Názory k článku Novorozenec bez plínek

Mně nepřipadá Bora chytřejší než příroda, jak zde zaznělo, ale připadá mi, že Bora umí líp přírodě naslouchat - ona zjistila, že svěrače děti ovládají daleko dřív, než se obecně tvrdí. Neřekla bych, že Bora chce po dítěti něco, čeho není schopno, ale spíše, že přišla na to, čeho může být dítě schopno.

Z posledního článku jsem byla poněkud rozladěná,neboť učit novorozeňátko na nočník v tak ranném věku se mi zdá stresující pro dítě i pro rodiče.Já sama mám 20-ti měsíční holčičku a nemohu ji ještě nechávat bez plenky.Postupně se učí na nočník,ale pokud je zabrána do hry,nevěnuje nočníku žádnou pozornost.
Přeji všem maminkám mnoho šťastných chvil se svými dětmi.

S pozdravem Petra.

Rozhodování o čemkoli, včetně toho jestli to bude s plenkami nebo bez nich může být dost složité. Existují rodiče, kteří si rozhodování ušetří tím že kompletně převezmou tradiční metody a ve všem poslechnou lékaře, kterého mají k dispozici. A pokud nebudou spokojeni s výsledky, budou nadávat na toho lékaře. Nikoli sobě.
Na druhou stranu si někteří rodiče myslí že jakákoli jiná metoda než je tradiční a než jim radí jejich lékař je lepší, pokrokovější. A můžou se do něčeho pustit bezhlavě, z nadšením a s pocitem že dělají to nejlepší. Ale jakou mají jistotu že po pár letech budou moci říct že to bylo tak nejlépe, jestliže se rozhodli přečtení jednoho článku, či jedné knihy? ...

Jestli někdo touží zvolit co nejlépe, nejzodpovědněji nezbývá než aby se z něj stal napůl vědec. Nejméně dva roky před pořízením dítěte musí začít studovat jak k maturitě. Přečte článek, ten ho nadchne a místo aby si řekl: "jasně bez plen je to nejlepší" začne hledat jaké odborné studie na toto téma existují. Začne hledat další články od maminky která zpětně tuto metodu hodnotí u svého dítěte, a její dítě už zdárně odmaturovalo a ona je schopna zhodnotit jeho vývoj a to jak jeho život ovlivnila či neovlivnila metoda bez plen. Říci že teď to funguje je sice hezké, ale opravdu zodpovědného rodiče zajímá jak se tento přístup odrazí směrem do budoucnosti. Pokud takovou maminku nenajde v ČR, bude pátrat v zahraničních článcích. Bude číst články na toto téma napsané dětskými lékařkami. Bude hledat v odborné literatuře, bude pátrat co k tomuto tématu napsali psychologové. Dále se bude ptát co statistiky. Zda proběhlo nějaké statistické zjišťování porovnávající různé projevy a budoucí kvalitu života u dětí vychovávaných s plenami a bez plen. Bude se zajímat o názory lékařů, ale pozor - bude žádat podrobné a důkladné vysvětlení.

A pak, po takovémto hloubkovém zjišťování se ten budoucí rodič bude moci opravdu zodpovědně rozhodnout. A bude vědět že si za to nese plnou tíhu té zodpovědnosti, že to bylo opravdu jeho rozhodnutí. Svobodné rozhodnutí. Protože bez dostatečných informací se nemůžeme plně svobodně rozhodovat. Ale jen důvěřovat nějaké osobě (lékař, pisatel článku který něco zkusil, zkušenosti tradice), která v podstatě rozhoduje za nás, a přebírá naší zodpovědnost.

Ale kde v našem životě vzít tolik času abychom se mohli natolik zodpovědně rozhodovat o všem co se týká našich dětí? A to je ten problém. Každý může takto dohloubky a zodpovědně prozkoumat jen něco, nestihne všechno. Proto se každý rodič musí vlastně rozhodnout které věci jsou pro něj natolik důležité že je takto do hloubky prozkoumá, ačkoli by se rád lépe rozhodoval ve více věcech.

Myslím si, že existence serveru o rodině by měla být právě takovým místem, kde se rodiče s ostatními rodiči budou moci podělit o ty hloubkové studie na určité téma (samozřejmě s uvedenými prameny). Pokud v tom nemám jasno, k čemu mi je přečíst sto názoru typu "je to blbost" ... "není to blbost" bez dostatečných doprovodných informací???
Tento server by měl být místem kde se neshromažďují jen názory a zkušenosti, ale spíše více odborných, vědeckých, lékařských, statistických informací. Dostatečné množství informací a údajů k danému problému. Natolik dostatečné, abych si tyto informace mohla vytisknout, dát je přečíst své dětské lékařce a odborně s ní zkonzultovat své rozhodnutí.

To že nějaká maminka má nějakou zkušenost přeci pro tu studovanou lékařku nemůže být dostatečným podkladem pro nějaké její doporučení. Jestliže ona s nějakou metodou nemá zkušenosti a nezabývala se s ní, těžko mi může radit bez pročtení hloubkové studie. Sama nemá už čas takovou hloubkovou studii dělat, protože už je dávno ze školy a má práci a možná i dojem že to co ví tak stačí. Pokud chci jen slyšet její názor (nevyplývající z plného porozumění celému problému), jistě mi ho ráda sdělí.
Ovšem otázkou pak je, jestli je větší autoritou to co mi řekla ona nebo to co napsal do své vědecké práce dětský lékař v Belgii, který už 15 let tuto problematiku zkoumá.

Pokud však moje lékařka bude mít příležitost patřičné prameny ode mě získat, a bude ochotna si je pročíst, a přidá k tomu své lékařské vzdělání a své zkušenosti, může z toho vzniknout lepší závěr než když si ten souhrn mnoha informací a pramenů přečtu sama. Ale otázkou je zda bude mít čas to tak podrobně zkoumat (i když je to její obor) a zda bude mít chuť to tímto způsobem zkoumat, a zda její odměna jí k tomu vůbec motivuje, a zda pro ní není jednodušší mi poradit to co je u nás tradicí.
Občas to může vypadat jako začarovaný kruh, a kdo chce získat co nejkvalitnější radu, je za tím obrovský kus práce.

Ten kdo něco takto dohloubky neprozkoumal, nemůže říct zda určitá metoda je či není blbost. Protože pokud to tvrdí, není to fér. Nemá dost informací na to aby to mohl zhodnotit. Může říct pouze "já bych tuto metodu nevolil, protože mě neoslovila z těchto důvodů ale nemám dostatečné informace k tomu, abych svým názorem mohl zodpovědně někoho dalšího ovlivňovat". Ano takovéto vyjádření je fér. Zato vyjádření typu - tato metoda je nesmysl - fér není, jestliže o tom houby vím.

Mě tato otázka zda "s plenami či bez plen" zaujala. Takže jestliže se našel někdo, kdo na toto téma provedl hloubkovou studii i v zahraničních pramenech, shromáždil dostatek odborných údajů, které k tomu mají co říci a jsou věrohodné, a byl by ochoten se o svůj výzkum podělit, nechť se mi ozve na e-mail. Budu moc ráda.

Zdravím a tak trochu závidím. My šátek používáme zhruba od tří týdnů a přesto s větříky máme problémy. Jinak máš pravdu, že miminko oznamuje jistým druhem křiku, že bude čůrat. Jak jsem četla Tvůj článek, tak jsem si teprve všimla, že když nechávám Nikolku nahatou, aby kopala nožičkama, tak předtím než začne čůrat, vždycky vydává charakteritický zvuk.
Katka

Ahoj Petro, nechtěla jsem, aby můj příspěvek vyzněl nějak zle. Já jsem v podstatě také domácí maminkovský typ,ale vzhledem k tomu, že mám manžela často mimo /ne sebe, ale domov/, tak mi nezbývá nic jiného, než řešit nákupy, lékaře apod. vlastními silami. A kromě toho chodím s dětmi pravidelně ven a to se snažím, abychom se nebatolili jen kolem baráku na sídlišti. Je fajn, že po svém psu uklízíš, taky jsem to dělala, fakt se můžu vzteknout, když nejméně jednou týdně čistím dětem botky. Nevěřím tomu, kdyby se tato bezplenková metoda ujala /i když pochybuju, protože mě se to fakt zdá mimo, ale to je jen můj osobní názor/, že všechny maminy budou po svých dětech vše uklízet /je to vidět právě u psů/, a protože veřejné WC je fakt dost problém - nejsou všude a občas na některé bych ani děti nepustila, tak by jenom k psím přibyla i dětská. Prostě používání plenek mi přijde venku hygieničtější/vždy je možné najít místo, kde dítě v klidu a čistotě přebalit/. Jestli někdo podotkne, že 3 leté děti už nemají plíny a také občas venku potřebují WC, tak to je oproti miminkům, které nemají vyluč. soustavu vyvinutou, opravdu jen občas a větší děti jsou schopné minutku vydržet, než-li se to pravé místo najde.