Názory k článku Podruhé těhotná VI - Co všechno nestíhám

Tak tento článek jsem přečetla jedním dechem, protože bych chtěla našemu Adámkovi pořídit sourozence taky tak nějak kolem dvou let. No, .....neodradila jsi mě, ale trošku jsi mi nasadila brouka do hlavy, jestli to neoddálím. Přeju milé a zdravé mimi!!!! Martina

Úplně souhlasím,Sylvie,také nic nestíhám a také máme pořád "něco".Ale to plavání nevzdávej,jsem v pátém měsíci a se synem chodíme,byla tam dokonce i instruktorka-maminka,která cvičila děti až do sedmého měsíce.Jen se musí dávat víc pozor na dětské nohy,ale jinak je skvělá relaxace v těhotenství,hlavně pomáhá na záda.Přeji příjemné těhotenství a pěkné miminko.

Tohle jsem nepsala. Mozná se nekdy zaregistruju. Klidne pis dál. Alice

Alice,

díky za radu :o)

Ale jak už jsem psala - dokud se mi budou ozývat holčiny, které jsou za mé příspěvky rády, tak je sepisovat budu. Vy ostatní je nemusíte číst, nikdo vás k tomu přece nenutí :o))) Já tu taky nečtu zdaleka všechno, co tu je napsáno.

Mimochodem, každý člověk by měl mít nějakou zálibu, která mu dokáže pročistit mozek. Dokud jsem neměla děcko, tak jsem třeba ve volném čase pracovala jako pomocný dělník při pokládaní izolací na plochých střechách - líbilo se mi tam, na střeše jsem přišla na lepší myšlenky. Teď už si na něco takového s dítětem netroufnu, tak na jiné myšlenky přicházím na Rodince. Je to tu takové fajn plácání :o) zrovna tak, jako tomu bývalona střechách, jenže tam se zcela logicky plácalo o něčem úplně jiném. Tam mi docházelo, že to, že chlapi nejsou ukecaní, je jenom pověra, taky jim dokáže pusa pořádně jet... :o)

S.

Milá Sylvie!
Jako uvědomělá matka jsem se s prvním děťátkem také přihlásila na cvičení a teoretické kursy a nakonec jsem na cvičení byla jednou nebo dvakrát (pobolívalo mě tu i onde), těch teoretických jsem zvládla většinu, ovšem až na Přípravu k porodu-dýchání J). Považovala jsem ho prakticky za nejdůležitější, ale miminko se rozhodlo přijít na svět dřív, než jsem se stihla teoreticky připravit…Dost mě to mrzelo, protože v porodnici se se mnou moc nebavili.
Druhé miminko vzniklo 4 měsíce po narození prvního, takže těhotenství bylo všechno, jen ne poklidné a „užité“. Kursy nepřicházely v úvahu – výlet do Pomadu s kočárem přes půl Prahy s žaludkem jako na vodě – ANI OMYLEM !!!Ke konci jsem si říkala, že bych alespoň to dýchání…konečně…Ale to už jsem měla pěkný bubínek, byl teplý konec léta a síla na transport kočárku do tramvaje mě opouštěla jen při pomyšlení…
Chtěla jsem s malou chodit na plavání po kojence, dostala Salomonelu a pak už stejný problém jako s kursy - nevolnost v MHD, transport kočárku, NELZE…
Nezbylo, než opět porodit bez teoretické přípravy.
Stále mě zajímalo to plavání kojenců a dostala jsem tip na paní, která docházela k nám domů. Byla jsem spokojená – nikam jsem nemusela, starší holčička v té době spávala, synka to bavilo. Trochu remcala babička, protože jí bylo líto tolika vody a nosila si jí po kýblech do pračky na předpírku. Pak vlezla na Péťu dost ošklivá bronchitida a bylo po plavání. Po měsíci už mu byla vana evidentně malá J)) Dobře se mu ale vyvíjela řeč, protože sestřička žvatlala kudy chodila.
Při třetím bříšku jsem jednou týdně v DDM učila děti hrát na kytaru (3 hodiny) a 2x týdně po 2 hodinách chodila tancovat Square dance a Round dance, a to v pohodě až do 9. měsíce. Ve výšce bříška měli hlavičky a ukecané pusinky Štěpánka s Petříkem. Všechny kurzy jsem už zavrhla - porodila jsem dvě, porodím i třetí. Jaké bylo moje překvapení, když jsem si v těhotenské poradně přečetla, že přítomnost otce u porodu je podmíněna absolvováním kursu ! Připadala jsem si jako blázen, ale na druhou stranu jsem si říkala, že to manželovi prospěje a šli jsme. Zatímco ten druhý otec přítomný na stejném kursu byl postupem doby stále pobledlejší, můj manžel se tvářil spokojeně. Říkal, že ta porodní asistentka byla sympatická a prakticky rozptýlila jeho dosavadní obavy. V porodnici se také podle toho tak choval-všechno je pohoda, no vidíš, že jsi to zvládla…
Anežka se nenarodila do tiché domácnosti, kde je většinu dne jen maminka, která chodí okolo svého broučka po špičkách. U nás to vře, kvasí a bublá, většinu dne je náš byt v pohybu. Anežka to všechno vnímá do té své malé hlavičky a doufám, že se to na ní nějak negativně neprojeví ! :- ) Že svoje sourozence nebude vnímat jako tajfun, před kterým není úniku! Že si vzpomene, že její sestřička, která se právě o něco pere s bratříčkem a oba při tom šíleně vřeští, umí povídat básničky a pohádky, krmí jí z lahvičky a podává dudlíček…A taky doufám, že první slovo nebude: MOJE !!!