve prežívam niečo podobné ako vy. Som 4 roky vydatá a máme 2,5 ročného syna. Cítim už dlhšie obdobie, že sa s manželom niečo deje a asi pred 2 mesiacmi mi oznámil, že ho už rodinný život nebaví a že tiež chce byť sám, vraj nijakú nemá. Chodí domov len prespávať a takto fungujeme. Ja som stále najedovaná a keď ho náhodou doma zastihnem, tak sa len vadíme a on ako vždy odíde za svojimi kamošmi. Rozmýšlam aj nad rozvodom, ale neviem sa rozhodnúť. Ono sa to každému povie ved sa rozved, ale nie je to také jednoduché, hoci neviem, dokedy budeme takto fungovat. A to sme ešte nedávno chceli stavať dom a plánovali druhé dieťa. Fakt netuším ako to dopadne, dokonca som prekvapená ako to dobre psychicky znášam. Asi je to tým, že sa utešujem vetou,že každé trápenie raz skončí a možno ma čaká nejaký lepší muž. A ešte verím prísloviu, že všetko zlé je na niečo dobré, len človek na to príde až neskôr. Budem rada, ak mi napíšete na moj e-mail. Majte sa a drzte sa. Nejako to dobojujeme. Pa pa |
Linda,jedna dcera |
• |
8.7.2005 23:13:11
Ahoj Markéto, jsem velice rádá, že se alespoň někdo ozval na můj příspěvek. Co k tomu dodat. V každém případě Vám přeji (tobě i miminku) hlavně hodně zdraví a tobě pevné nervy, aby jsi to všechno ustála. Je dobré, že ti pomáhá rodina manžela, alespoň cítíš určitou podporu. V mém případě se celá rodina manžela postavila proti mě a dodnes nevím proč? Ale to už teď, po 9 měsících odchodu mého muže, není podstatné. Za uplynulých 9 měsíců jsem objevila spoustu poznatků a nových hodnocení, v každém případě je to úplně nová zkušenost, která věř nebo ne tě opravdu povzbudí a žene dál. Určitě si teď říkáš, že to není možné určitě se cítíš zbytečná, nehezká, k ničemu a hlavně se neustále zaobíráš sama s sebou svými vlastnostmi, ne-li by si jak se říká skočila z mostu. I já jsem si tím prošla a neustále procházím, ale věř mi je to menší a menší. Také jsem prožila krásný vztah se svým mužem, kdy jsem budovaly zázemí a podnikali,vyvrcholením našeho vztahu mělo být právě vytoužené miminko, ale buch ho po narození dcery odešel. Také to nepochopím, ale jak říkám jsem už o kus dál. Nyní se snažím podnikat dál i s dcerkou, mám nové přátele a zařizuji si svoji existenci. Je to fakt těžký, ale uvidíme. Můj manžel si po půlročním odchodu našel přítelkyni, ale po dvou měsících se rozešly.
Dokážu se vcítit do tvých pocitů a bolesti. I já věřila, že mě nadevše miluje, že by mě v takové situaci nikdy nenechal. Myslím si, že je úplně stejné kdyby odešel v těhotenství nebo po porodu, bolí to úplně stejně. V každém případě držím palce a pevné nervy,budeš-li chtít napiš, ráda odpovím. Ahoj Linda |
• |
24.6.2005 15:33:19
Ahoj Lindo,prožívám teď něco podobného jen s tím rozdílem,že naše miminko přijde na svět za dva měsíce. Všude čteš jak je těhotenství nejkrásnějším obdobím v životě ženy a měla by si ho každá maminka užívat. Jak si ho ale užít, když ti ten koho miluješ řekne po pětiletém manželství,že už tě nemiluje a chce být sám. Že chce od života něco víc a důležitější jsou pro něj úspěchy v podnikání než rodina. Pořád se trápím co jsem udělala špatně,nebo co jsem měla udělat a neudělala. Nedokážu pochopit tu změnu jeho chování a názorů. Ještě před pár měsíci jsme plánovali budoucnost,naši i našeho dítěte, pořídili si domeček se zahradou a snili,jak tam naše děti budou vyrůstat. Nikdo z našich kamarádů a známých to nechápe,nikdo nemůže stejně jako já pochopit proč se manžel tak změnil a že by byl schopen nás opustit. Vím,jak mu vždycky říkali,že musí být šťastný,že má tak tolerantní a milující manželku a on byl na to náležitě hrdý. Manželovi rodiče stojí při mě a hlavně jeho maminka mi hrozně moc pomáhá,ale vidím jak ji to trápí a jsem ještě zoufalejší. Nemůžu se smířit s myšlenkou,že už nebudeme my,ale on a já .Že už nic nebude jako dřív.Chce nás dál podporovat a starat se o nás,ale zároveń chce být sám a žít jak chce on. Dá se mu ale věřit? Když jsme se brali,říkal,že se nežení proto,aby se někdy rozvedl. Vím,že jinou ženu nemá a on sám neumí vysvětlit proč to teď cítí všechno jinak. Nechci se smířit s myšlenkou,že je konec a pořád doufám,že se narozením našeho miminka něco změní. Mám strach z budoucnosti. Jestli si Lindo chceš popovídat,tak mi klidně napiš. Taky budu vděčná za jakoukoliv radu a pomoc.
|
Linda,jedna dcera |
• |
31.5.2005 20:50:09
Ahoj všichni, konečně jsem sebrala odvahu a čtu si tyto stránky o rozvodu o noční můře každého rozumně smýšlejícího člověka. Zatím jsem vše diskutovala s kamarádkami a známými,ale nějak se z toho nemůžu dostat. Ve zkratce, po devítiletém vztahu (manželském) se nám narodila dcera, ale bohužel sedm měsíců po jejím narození manžel odešel s udáním důvodu jsi strašná nemiluju tě. Co k tomu dodat více. Jsem zoufalá sama ze sebe, že jsem zklamala, hledající chybu sama v sobě. Po přečtení článku "vliv rozvodu na děti v jednotlivých etapách jejich života" mě děsí hrůza co že to z mé dcerky teda vyroste. Můžete mi poradit?
|
Druhá holka co se jí rodiče rozvádějí |
• |
26.10.2004 11:00:28
Je mi skoro 17 a moji rodiče se rozvádějí.Nic mě nebaví, pořád je mi smutno, chci být s někým, koho mám ráda. Jsem na internátě a domů jezdim jen ne víkend, taťka jezdí po celém světě a taky vždycky přijel na víkend. Vždycky jenom chvíli jsme byli spolu a teď má domu přijet jednou za měsíc?To ne. Já to nechci, protože ho mám ráda a chci ho mít doma. Pořád mě štve, jak se ho máma snaží přede nou a před bráchou shodit a pomlouvat, ale ona nechápe, že já nikdy o mým tátovi neřeknu nic špatnýho. Nikdy. Pomalu si nerozumim ani s mámou, protože pro ni je táta jen blbej chlap, který ji zkatil život, ale podle mě to neni pravda. Zkazili mi svět. za to jim teda pěkně děkuju..........
|
Druhá holka co se jí rodiče rozvádějí |
• |
26.10.2004 11:00:23
Je mi skoro 17 a moji rodiče se rozvádějí.Nic mě nebaví, pořád je mi smutno, chci být s někým, koho mám ráda. Jsem na internátě a domů jezdim jen ne víkend, taťka jezdí po celém světě a taky vždycky přijel na víkend. Vždycky jenom chvíli jsme byli spolu a teď má domu přijet jednou za měsíc?To ne. Já to nechci, protože ho mám ráda a chci ho mít doma. Pořád mě štve, jak se ho máma snaží přede nou a před bráchou shodit a pomlouvat, ale ona nechápe, že já nikdy o mým tátovi neřeknu nic špatnýho. Nikdy. Pomalu si nerozumim ani s mámou, protože pro ni je táta jen blbej chlap, který ji zkatil život, ale podle mě to neni pravda. Zkazili mi svět. za to jim teda pěkně děkuju..........
|
holka, co se jí rozvádějí rodiče |
• |
9.7.2004 22:18:25
Odpustťe, ale to co jste vyzkoumala a poté napsala, je dost fiktivní a hází to mladistvé do jednoho pytle. nemáte ani tušení, co se odehrává v mladém člověku, když se mu z ničeho nic oznámí, že mezi tatínkem a maminkou už to není tak jako dřív. Vlastně se mu naznačí, že snad musel být absolutní idiot, že si nevšiml té změny v chování a vůbec komunikace mezi nimi.... Nechápu jak můžete mluvit o něčem, o čem víte jen to, že je to pro děti a dospívající dost stresující, ale nezapomeňte, že néé všechny děti to berou jako pohromu...
|
Veronika Krpcová, žádné dítě |
• |
20.5.2003 12:21:32
Ahoj Berto, moje sestra má dvě dcery, už chodí do školy, ale když byly v tom věku 2-4 roky, byly to báječné holky, je to skvělý věk, rozumí co po nich chceme, uklízejí po sobě, ale nekladou příliš moc otázek ani odporu. Dokáže se s nimi podniknout už spoustu věcí, ten nejhorší věk teprve příjde.
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.