Názory k článku Novorozenec bez plínek

Třeba je matka líná přemýšlet...

děkuji za váš článek velmi mě potěšil naše názory se scela shodují snažila jsem se syna také dávat na nočník od pátého měsíce ale bohužel stále máme mokré pleny a je nám jeden rok myslím že opravdu záleží na lenosti matky děkuji Petra

můj chlapec se dostal na nočník poprvé za asistence babičky,já o tom neměla tušení (to jsou ty výhody hlídání).naštěstí to dopadlo dobře a nevím, zda to způsobil krásný hrající nočník s roztomilou kačenkou či touha mého syna být velkým chlapákem.já v té době ani nevěděla,kdy se asi tak děti začínají posazovat na nočník.Prostě jsme začali zkoušet vždy při přebalování,podotýkám, že synek seděl sám od sedmého měsíce.čtyři dny stačilo polechtat a už to "teklo".pátý den pochopil,co že to způsobuje takovou moji radost a stačilo posadit.vyžadovalo to ovšem zručnost a rychlost,protože mě párkrát předběhl.Dnes má chlapec 8 měsíců,máme skoro stále suché pleny,(samozřejmě ve dne),kakat do plen odmítá.Když to na něj jde,poznám to,když mám práci a zrovna ho bedlivě nesleduji,upozorní mě sám.At mi nikdo netvrdí,že dítě neovládá svěrače a neví, co se ním děje.moje dítě vyžaduje nočník na kakání.už měsíc nemáme pokakané plíny(a to kadíme 2x deně).Jaké bylo moje zděšení,když moje kamarádka, která je podle mě docela zběhlá ve věcech kolem dětí a vždy dokázala dobře poradit,při poslední návštěvě podotkla,že pro její rok a půl staré dítě je už čas na nočník.mám pocit, že musím poděkovat naší babičce, protože při představě mého velmi aktivního dítěte a začnání na nočníku někdy ve dvou letech se mi ježí vlasy na hlavě.asi bych ho tam musela přivazovat.zato ted má do pár sekund po posazení hotovo a ta radost !Na obou stranách.je to prostě hra. a když může sedět na gauči, tak i na nočníku.pa

Ahoj, jsem ráda, že jsem tenhle článek objevila. S Šimonem jsem začala chodit na nočník v 3 měsících a všichni si ťukali na čelo. Výsledek je, že od 4 měsíců nevím, co je rozbalit pokakané dítě. Šimon si zvykl, že když chce kakat, tak si řekne (tlačí nanečisto). Dokonece raději si dojde na záchod (pokud nemám po ruce nočník, než aby kakal do plínek.
Dnes je mu 7 měsíců a my jsme téměř bez plínek. Téměř znamená, že záleží na mě, nakolik jsem disciplinovaná a včas ho dám na nočník. Začali jsme však používat hadrové pleny, aby jsme obá věděli, že máme povinnost předcházet kolizím. Šimon je pak v mokrém, pokud si včas neřekně a já mám práci, pokud včas nenabídnu nočník.
Je prima, že po každém vyčurní a vykakání je Šimon znovu a znovu nadšený, že ho chválíme a jeho sebevědomí pokaždé vyroste o kousek výš. :o)
Vřele doporučuji učit na nočník co nejdřív! Jitka

velmi by mě zajímalo, jestli v noci, když spí, stojíte u postýlky a čekáte na nějaký varovný signál, že chce čůrat. Já osobně si to nedovedu představit. A jak víte že to pro dítě není stresující, to vám to samo řeklo? A jak to děláte přes den? Vy ani nevaříte, nejíte, nejdete se vykoupat či na záchod, to jenom sedíte u dítěte a pozorujete jej, kdy vyšle signál? Je vcelku logické(alespoň pro většinu lidí), že když se vzbudíte, tak máte potřebu se jít vyčůrat, po jídle vás to také tlačí, apod. Nevidím v tom nic zázračného. A co budete dělat, až bude dítě starší a bude objevovat svět, začne si samo hrát, to ho budete vyrušovat z činnosti a z radosti a budete ho držet nad nočníkem co půl či třičtvrtě hodiny aby se vyčůral? Mimochodem, u mého syna také neznáme, co je to bolení bříška, přestože má papírové pleny. To záleží na trávení miminka a na tom co spapá(i když pije jenom mléko) a ne že se hezky vyprdí a vykaká nad nočníkem. Já a asi také vy když si chcete uprdnout, nemusíte mít nutně bolení břicha.
Nedovedu si ani představit, jak to u vás musí vypadat, všechno počůrané či pokakané, já taky kolikrát nemám uklizeno, ale že bych si nechala dobrovolně čůrat na postel či podlahu, to opravdu ne. Neštítím se toho(co bych to byla za matku!), po svém psovi to taky uklidím, ale uklízet to několikrát denně... Mám jiné starosti,např. takové maličkosti, co uvařím nejen pro sebe a manžela, ale i pro syna, občas se s ním pomazlit, hrát si sním a pozorovat ho, jak se hezky u toho směje(je mu 7 měsíců) a jak je rád, když ho hladím a laškuji s ním, taky jsme celé odpoledne venku na procházce a strašně rád kouká z kočárku po okolí. A nákup většinou obstarává manžel. Možná se vám to zdá málo, ale pro mě je to opravdu vyčerpávající zabavit dítě celý den. Ale jsem v pohodě, nevystresovaná a užívám si mateřství a nesedím pořád jen u nočníku. Jestli to vyhovuje vám, prosím, ale mě je jedno, v kolika měsících či letech se syn naučí čůrat do nočníku či záchoda, až bude sám chtít, tak se to naučí a rozhodně nic nechci uspěchat. Mějte se fajn a přeji co nejméně počuraných koberců či prostěradel.