Názory k článku Jak prožívají rozvodovou situaci děti v různém věku

Klariso a co ti ten vztah může dávat? Cit je divné slovo, v případě, že on je její.

Ahoj! jsem ve stejné situaci. Jsem na mateřské, manžel se rozhodl, že o nás nestojí a chce se rozvést. Snažím se udržet rodinu, ale nevím jak dlouho toto ustojím. Rozhodl se a je mu jedno co s náma bude. A protože naděje umírá poslední, tak doufám, že ta moje ještě neumřela - doufám kvůli dětem. Na samotu si neumím zvyknout, ten pocit strach, beznaděje se nedá popsat. Byla bych ráda, kdybych si mohla s někým, kdo ví o čem píšu mohla napsat.Děkuji Káča

Dobrý den, mám rok vztah s ženatým mužem, předpokládám, že mnoho žen mne právě odsoudilo. Je mi líto. Velmi jsem váhala, než jsem se nechala ovládnout citem, ale věřím, že jde pouze o to, že je to můj první vztah a že se mi časem podaří se "ho" zbavit. Od 15 žiji sama, otec zemřel, když mi bylo 6, takže svým způsobem jsem si prošla možná o to horší ztrátou, než děti z rozvrácených rodin. Můj přítel je se svou ženou deset let, mají dvě děti, 4 a 7 let.
Ačkoli to zní divně, nikdy mi nesliboval, že se rozvede, ženu vždy chválí, a jestliže mají doma problém, ať už v sexu nebo v běžném životě, vždy se obrací na mne a já se mu(ačkoli je mi to občas proti srsti)snažím skutečně poradit a pomoct. Žiji sama, veškeré problémy musím řešit sama, neměl by na mě čas, nikdy jsem od něho nic nechtěla, nikdy jsme nikde nebyli, jeho žena mu plně důvěřuje. Takže mě de facto pouze využívá k sexu, protože to jediné jim doma moc neklape. Když jsem si přečetla tento článek, musím přiznat, že se mi při té představě stáhl žaludek. Přestože ho mám moc ráda, neumím si představit, že bych jeho dětem něco takového způsobila. Je to v zásadě přirozený boj se sobeckostí a jakýmsi majetnickým sklonem, ale je třeba si uvědomit, jaký dopad by to pro jeho rodinu mělo. možná, kdyby si tento článek přečetlo více milenek, měli by pak mnohem více výčitek, a možná by to posílilo jejich vůli vztahy ukončit.

Dobry den,
to jste napsal velice pekne, ale snaz se to rekne, nez udela. Patrim k tem, kterym se "postestilo" zazit zradu manzela a verte mi, neni to snadne jen tak ho poslat do ... (jak pisete). Bohuzel jsme na muzich vetsinou financne zavisle a v tak tezkem obdobi jako je tehotenstvi nebo materska se skutecne nemuzeme (aspon dobrovolne) obejit bez pomoci partnera! Mne se ten boj o manzela a uplnou rodinu sice podarilo, obrazne receno vyhrat, ale obavam se, ze mu to nikdy nezapomenu (i kdyby se mi podarilo odpustit), zbabelcem v mych ocich uz zustane...

Ahoj,
je zvláštní jak moc jsou ty příběhy podobné. Musím ragovat na tvé trápení, protože prožívám úplně stejné
okamžiky. S manželem jsme měli loni v létě svatbu, předtím jsme žili spolu 8 let. Docela dost na to abych
se dočkala takového překvapení. Spíš dárku ke svým 30 narozeninám. Manžel pracuje jako řidič kamionu, takže
vlastně spolu žijeme 9 let jen o víkendu,ale dařilo se nám celkem se s tou situací smířit. Ty návraty byly
opravdu šťastné. Pak se narodil syn a já si začala více uvědomovat, že rodina je něco víc, než jen víkend.
Měli jsme plány, že spravíme domeček po mých rodičích, měli jsme auto, žili normálně. Jenže on se asi moc
stýkal se svými svobodnými kamarády, kteří měli jiné představy a jemu bylo líto, že své vydělané peníze musí dávat rodině, a tak ani ne měsíc po svatbě šel a pořídil si drahé auto na leasing,samozřejmě, že beze mne, protože věděl, že nebudu souhlasit. Začal si hospodařit sám, o víkendech mizel pryč. Teď už 3 měsíce žije s novou přítelkyní,která má také dítě. Je mi tak strašně. Pořád nic nechápu. Jak se může starat o cizí
a svoji rodinu hodí za sebe. Proč pořád vytahuje chyby moje a o svých mlčí. Nestály jsme mu za to udělat něco aby se vyřešilo. Lepší a jednoduší bylo říci, já už tě nemiluju a jít pryč.
Jak se z toho dostat? A žít dál? Mám strach, že zůstanu sama a malej bude mít pryč rodinu.